Nobelovu cenu za fyziku za rok 2020 v úterý obdrželi Roger Penrose, Reinhard Genzel a Andrea Ghezová za studium vlastností černých děr, včetně objevu supermasivní černé díry ve středu naší galaxie.

„Nobelův výbor ocenil lidi, kteří pochopili, jak se černé díry tvoří a co se s nimi děje. A skutečnost, která byla zcela nezřetelná, že ve středu každé galaxie jsou obrovské černé díry s hmotou milionů a dokonce miliard slunečních hmot, které jsou také v naší Galaxii,“ poznamenal  Rešetov.

„Díky těmto vědcům jsme si uvědomili, že vesmír existuje ve velmi podivné formě a většina jeho hmoty není ve formě pozorovatelných objektů, ale ve formě černých děr,“ dodal vědec.

Hmota našeho vesmíru, která během Velkého třesku vznikla z ničeho, se opět dostává „do ničeho“ a gravitace „pojídá“ podstatu, vysvětlil Rešetov.

„Naštěstí je podstata vesmíru malá, vzácná a černé díry ji nemohou úplně absorbovat,“ uklidnil.

„V tomto případě můžeme říci, že Nobelova cena byla udělena vědcům, kteří pochopili, kam mizí vesmír, kam mizí jeho podstata,“ zdůraznil vědec.

Podle jeho slov výsledky práce současných laureátů se staly spolu s objevem gravitačních vln, který rovněž získal Nobelovou cenu, konečným potvrzením Einsteinovy ​​teorie relativity, ale výsledky studia černých děr mají také praktický význam.

„Nobelovy ceny nebyly nikdy uděleny za abstraktní výzkum. Alfred Nobel sám podporoval ocenění výsledků, které mají praktické uplatnění. Mají výsledky práce současných laureátů význam pro naše životy? Jakkoli se to může zdát divné, ano, mají,“ poznamenal Rešetov.

„Koneckonců člověk je tvor, který přemýšlí o vesmíru. My, alespoň část lidí, přemýšlíme o tom, jak to funguje. A tyto výsledky, které získaly slušné ocenění, ve skutečnosti hovoří o křehkosti našeho světa, o skutečnosti, že velmi velká část vesmíru je pro nás na nepřístupném místě - uvnitř černých děr. A to nemůže neovlivňovat náš pohled na svět,“ dodal vědec.

Pochopení procesů probíhajících ve hvězdách, kam mizí, jak se mění na černé díry - to vše vyvolává otázku, zda je možné hvězdy „nezapalovat“ kontrolou termonukleárních reakcí, ale naopak je „uhasínat“.

„Naším úkolem bude se někdy naučit, jak zajistit, aby hvězdy nevyhořely během příštích desítek miliard let, aby lidstvo existovalo téměř navždy. Astrofyzika je proto vědou budoucnosti,“ shrnul odborník.