*Oskar Krejčí: V současnosti mají Spojené státy na letecké základně Incirlik na jihu Turecka uskladněno přibližně 50 jaderných bomb. Snad jen Spojené státy se zdají tak nevypočitatelné jako dnešní Turecko. Je tu ale zásadní rozdíl mezi Ankarou a Washingtonem: Turecko povětšině, byť ne vždy, vstupuje do konfliktů, které rozpoutal někdo jiný. Turecko se svými více než 84 miliony obyvatel předehnalo Německo. Jeho 769,6 tisíc km2 pevniny říká, že Turecko je přibližně dvakrát větší než Německo. To patří mezi důvody, proč se některé státy bojí případného členství této země v Evropské unii. Turecko se stalo regionální mocností. Jeho politika působí chaoticky především proto, že ofenzivně reaguje na příležitosti, které nabízí narůstající globální chaos. Pro dynamické Turecko znamenalo rozbití jaltského systému odkrytí prostoru. Jenže nelze zapomínat, že nejtvořivější silou v politice bývá lidská hloupost.
*„Turecko má politickou, ekonomickou a vojenskou moc, aby roztrhalo nemorální mapy a dokumenty, které mu byly vnuceny.“ Tak se vyjádřil turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Domníváte se, že mu byly vnuceny nemorální mapy a dokumenty? Viz dohoda Sykes-Picot z roku 1916. Turecko ale již dávno není takzvaným nemocným mužem na Bosporu, jak se mu tehdy říkalo. Je silné, v posledních desetiletích se výrazně modernizovalo, má druhou největší armádu v Severoatlantické alianci a se svým údělem a hranicemi, nadiktovanými před sto lety tehdejšími velmocemi, se nehodlá smířit.
*Jeruzalém byl uznán jako izraelské hlavní město kvůli americkým evangelickým křesťanům, kteří se, jak prezident Trump okamžitě dodal, radují ještě více než samotní Židé.
*Role Nejvyššího soudu v americké politice je vůbec hodně zajímavá. Dá se na ní dobře ukázat, že i když se v ústavních pravidlech nezmění ani tečka, jejich skutečná aplikace může v průběhu staletí vypadat úplně jinak.
*Spojeným státům může trvat jednu generaci, než se jim podaří napravit všechny ekonomické a sociální nerovnosti, vybudovat průmyslovou základu a zreformovat vzdělávací systém. Eurasie není monolit, nepředstavuje protiamerický blok, ale je ekonomicky větší a žijí zde vzdělanější lidé, kteří dohánějí USA v technologickém rozvoji, tedy v oblasti, ve které USA doposud představují lídra. S tím, jak se USA zaměřují na pořádek ve svém vlastním domě, už započalo eurasijské století.
*Počas vyjednávania o obchodnej dohode medzi USA a Čínou sa čínski vyjednávači najprv stretli s vrcholnými biznismenmi z Wall Streetu a až potom s predstaviteľmi americkej delegácie, čo je dosť bizarné.
*Plnit požadavky Američanů se čínští vedoucí představitelé ani nechystají a čekají, že si to ve Washingtonu rozmyslí a usednou k jednacímu stolu. Když se ale kurz na vyostření zachová, už nebudou mít kam a s kým usednout.
*Začátkem září zveřejnil Peking Globální iniciativu v oblasti zabezpečení dat (Global Initiative on Data Security), která by mohla napomoci začlenit „fenomenální rozvoj revoluce informačních technologií a digitální ekonomiky měnící způsob výroby a života“ do mezinárodního práva. Na tento návrh osmi zásad možné úmluvy pro danou oblast Západ, alespoň prozatím, reaguje informačním embargem. To ukazuje, jak malá je ochota ke vzájemně výhodné globální spolupráci, jak silná je touha po jednostranných výhodách, a to bez ohledu na OSN.
*Svornost Moskvy a Pekingu je „pevná jako skála“, žádné vnější faktory nedokáží ovlivnit součinnost obou zemí, prohlásil v rozhovoru pro agenturu Sin-chua ministr zahraničí této země Wang I k závěrům návštěvy Ruska. Přátelství je nerozborné. V nestabilní a stále se měnící mezinárodní situaci mají pevné rusko-čínské vztahy ještě větší význam pro podporu regionálního a mezinárodního míru a bezpečnosti, řekl ministr.
*Sergej Lavrov: Každoročně na zasedáních Valného shromáždění OSN předkládáme rezoluci o nepřípustnosti oslavování nacismu a pouze dvě země hlasují proti – USA a Ukrajina a celá Evropská unie se k obrovskému politování zdržuje hlasování. Zdržuje se hlasování, protože, jak nám evropské země vysvětlují, nepodporovat toto usnesení požadují především pobaltské země. A jak se říká, potrefená husa se vždycky ozve: v tomto usnesení není osobně zmíněna žádná země ani vláda, prostě je celé světové společenství vyzýváno, aby netolerovalo pokusy oslavovat nacismus, nedovolilo bojovat proti památníkům atd. To však znamená, že země, které požadují, aby EU nepodporovala tuto absolutně očividnou, přímou rezoluci, která nemá dvojité dno, cítí, že se nemohou k těmto zásadám hlásit.
