Někteří mají za to, že koronavirus, i když prezidenta USA nezabije, přece jen definitivně zmaří jeho šance na znovuzvolení. Jiní jsou naopak přesvědčeni, že nemoc zlepší jeho popularitu u voličů.

Existuje ale ještě jeden scénář, který nemůže úplně vyhovovat žádné straně amerického politického konfliktu. Když Trump padne za další oběť koronaviru, anebo nebude akceschopný v čase hlasování, může americký volební a politický systém narazit na krizi, na kterou není absolutně připraven.

Podíváme-li se na to z pragmatického hlediska, existují v případě nynějšího prezidenta dva faktory, které snižují jeho osobní šance na přežití: úctyhodný věk 74 let (je známé, že úmrtnost na koronavirus prudce stoupá spolu s věkem nakaženého) a nadváha. Dalším negativním (ale dost neprozkoumaným) faktorem, který může ovlivnit jeho šance, je obrovský stres zažívaný americkým lídrem.

Na druhou stranu má Trump k dispozici nejlepší zdravotníky a nejlepší (možná dokonce experimentální) léky. V každém případě, když Trump zemře, anebo se stane neakceschopným, bude Republikánská strana muset navrhnout jiného kandidáta, přičemž bez obvyklé procedury s předvolbami a vnitrostranickými debatami, ale podle urychleného scénáře, který předpokládá rozhodnutí vedoucího stranického výboru.

Problém Republikánské strany spočívá v tom, že nemá žádné politické „hvězdy“, jež by se aspoň trochu přiblížily k Trumpově charismatu a popularitě, prostě za něj nemá žádnou náhradu.

V případě smrti lídra se dá s jistou rezervou považovat za kandidáta například Mike Penceho, sotva z něj však bude dobrý nástupce. Víc než to, jak řekl profesor ústavního práva z Newyorské univerzity Dan Pildes, budou republikáni potřebovat nejen rychle určit nového kandidáta a dosáhnout, aby se dostal na hlasovací listiny v každém státě, a „v závislosti na tom, kdy se to stane, nemusí to být jednoduché, protože v různých státech mají různé termíny potvrzení svých kandidátů pro hlasování“.

Navíc kvůli tomu, že miliony Američanů již dostaly hlasovací lístky poštou (což nabylo kvůli epidemii nevídaného rozsahu) a v mnohých státech již začalo předčasné hlasování, bude velmi obtížné zorganizovat tento proces tak, aby nahrazení kandidáta proběhlo bez negativních následků pro republikány.

Kongres může samozřejmě schválit rozhodnutí o odložení voleb, avšak bude potřebovat souhlas demokratické většiny kongresmanů, což nevypadá pravděpodobně, zvlášť s ohledem na vzájemnou nenávist, kterou dnes demonstrují mezi sebou konkurující části americké politické elity.

Na druhou stranu situace, kdy přibližně polovina země bude mít za to, že Biden vyhrál volby hanebným a nečestným způsobem, může být sotva považována za dobrou pro USA a pro legitimitu amerických mocenských institucí, a to dokonce bez ohledu na riziko masových protestů s prvky politického násilí.

Když se Trump zotaví z koronaviru, pak se může v budoucnu ukázat, že tato choroba je div ne to nejlepší, co se mu mohlo přihodit bezprostředně před volbami. Může se zdát, že to není logické, avšak existuje analogický precedent: když se britský premiér Boris Johnson nakazil koronavirem a ocitl se v nemocnici (přičemž se to stalo po ne moc populárních a úspěšných opatřeních v boji s koronavirem ve Velké Británii), začala jeho popularita růst. Jak ale správně poznamenal profesor politologie ze Shefffieldské univerzity Matthew Flinders, „prudký nárůst podpory“ (o 6 procent) byl krátkodobý.

Jenže v případě Trumpa není dlouhodobý nárůst potřebný. Když zůstane naživu a vrchol jeho ratingu připadne právě na volby, bude to pro něj ideální varianta. Navíc mu může nahrát specifická konfigurace americké kultury, která miluje příběhy hrdinů s neordinérní povahou, kteří překonávají překážky a vítězí nad mocnými nepřáteli navzdory všem okolnostem.

Postava amerického prezidenta, který hrdě kráčí sám, bez pomoci, k vrtulníku, který ho dopraví do špitálu, je mocná volební reklama, přinejmenším pro americké občany. Projev z nemocnice značně pobledlého, ale rozhodného Trumpa, který sedí u stolu v obleku a pracuje s dokumenty, je rovněž efektní vizuální obraz, který kontrastuje s chováním Joe Bidena, jenž prakticky sedí pořád doma.

Známý politický komentátor, satirik, psycholog a influencer Scott Adams vylíčil tento fenomén slovy, jež Američané dobře chápou.

„(Příběh o tom, jak se) Trump nakazil covidem-19, se může přeměnit v (příběh o tom), jak Petera Parkera kousl radioaktivní pavouk. Na papíru to zní špatně. Nezapomínejte ale na to, že je to dnes kandidát, se kterým nejvíc soucítí kvůli riziku pandemie, ať už si to přeje, nebo ne.“

Analogický předpoklad učinil profesor žurnalistiky z Newyorské univerzity a stoupenec Demokratické strany Jay Rosen.

„Kdybych byl reportérem v Bílém domě, měl bych následující hypotézu: myslí si, že to může být pro ně stále ještě výhodné. Vítězství spočívá v následujícím: ,Chápete? Covid není problém. Prezident se vysmrkal a zvítězil nad ním za pár dní.´ Pracují opačným směrem od fantastického výsledku a ze všech sil se snaží najít scénář.“

Scénář je vylíčen správně, a když se Trump uzdraví, právě toto politické heslo budou prosazovat jeho političtí technologové, přičemž to není vůbec fantastický vývoj událostí. Může se celkem ukázat, že v dané situaci nerozhodují o vítězovi v amerických prezidentských volbách voliči, ale viry, které dnes má ve svém těle činný prezident, a také lékaři, kteří se ho snaží zachránit. Nejsou to zřejmě tradiční představy o demokracii, ale rok 2020 je rokem, kdy lidé přicházejí o četné iluze, také o ty politické.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.