V rozhovoru padla zmínka například o tom, jak Hrušák dříve hodnotil práci vlády na začátku epidemie. Tehdy opatření zavedená vládou hodnotil jako „vcelku rozumná“. Pokud jde ale o současný přístup kabinetu premiéra Andreje Babiše, tvrdí o něm, že vláda byla pod tlakem.

„Opatření se pochopitelně nikomu zvlášť nelíbila, mně osobně to také nebylo moc příjemné nosit roušku a být omezen v sociálních kontaktech. Část kolegů nevěří tomu, že pandemie má větší význam, takže i ti na premiéra tlačili. Myslím, že premiér před těmito tlaky couvnul příliš brzy, asi to úplně nekonzultoval s okruhem vlastních odborníků a opatření se uvolnila dřív, než bylo zapotřebí,“ zazněl jeho názor.

Hrušák dále podotkl, že kdyby tehdy zůstala alespoň povinnost nosit roušky, tak by to sice byla otrava, ale čísla bychom měli menší. Jako příklad uvádí Německo, kde se s tímto omezením lidé v létě smířili, a tak díky tomu nepřichází další vlna koronaviru s tak velkou razancí.

Dřív jsme byli nejlepší, dnes jsme skoro nejhorší

Kromě přístupu vlády se mu ale nezamlouval také přístup některých kolegů. A myslí si, že jejich hlasy měly co do činění s tím, že se opatření uvolnila dříve.

„Kolegové, kteří to celé bagatelizovali, nectili zásady předběžné opatrnosti, kterou v medicíně normálně potřebujeme. Navíc si možná ne úplně uvědomili, že naše vláda je přeci jen populistická a co se jí řekne, to udělá. Asi i díky hlasům z akademické sféry se proto opatření uvolnila rychleji,“ dodal.

Myslí si, že kdybychom uvolňovali opatření postupně jedno po druhém, mohli jsme lépe zjistit, která z nich fungují a která byla naopak zbytečná. „Pokud se chceme poučit z vlastních dat a chyb, měli jsme to uvolňovat postupně. Takhle ale musíme sledovat, jakým způsobem to probíhá v jiných zemích a vzít si z nich příklad,“ říká rozhodně.

A co stojí podle imunologa za tím, že na jaře bylo Česko jedním z „evropských premiantů“ v boji s covidem-19 a teď patří mezi rizikové státy? Podle něj vláda tehdy naslouchala lidem i odborníkům, ale jen některým.

„Nejvíce naslouchala těm, co nejvíc křičeli. Nechci to těmto odborníkům vyčítat, je to jejich názor. A možná je to i chyba lidí jako já, že jsme se dostatečně neprosadili s opatrnějším pohledem na věc. Celkově to vnímám jako problém komunikace, která se zbytečně odehrává jen v extrémních pólech,“ míní.

Podotkl, že těm, kdo vidí koronavirus jako běžnou virózu, pochopitelně velmi vadí představa, že tu je skupina lidí, co údajně chce zastavit ekonomiku a brutálně omezit lidská práva.

„Ale tak to přeci vůbec není. Jde o to najít opatření, která už fungují, a zároveň nechat infekci, která u většiny lidí nezanechává velké problémy, proběhnout populací takovým způsobem, aby to neohrozilo náš systém zdravotní péče,“ vysvětluje svůj pohled na věc.

Za problém považuje obecně i to, že diskuse zde moc neproběhlo. Většinou se totiž podle jeho názoru jednalo jen o rozhovory jednotlivých odborníků, přičemž zdůraznil, že nikdo z nás není expertem na covid.

Pokud by skutečně proběhla diskuse jako jinde v zahraničí, mohlo to dopadnout lépe. U nás ale názory, které zazněly v nejrůznějších rozhovorech, částečně vycházely hlavně ze snahy vymezit se proti jinému extrémnímu protipólu. Objevila se i řada pro mě nepochopitelných výroků,“ uvedl.

Sám přitom chápe, že opatření nemohou být tak drastická, aby zruinovala naše hospodářství. To je dle něj naprosto správný argument. Musíme však brát v potaz to, že nyní tu máme exponenciální nárůst a musíme s tím něco udělat.

„Ale přestože je nárůst obrovský, nemyslím si, že musíme přistupovat ke zvlášť radikálním opatřením. Pokud budeme dodržovat pravidla, která jsou dnes v účinnosti – že se mají uvnitř nosit roušky, dodržovat rozestupy, nepořádat větší akce a budeme si dávat pozor, abychom měli umyté ruce – můžeme situaci zvrátit. Ale musíme to vydržet,“ řekl s tím, že účinnost opatření se projeví až za zhruba tři týdny, přičemž čísla mezitím porostou.

V podstatě tím odborník naznačuje, že lidé musí vyčkat a musí být trpěliví.

Řeč přišla i na nedávné změny na ministerstvu zdravotnictví. O Adamovi Vojtěchovi, který se rozhodl z postu odejít, řekl, že na něj dělal dobrý dojem, a to nejen z osobního kontaktu, ale také z celkového vystupování.

„Zasadil se o lepší financování výuky budoucích lékařů a udělal několik dalších pozitivních kroků, které s pandemií nesouvisely. Myslím, že byl trochu otloukánkem. Nevyznám se v jeho zjevných neshodách s tehdejším náměstkem, profesorem Prymulou, ale asi by bývalo bylo dobře, kdyby se hrany obrousily už tehdy. Profesora Prymulu znám jako inteligentního lékaře, vědce, vakcinologa a epidemiologa a myslím, že je schopný rezort rozumným způsobem řídit. Ale jestli byla výměna nutná, to nejsem schopný posoudit,“ poznamenal.

Plné nemocnice? Kde je pravda?

Poslední dobou se hodně mluví také o tom, zda budou nemocniční kapacity stačit. Počet nově nakažených totiž nadále roste a roste i číslo pacientů, kteří musí být hospitalizováni. Jak by se dle Hrušáka mohla situace vyvíjet dál?

„Předpokládám, že čísla dál porostou, a jestliže nám exponenciálně roste počet nakažených, není divu, že za dva tři týdny exponenciálně porostou i počty hospitalizovaných. Je otázkou, jestli se nám podaří zastavit nárůst ještě před tím, než se naplní naše kapacity,“ myslí si.

Pokud jde o naplnění kapacity, uvedl, že sice nemá k dispozici všechny potřebné údaje, ale dle čísel, která jsou k dispozici v médiích, by to mohlo být relativně brzy. Hovoří tak o časovém úseku dvou týdnů.

„Při pohledu na čísla obavy mám, na druhou stranu jsou ale mnohdy slyšet ředitelé nemocnic, i té naší, podle kterých je rezerva stále velká. Nejsem si jist, že lidé hovořící o velkých rezervách si jsou vědomi toho, že nárůst je exponenciální. Co znamená velká rezerva? Máme-li zaplněnost řekněme 30 procent, při exponenciálním nárůstu se kapacita může zaplnit poměrně rychle. Skutečně se to stát může, proto je na místě dodržovat opatření,“ zdůrazňuje.

Kromě počtu lůžek by se mělo diskutovat ale také o tom, jestli máme dostatek sester a lékařů. Je si totiž vědom toho, že jde a půjde o zátěžovou situaci, ať už to dopadne jakkoliv. Proto by lidé měli být ke zdravotníkům shovívaví.