Konec srpna byl ve znamení zahraniční cesty na Tchaj-wan předsedy Senátu ČR Miloše Vystrčila. Před ním tam měl jet jeho předchůdce Jaroslav Kubera, který náhle na začátku tohoto roku zemřel.
Ačkoliv je to již měsíc, co k cestě došlo, včera se k ní vrátil ministr zahraničí Tomáš Petříček.
„Maximálně jsem se snažil dosáhnout kompromisu. Nechal jsem tři měsíce na to, aby se ostatní ústavní činitelé mohli postavit za Jaroslava Kuberu,“ komentoval fakt, že Vystrčilův předchůdce Kubera čelil jistému tlaku z čínské strany kvůli cestě na Tchaj-wan.
Kromě Petříčka byl v pořadu také samotný šéf Senátu Miloš Vystrčil, který dodal, že Čína měla tři měsíce na to, aby revidovala svůj postup. „Bohužel se tak nestalo. Tím už nebylo jiných možností, než na Tchaj-wan jet,“ sdělil.
Jeho cesta na Tchaj-wan měla za cíl „narovnat záda a hrdost České republiky, spolupracovat s demokratickou zemí a v neposledním případě navázat nadějnou hospodářskou spolupráci“.
Vůči tomu se ovšem ohradil šéf české diplomacie, podle kterého Česko určitě záda narovnávat nepotřebuje.
„Česká diplomacie rozhodně narovnávat záda nepotřebuje. Měli bychom se podívat, co v reálu Česko v zahraniční politice dělá. Jestli máme pocit, že cesta pana Vystrčila byla nějakým milníkem… Vztahy s Tchaj-wanem jsme rozvíjeli už před tím, žádný milník to tedy není,“ uvedl Petříček.
Ministr zahraničí dodal, že cesta nijak nerozporuje fakt, že je Čína autoritativní zemí. Podle jeho slov jsme jako země potvrdili uznání ČLR po vzniku České republiky a bylo to tedy naše rozhodnutí.
„Máme politické vztahy s Pekingem, ale v rámci toho jsme si vyhradili právo spolupracovat s Tchaj-pejí,“ dodal.
Vystrčil odletěl na Tchaj-wan 29. srpna a vrátil se 5. září. S jeho cestou však nesouhlasila Čína ani někteří čeští političtí činitelé, včetně premiéra Andreje Babiše, ministra zahraničí Tomáše Petříčka a prezidenta Miloše Zemana. Také se k tomu vyjádřil ministr vnitra Jan Hamáček, který zpochybnil ekonomický význam této cesty a upozornil na diplomatická rizika ve vztazích s Pekingem. Vystrčilův záměr kritizovali i v Pekingu. Jeho cestu pak okomentovala čínská diplomacie, označila ji za porušení suverenity Číny a odsoudila ji.