Podle názoru odborníků byl T-72 poměrně levný a měl pokročilé charakteristiky, lepší než u západních modelů.

„V 70. letech byl dost nadějný ve srovnání s tanky, které mělo v té době NATO – například německý Leopard I s velmi lehkou pancéřovou ochranou nebo americké tanky M60,“

řekl Wener ve vysílání YouTube kanálu Military History Not Visualized.

Odborník podotkl, že pancíř tanku T-72 spolehlivě chránil posádku před účinky jaderného výbuchu a také před následky použití chemických a biologických zbraní. Kromě toho měl tento tank velkou palebnou sílu a byl přitom rychlý a pohyblivý.

T-72 a jeho modifikace

T-72 Ural, poválečný sovětský hlavní bitevní tank, byl přijat do výzbroje sovětskou armádou v roce 1973. T-72 byl vyvinut a vyroben v Uralvagonzavodu v Nižním Tagilu. Ural mají ve výzbroji země SNS, byl dodáván do států Varšavské smlouvy, do Finska, Indie, Íránu, Iráku, Sýrie. Modifikace T-72 byly vyráběny podle licence v Jugoslávii (M-84), Polsku (RT-91), Československu a Indii, které je také vyvážely.

T-72B3M má nový motor o kapacitě 1130 koňských sil, což je téměř o 300 koní víc, než má T-72B3.

Tank byl vybaven kanónem ráže 125 mm s lepší balistikou a životností, zaměřovačem Sosna-U, digitálním balistickým výpočetním zařízením a panoramatickým zaměřovačem na pracovním místě velitele posádky.

Tím byla posílena ochrana tanku. Instalovali na něj mřížkové kryty, které chrání před kumulativní náloží, a dynamickou ochranu Relikt.