Psal se prosinec 2014 a Putin navštívil Turecko, kde byl přijat s královskými poctami, viz video výše.
Stalo se tak v době, kdy uplynulo více než půl roku od tzv. anexe Krymu v březnu 2014, čímž Putin učinil dvě věci: Napravil to, co udělal Chruščov hned po smrti Stalina, když Krym daroval Ukrajině a udržel vliv Ruska na Černém moři.
Zrušení South Streamu mělo poškodit zájmy jak Ruska, tak Turecka, ač máme-li to chápat polopaticky, tak by se to dalo napsat asi takto: „Putine, přes Krym jsi si sice vliv na Černém moři udržel, ale svoji ropu a plyn přes Černé moře do Evropy nepovedeš, protože my máme jiné plány“. A právě v prosinci 2014 Putin znalý plánů a věcí příštích udělal tu věc, že navštívil Turecko, kde logicky byl přijat s královskými poctami. Média psala, že jde o „událost, srovnatelnou s anexí Krymu“ a aby ne, když svět obletěla tato zpráva: „Dne 1. prosince 2014 během státní návštěvy ruského prezidenta V. Putina v Ankaře bylo Gazpromem a tureckou společností Botas Petroleum Corporatoin podepsáno Memorandum o porozumění o výstavbě pobřežního plynovodu z Ruska do Turecka přes Černé moře.“
Šlo o plynovod TurkStream, Po sestřelení ruské stíhačky Tureckem v listopadu 2015 byl projekt dočasně zastaven, v létě 2016 však byly vztahy obnoveny a mezivládní dohoda o TurkStreamu byla v říjnu 2016 podepsána, v květnu 2017 byla stavba zahájena a dodávky plynu do Bulharska začaly proudit 1. ledna 2020. Přeloženo do polopatické řeči: „Čí je Černé moře? Ruské a turecké! A to je průšvih, protože Černé moře má patřit Číně, přesněji Íránu“ . Tady připomeňme, že Krym byl ve své dávné historii součástí Hedvábné stezky, dále připomeňme, že Hedvábná stezka má vést po souši i po moři a hlavně připomeňme, že cesta po moři je o tom, že Írán coby hlavní součást nové Hedvábné stezky a spolu s Čínou nové centrum koncentrace řízení má mít přístup na všechny vody.
Mapa ZDE.
A na mysli mám i mapy z roku 2006, podle kterých má kus Turecka zabrat Arménie, resp. obnovená Velká Arménie (a může jít dokonce o nějaké spojené území Arménů a Kurdů, protože jak říká kurdský lékař s arménskými kořeny v českém článku: „My, Kurdové, jsme s Armény a Židy byli a stále jsme bratři, sousedé, mučedníci svobodného, tolerantního myšlení v oceánu barbarských řádů“). Zůstaňme ale u toho, že cesta Íránu na Černé moře vede přes zrušení-osekání Turecka. Připomeňme si, že od 1. ledna 2020 funguje plynovod TurkStream, kterým zůstalo ve hře jak Rusko, tak Turecko. A tady už o tři měsíce dříve vstupuje do dění hlavní postava globálních zájmů, D. Trump (a nenechme se mýlit jeho výkřiky proti Íránu ala výkřiky proti Kim-Čong unovi).když oznamuje, že ze Sýrie stahuje americké vojáky. Turecko to pochopilo jako volný prostor pro akce syrských Kurdů a zahájilo operaci tzv. „Pramen míru“ , já jsem to tehdy nazvala: „Tumpova past na Turky zabrala“.
Ale vraťme se k dnes tolik obviňovanému Turecku a stejně tak obviňovanému Ázerbájdžánu, zatímco v mediální sféře vítězí obhajoba Arménie. Nebudu zde popisovat, jak už několik let je Arménie zviditelňována především uznáním turecké genocidy Arménů, k čemuž se přidal i papež, a jaké jsou další záměry toho dění (uvedu v odkazech pod článkem), nyní zůstanu u toho, že Turecko by mělo pochopit, že jeho odpis se blíží ze všech stran. A že v souboji islámu „Osmanská říše“ (druhý džihád) vs. „Perská říše“ (třetí džihád) prohrálo a že má-li se jakž takž zachránit, tak jedině s pomocí Ruska. „Nejlepší obrana je útok“ v tomto případě proto nemusí platit, protože to může napáchat více škody, než užitku. Na druhou stranu je zcela pochopitelné, že Rusko se nestaví ani proti Turecku ani proti Ázerbájdžánu – v boji s globálními zájmy jsou to totiž jeho spojenci, byť někteří věří tomu, že Rusko tím podporuje islám, resp. že tím je proti tzv. křesťanské Arménii. A tady je na místě důležitá připomínka, související právě s onou větou Putina „Jestli draka neizbežna…“ Zásadním bojem v Sýrii byla bitva o Aleppo, která zásluhou Ruska skončila v prosinci 2016 po takřka čtyř letech bojů vítězstvím Sýrie.
Hned na to íránský prezident uskutečnil cestu po Blízkém východě a kam vedly jeho první kroky? Do Arménie – viz video. „V průběhu dne oba prezidenti podepsali pět memorand o porozumění a dohod o spolupráci mezi Teheránem a Jerevanem v různých oblastech. Ruské stránky však k návštěvě přinesly obsáhlejší komentář, cituji část: „Návštěva íránského prezidenta v Arménii se ukázala bohatou nejen ve smyslu podpisu dokumentů, rozšiřujících spolupráci obou zemí, ale i ve smyslu vybudování geopolitického rámce, který v budoucnu může mít velký vliv na další dění v regionu. Pro Arménii, blokované Tureckem a Ázerbájdžánem, může být perspektiva, že se v budoucnu stane koridorem, spojujícím Černé moře s Perským zálivem, motivujícím stimulem k ekonomickému rozvoji a novým investicím. A pro Írán, který přes Arménii a Gruzii může získat přístup na Černé moře a do Evropy, je to událost značného významu“ . Tak na závěr se znova
ptejme: „Kudy, kudy cestička Íránu na Černé moře?“ A ptejme se pohledem na tento obrázek, který řekne více, než tisíce slov:
Ještě zbývá dodat, jak se asi dění bude vyvíjet. Rusko má v Arménii vojenské základny až do roku 2044 a v této souvislosti je zajímavá zpráva, jak nikým nevolený arménský premiér Pašinjan prohlásil, že Rusko by v tomto směru mohlo být Arménii nápomocné. Na to Rusko odpovědělo tím, že se může stát mírovou silou, ale „pouze za souhlasu obou stran„. Bez Ruska situace nemá řešení, tak či tak to vidím tak, že kolem dvou důležitých spojenců Ruska – Turecka a Ázerbájdžánu – byl právě rozpoután souboj o Černé moře (a v neposlední řadě i o Kaspické). A že v hlavní roli jsou zdroje, v tomto případě ropa a plyn z Íránu místo z Ruska, a to vše v rámci Nové Hedvábné stezky, tedy v globálních zájmech, které nově má naplňovat Čína (a Írán s ní, o končící roli Vatikánu a nastupující roli Arménie nemluvě).Souvislostí ale vidím více, ale to bych se opakovala, proto malý výběr v odkazech pod článkem.
Související: