„Česko vždy bylo a je ‚konzervatoří Evropy‘ – co Čech, to muzikant…“ (Petr Hannig)

Poznámka: Než jsme se obrátili na producenta a skladatele Petra Hanniga, bývalého prezidentského kandidáta, zeptali jsme se lékaře MUDr. Jiřího Landy, co zpěv činí s lidským tělem, jak mu prospívá.

„Zpěv výrazně posiluje zdraví člověka. Mohu potvrdit, že při správném nadechování se zvyšuje saturace kyslíkem, fakt, že člověk stojí rovně prospívá nejen držení těla, ale vlastně i správné funkci vnitřních orgánů. Krom toho se ví, že zpívat může dobře ten, kdo se vyspí a je odpočat. Proto lze říci, že hodiny hudby a zpěvu zvyšují fyzickou kondici lidí, a i jejich obranyschopnost. Proto znovuobnovení hodin zpěvu a koncertů nelze než přivítat, až se tak stane. Zpěv je i estetická záležitost, která psychicky harmonizuje člověka.“ (MUDr. Jiří Landa, lékař a fytoterapeut)

A jak byste viděl fenomén zpěvu vy, pane magistře?

Mgr. Petr Hannig: Já si vždy říkám, že vše špatné je pro něco dobré. 14denním zákazem zpívat ve školách, operách, muzikálech atd. jsme najednou přišli na to, jak je zpěv pro nás důležitý. Národ, který ztratí písně, umírá. A tento zákaz nám to tak trošku vypointoval. Nesmíme-li zpívat, jsme nešťastni. Mám názor takový, že by člověk neměl zbytečně oponovat něčemu, o čem neví, je-li to správné: Pokud je covid nebezpečný, dobře, chvíli pět nebudeme. Třeba to s tělocvikem bude lepší. Venku ale můžeme klidně jít a zanotovat si třeba národní písně; zazpívá-li si dítě s rodiči, je to vysoce přínosné. Proč bychom doma nemohli ratolesti naučit pár hezkých písní? Srdce jen poskočí…  Je vlastně dobře, že restrikce přišla. Zpěv patří k našemu životu. Bude se jej příště více vážit.

Jaké vy máte pocity při zpěvu, a co to s vaším tělem dělá?

Zpěv je určitá léčba. Učil jsem spoustu hvězd zpívat. Zpívám dvěma způsoby… Jednak šansonově, když zpívám písně, které jsem si pro sebe napsal. Také dovedu zpívat operně, když dech opírám o bránici – hlavně v kostelích, když realizujeme písně z kancionálů. Pokud jsem někdy přišel s nachlazením do kostela, a tam jsem hodinu zpíval, z kostela jsem vyšel s pocitem zdraví. Důležité je zpívat správně; zpěv musí jít z nitra člověka, aby tam byla duše a srdce, aby se člověk vyzpíval ze svých bolestí a nemocí.

V hluboké historii, když bývala dávno povinná robota, lidé zpívali písničky, tím se udržovali při kondici, aby mohli pracovat, žít zkrátka dál. Jsou to takové zapomenuté písničky. Nazval bych to vymanění z povinnosti zpěvem. Opakuji, že všechno špatné pro něco dobré. Uvědomili jsme si, že zpěv potřebujeme. Potřebujeme sami zpívat. Naše české písničky.

Lze něco říci o technice zpěvu? Nebo možná by se měla na školách zatím hudba vyučovat jako historický fenomén, zatím bez praktických vokálních cvičení?

Seznamme v teoretických hodinách mládež s dějinami hudby. Ať se dozví o vzniku národní hymny Kde domov můj. Ať si žáci/studenti vyslechnou Bedřicha Smetanu, jeho vynikající Mou vlast. Určitě je nemůže zklamat Antonín Dvořák, připomeňme jim jeho světový úspěch, který pokračuje. Měli bychom znát Leoše Janáčka, inovátora muziky. Co teprve Bohuslav Martinů, který dobyl svět svým čistým srdcem.

Kolik pokladů skýtá světová hudební pokladnička… Světový repertoár počítá i s českou tradicí. Není vše jen fotbal a hokej. Jde-li o lidi, kteří jsou jakkoli hudebně aktivní, pak jsme v přepočtu na jedince v populaci doslova světovou hudební mocností.

Zpíváte si doma na procházkách?

Zpívám hlavně vlastní tvorbu. Píšu i pro jiné zpěváky.

Měla by se teď kultura mocně podepřít nějakým zásahem státu?

Největší podporou by byl svobodný trh. Na poli kultury není. V rádiu zpívá nějakých pět šest stejných lidí. Kde je dorost? Kde jsou mladí? Vídáme soutěž v televizi. Talenti zazáří a zapadnou. Škoda, že nežije Karel Svoboda, ten uměl dostávat své písně do éteru.

Připomenete nějaký váš hudební počin?

V roce 1970 jsem se jako aranžér a skladatel podílel na art-rockovém albu Město ER. Východiskem byl text Josefa Kainara. Zpíval Michal Prokop, hrálo Framus Five. I ve světovém kontextu to byla unikátní záležitost. Třeba Pink Floyd dělali velké nástrojové aranže až po mně.  Z 5minutové skladby jsem vytvořil 20minutovou (s velkou aranží). Mé aranže a skladby hrál třeba Symfonický orchestr hlavního města Prahy – FOK.

Dnes na den před rokem zemřel zpěvák Karel Gott…

Uvědomil jsem si jednu hlubokou pravdu. S odchodem Karla Gotta odešel normální svět, takový, jaký jsme znali. Je to symbolické. Karel Gott zpíval v pěti režimech. Zpíval od roku 1961… Ještě v době Antonína Novotného. Zpíval pak i v době pražského jara. Málem se stal emigrantem. Vrátil se. Zpíval i za normalizace, pak také po převratu, to se psala éra ČSFR. Kariérně pokračoval v ČR, takže celkem v pěti různých režimech. Režimy se sice střídaly, ale vše bylo tak nějak „normální“. Dnešní doba včetně covidu je něco naprosto nenormálního, nepochopitelného. Zákazy nemají obdoby. Ani za doby totality si na nic takového nepamatuji. Nemůžeme ani na Slovensko. Jistě je to věc zdravotní. Když se to vezme kolem a kolem, je nynější svět „vzdálený“, divný a zlý. Karel Gott byl sluncem. Dnes si říkáme – jenom, aby to nebylo horší.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.