*Odhaduje se, že se takto ocitla jedna třetina Rusů mimo území současného Ruska. V této souvislosti se s oblibou cituje Putin, když pronesl, že rozpad SSSR byl největší geopolitickou katastrofou. Jen nikdo už necituje druhou část věty: „neboť milióny Rusů šly spát ve vlastní zemi a vzbudily se v cizí.“
*Během nezávislosti ztratila Ukrajina kolem 20 milionů obyvatel. Sdělil to bývalý předseda vlády Nikolaj Azarov. Podle něj se počet obyvatel snížil z 52 milionů na 32 milionů, a to se jedná o Ukrajinu spolu s Krymem a Donbasem. Řekl: „V roce 1991 (první rok nezávislosti) bylo na Ukrajině 52 milionů obyvatel. Dnes, po složitém propočtu ukrajinských úředníků, založeném na spotřebě chleba, mléka a masa, zůstalo 37 milionů Ukrajinců. V tom je zahrnut Donbas a Krym. Bez nich je obyvatel jen 32 milionů. Kam se podělo 20 milionů Ukrajinců za 30 let nezávislosti?“ (Poznámka: Wikipedie uvádí počet ukrajinských obyvatel 44 milionů)
*Iščenko: Verze jsou zde dvě: buď stát znárodní monopol, jelikož přílišná ekonomická moc z něj dělá politického konkurenta státní byrokracie, nebo monopol privatizuje stát. Ale v obou případech s určitými druhořadými nuancemi se politická a ekonomická moc, jak to také musí být, slučují. V konečném výsledku však konkurence ideálních (nadnárodních) monopolů musí přivést k vytvoření jediného globálního státu, spojujícím totální ekonomickou kontrolu obyvatelstva s totální politickou kontrolou. Nejsou žádné důvody se domnívat, že tento stát bude slábnout a odumírat. Naopak, díky zániku vnější funkce (diplomacie, obrana, zahraniční obchod) se může zcela soustředit na regulování a zákony místních vztahů. Přitom je třeba mít na paměti, že jelikož to nebude stát vítězného národa, ale stát vítězného monopolu (jak v případě znárodnění monopolu, tak i v případě privatizace státu se stírá hrana mezi státní byrokracií a zaměstnanci společnosti), pak nebude hájit zájmy národa, ale monopolů. Znamená to, že bude směřovat k maximalizaci zisků a minimalizaci nákladů. Verzí je zde hodně, od zavedení kastovního systému po umělé snížení počtu obyvatelstva a sejmutí ze státu všech sociálních funkcí. Některé z těchto verzí lze při troše snahy nazvat dokonce komunismem. Pouze se bojím, že se sotva budou líbit dnešním budovatelům světlých zítřků, pokud budou mít v takovém systému žít. V daném případě jde o klasickou jednotu a boj protikladů. Na jedné straně, kapitalismus není možný bez konkurence, na druhé straně, přirozeným výsledkem každé konkurence je utváření monopolu.
*V současné době státy fungují na bázi své trvalé angažovanosti na trhu s cennými papíry a trvale si vypůjčují. Žádný stát (pokud nejde zrovna o nějaký malý stát bez větší vlastní ekonomiky) nepočítá s tím, že by svůj státní dluh chtěl v nějaké krátké době splatit. Státní dluh se nesplácí – to je ten axiom. Státní dluh má pro ekonomiku a celý finanční sektor smysl především v tom, že existuje, že produkuje úroky – a to je vše. Zbavit se takového dluhu (to je skoro jako ta slepice snášející zlatá vejce, kterou přece nikdo nezařízne) by přece bylo proti zájmům všech účastníků finančního sektoru. Tak proč by se to mělo dělat? Ale podstatu – totiž, že státní dluh a jeho dlouhodobý růst (což nevylučuje jeho i krátkodobý pokles) je organickou součástí dnešní ekonomiky – to nezmění.
*Bittner: Nicméně chápu, že před sto lety se někteří lidé báli například zavedení veřejného osvětlení v ulicích. Byla to pro ně příliš velká novota, nebo cosi obtížně uskutečnitelného. Někteří lidé si nedovedou představit společenské uspořádání, v němž základní místo nezaujímá práce a z ní pocházející příjem. Je třeba si uvědomit, že v současných rozvinutých západních společnostech již nikdy nemůžeme dosáhnout plné zaměstnanosti – práce bude nutně ubývat právě v důsledku automatizace. Tudíž stavět placenou práci jako úhelný kámen společnosti i jednotlivého lidského života neodpovídá současné ekonomické a společenské realitě. Je třeba naopak vítat, že lidé jsou osvobozování od práce, že práci za ně mohou vykonávat stroje a lidé mají více volného času.
