Dmitrij Peskov v daném rozhovoru prohlásil, že Kreml takový krok učiní pouze se souhlasem Ázerbájdžánu a Arménie.

„Mírové síly mohou vstoupit pouze se souhlasem obou stran,“ řekl Peskov.

Zmiňme, že arménský předseda vlády Nikol Pašinjan již dříve uvedl, že otázku přítomnosti ruských mírových sil v Náhorním Karabachu může být zvážena v rámci Minské skupiny OBSE.

Situace v Náhorním Karabachu

Ministerstvo obrany Ázerbájdžánu dne 27. září prohlásilo, že Ozbrojené síly Arménie ostřelovaly obce na linii dotyku v Karabachu a že došlo k obětem na životech mezi civilisty a vojáky. Podle prohlášení Ministerstva obrany Arménie byl Náhorní Karabach „vystaven leteckým a raketovým útokům“. V Jerevanu prohlásili, že Baku „zahájilo ofenzívu“ v karabašském směru. V neuznané Republice Arcach oznámili, že byly z děl ostřelovány obce v Náhorním Karabachu, mj. i metropole Stěpanakert. Úřady místní obyvatele vyzvaly, aby se ukryli, a později v Náhorním Karabachu vyhlásily stanné právo a mobilizaci.

Stanné právo a všeobecnou mobilizaci vyhlásila také Arménie. Bývalý náměstek ministra spravedlnosti Arménie a bývalý ombudsman Náhorního Karabachu Ruben Melikjan v rozhovoru pro Sputnik prohlásil, že všeobecná mobilizace byla v Arménii vyhlášena poprvé. Prezident Ázerbájdžánu schválil vyhlášení stanného práva v řadě měst a regionů země, zákaz vycházení v zemi a vyhlásil také částečnou mobilizaci. 

Řada států, včetně Ruské federace a Francie, vyzvala strany ke zdrženlivosti. Turecko uvedlo, že poskytne Ázerbajdžánu veškerou požadovanou podporu v souvislosti s dalším vyostřením situace v Náhorním Karabachu.

Konflikt v Náhorním Karabachu začal v únoru 1988, kdy autonomní oblast Náhorní Karabach oznámila odtržení od Ázerbájdžánské SSR. V důsledku ozbrojené konfrontace v letech 1992–1994 ztratil Ázerbájdžán kontrolu nad Náhorním Karabachem a sedmi sousedními regiony. Od roku 1992 probíhají jednání o mírovém urovnání konfliktu v rámci minské skupiny OBSE v čele se třemi spolupředsedy – Ruskem, USA a Francií.