Jeho partneři v projektu plynovodu Nord Stream 2 také vyjádřili nesouhlas s rozhodnutím Varšavy. Dokonce i Evropská komise poznamenala, že restrikce ve výši deseti procent ročního obratu jsou „moc“.

A navíc UOKiK tímto rozhodnutím přesáhl rámec své kompetence. Jak podotkli v německé Uniper (jedné z pěti evropských společností, které se projektu účastní), platné dohody o budovaném plynovodu se netýkají společného podniku a nemohou být tedy předmětem polského zákonodárství o kontrole slučování podniků.

Původně se skutečně předpokládalo financovat výstavbu plynovodu pomocí založení společného podniku. Bylo k tomu ale třeba povolení antimonopolních orgánů všech států, v nichž působí partnerské společnosti. A Polsko bylo jedinou zemí, která tehdy tento proces zablokovala.

Proto bylo přijato rozhodnutí nepřít se s Poláky a neztrácet zbytečně čas a peníze. Na financování plynovodu Nord Stream 2 bylo použito jiné schéma, evropské společnosti se staly nikoli spoluvlastníky, nýbrž věřiteli projektu, který se takto zbavoval antimonopolního regulování. A Gazpromu byly poskytnuty půjčky pod zárukou akcií Nord Stream 2, takže v případě neplnění ruskou korporací podmínek dohody se stávají věřitelé automaticky jejich vlastníky.

UOKiK usoudil, že pět evropských firem se takto stalo „kvaziakcionáři“ společnosti – operátoru Nord Stream 2. Právě na tomto základě uložil Gazpromu obrovskou pokutu a jeho partnery pokutoval ve výši 61 milionů dolarů.

Z hlediska finančního ani Gazpromu, ani plynovodu Nord Stream 2 v daném okamžiku nic nehrozí. Ruská společnost se proti pokutě odvolá. To řízení potrvá několik let a vůbec není jisté, jestli v něm Varšava uspěje.

Polská strana si to samozřejmě také velmi dobře uvědomuje. Její počínání je ale spojeno ne tak s nadějí dostat velkou částku od Gazpromu někdy v budoucnu, jako se snahou skoncovat s nenávistným projektem už nyní. Tím je také podmíněn okamžik, který si zvolila UOKiK pro vyhlášení svého rozhodnutí.

Je zřejmé, že to všechno je bezprostředně spojeno s dalším kolem zhoršení vztahů mezi Ruskem a Západem kvůli kauze Navalnyj. Francie a Německo chystají další balík sankcí proti Moskvě, který předloží ke schválení EU. Velká Británie také vyhlásila svůj záměr „povolat Rusko k odpovědnosti“. Pravdaže hned vzniká otázka, jak bolestivá budou plánovaná opatření. Téma sankcí ve vztazích mezi Ruskem a Západem se už dávno stalo dost dvojsmyslným. Pro Moskvu opravdu citelná opatření byla podniknuta v letech 2014 a 2015, kdy se zaváděla sektorová omezení. Ale i tehdy se USA a Evropa neodvážily zavést radikální opatření jako třeba odmítnutí ruských energetických médií anebo odpojení SWIFTu. Je jasné, že se postaraly o sebe – v podobném případě by pro ně byly následky příliš vážné.

Pak se ale změnily sankce ve vyloženou profanaci, v jejímž rámci doplňuje Západ černé seznamy fyzických a právnických osob. Formality se tedy dodržují, žádnou reálnou škodu ale přitom ani Rusko, ani Západ netrpí. Takto bezvýsledně skončil svého času mj. i skandál s otravou Skripalových.

Nynější příběh s Navalným je zajímavý tím, že se poprvé za několik let objevila pravděpodobnost toho, že může být rozehrán jiný scénář. Jde samozřejmě o odmítnutí plynovodu Nord Stream 2, protože na Západě je dost politických sil, které mají zájem právě na takovém výsledku, a nyní k tomu vynakládají obrovská úsilí. Polsko v tom hraje jednu z hlavních rolí a rozhodnutí UOKiK o pokutování je jen dalším způsobem, jak pobídnout Evropu k žádoucímu rozhodnutí o zastavení projektu.

Jenomže Varšava projevuje až přílišnou horlivost. A ve své snaze vyvíjí nátlak dokonce ne tak na Moskvu jako na západoevropské metropole, které mají vidění situace odlišné od polského.

Podle zveřejněného francouzsko-německého komuniké se plánuje pokračovat v již zvyklých nepříliš citelných sankcích: chystají se opatření vůči osobám, které se považují za zodpovědné „za tento zločin a za porušení mezinárodních norem vzhledem k jejich oficiálním funkcím a také osobám, které se podílejí na programu Novičok“. Takže západní Evropa znovu vyvádí zpod úderu energetický projekt, který je pro ni důležitý.

Zato protikladná aktivita Polska, které dělá beztak hodně starostí Evropské unii, může vyvolat jen další nespokojenost s chováním Varšavy a přání ji potrestat za to, že se míchá do cizích záležitostí.

A navíc, jestliže jsou stížnosti na Gazprom problémem Ruska, pak snaha potrestat přední energetické společnosti Německa, Rakouska, Nizozemska a Velké Británie (Engie, Uniper, Wintershall, OMV a Shell) sotva najde pochopení těchto států.

Tak tedy polské úsilí, které má napomáhat krachu plynovodu Nord Stream 2, je spíše špatnou službou odpůrcům plynovodu, ale může mít opačný účinek.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.