*Kateřina Konečná (KSČM): Na začátku září 2020 zemřel americký antropolog David Graeber, který se intenzivně podílel na aktivitách dnes již legendárního hnutí Occupy Wall Street. Graeber se identifikoval jako anarchista a často se věnoval ekonomickým tématům (např. i historii dluhů). Před lety se začal věnovat i tématu tzv. bullshit jobs (do češtiny přeloženo jako práce na hovno). Položil si totiž otázku, jak je možné, že se nenaplnila předpověď Johna Maynarda Keynese (de facto otce poválečné ekonomiky), že budeme v roce 2000 pracovat pouze 15 hodin týdně. Důvod, proč se tak nestalo, vidí mnoho lidí (včetně Graebera) primárně v tom, že došlo k masivnímu nárůstu konzumerismu. Abych parafrázovala název slavné knihy Ericha Fromma, lidé se rozhodli primárně mít (konzumerizmus spojený s nutností výnosné práce), než být (seberealizovat se v rámci volnočasových aktivit).
*Proti vysoké a dlouhodobě rostoucí nezaměstnanosti existuje jen jeden základní lék – reálné zkracování pracovní doby a zásadní znevýhodňování „práce přes čas“, aby se zákonné zkracování pracovní doby mohlo v praxi reálně prosazovat.
*Základní nepodmíněný příjem, jež se stal modlou pro některé levicové liberály, byť poprvé s ní přišel a v České republice se pokusil uplatnit na podzim 2006 pan Tlustý (ODS), ultrapravicový ministr financí první vlády Mirka Topolánka. Stávající sociální dávky, zejména starobní důchody, chtěl nahradit chudinskou dávkou, obdobou základního nepodmíněného příjmu, a to na úrovni existenčního minima. Zásadně chtěl poškodit široké vrstvy obyvatel, zvláště pak důchodce, invalidy a rodiny s dětmi.
*Náhradu starobních důchodů nepodmíněným základním příjmem svého času prosazoval ministr financí Vlastimil Tlustý (ODS) jako nástroj ožebračení velké části občanů a jako nástroj nucení občanů si velmi riskantně kapitálově spořit na stáří.
*Od roku 2021 budou v komunistické Číně odcházet do důchodu muži ve věku 55 let a ženy ve věku 50 let. Podle řady sdělovacích prostředků toto rozhodnutí učinila Komunistická strana země. Kromě toho budou moci čínští důchodci jednou ročně na základě voucheru bezplatně navštívit jednu z 15 zemí světa, například: Kypr, Řecko, Egypt nebo Nizozemsko. Připomeňme, že v Číně tento proces postupného poklesu důchodového věku na 55 let u mužů a 50 let u žen začal již před několika lety. (Čínský komunistický režim se cynicky vysmívá pracujícím lidem … vyhodí je z práce v 55 letech … tady to je – brutalita komunistické ideologie!)
*Huxley: Ideální diktatura musí vyvolávat zdání demokracie, vězení, které nemá mříže a ve kterém vězni ani nesní o útěku. Je to systém otroctví, kde se otroci díky konzumu a zábavě naučí toto otroctví milovat.
*Americká kulturní revoluce nás může zničit neméně než před sto lety ruská revoluce. Všechno zlo pro mě začíná Velkou francouzskou revolucí, kde vidím zrod toho všeho. Ne náhodou je nejbeznadějnější místo právě Francie, konstatoval Klaus.
*Tak pan Vystrčil úspěšně odletěl na Tchaj-wan. Pan prezident Klaus poněkud neuctivě poznamenal, že by bylo lepší, kdyby se pan Vystrčil raději někam zastrčil a přestože používal bonmoty zřídka, tento opravdu sedí.
*Markéta Šichtařová považuje údaje o počtu nakažených koronavirem za podobnou komedii jako hlásit, kolik je nově nakažených rýmou.
*Tady všechna média vlastní miliardáři… a novináři coby jejich zaměstnanci hájí jejich zájmy. (Třeba příslušníci sekty Nejsvětější koblihy.)
*Programy Palantir umožňují kliknutím na tlačítko dostat úplnou informaci o každém imigrantu i s účtem na jeho bankovní kartě. Druhé tlačítko informaci prozkoumá, aby se mohl agent informační služby rozhodnout, jestli ho sledovat, uvěznit nebo předat soudu. Agenti mají mobilní verzi programu, kterou používají při šťárách a hromadném zatýkání. Dnes je soukromá společnost pro programové analyzování dat Palantir jedním z důležitých prvků podpory informačního super monopolu USA.
*Mojmír Grygar: Hitler se od počátku prezentoval jako revolucionář, který uskuteční socialistický převrat a osvobodí německého dělníka z drápů židovských kapitalistů a plutokratů. Hitlerovi se podařilo během pobytu v Mnichově získat finanční podporu bohatých podnikatelů, včetně ocelářů-magnátů v Porúří, kteří za války pohádkově zbohatli. Josef Goebbels, jeho zástupce v Berlíně, se na začátku 20. let dokonce domníval, že se Hitler v bavorské metropoli začal vlivem prostředí odklánět od původních cílů, od znárodnění továren a vyvlastnění boháčů. Hitler poslal do Berlína svého emisara Göringa, aby zjednal pořádek, měl také prověřit Goebbelse podezřelého z proletářské úchylky. Ten se po sebekritice plně za Hitlera postavil.