„Covidová hysterie kulminuje. Slova „covid“ a „koronavirus“ opět dominují mediálnímu zpravodajství. Není to však žádná druhá vlna nemoci (neboť ta vlny nemá), je to druhá vlna poplašných zpráv, která byla alarmisty dlouho dopředu avizovaná. Je covid-19 – pouhou nemocí nebo instrumentem k přeměně společnosti?“
ptá se Václav Klaus.
Vyčítá totiž mediím, že zprávy o koronaviru jsou publikovány bez patřičného kontextu a bez převedení čísel na srovnatelnou základnu. Podle Klause tak není zdůrazňována souvislost počtu nakažených s počtem testovaných a počtem skutečně nemocných, nerozlišuje se také síla průběhu nemoci a neprovádí se kvalitní analýza skutečné příčiny úmrtí.
Většina vydávaných zpráv tak podle něj není relevantní, což nakonec vytváří v hlavách mnoha lidí naprostý chaos a zmatek.
„Takové zprávy jsou vydávány cíleně, nebo jsou pouhou nezodpovědností (a nedomýšlením důsledků) či sebevzněcující chaotičností jednou vysloveného. Cílenost v tom nevidím. Je to záměr? Je to pouhé co nejrychlejší publikování senzační (dostatečně dramaticky vypadající) zprávy za každou cenu? Je to hledání jakéhokoli bombastického sdělení, které by se dobře prodávalo? Nebo je to pouhé prázdno a nezodpovědnost médií?“ zajímá se bývalý prezident.
A nejde podle něj jen o zprostředkovatele informací. Nezodpovědnost politiků, kteří se za každou cenu snaží objevit na obrazovce, také hraje svou úlohu při vytváření hysterických nálad ve společnosti.
„Politiky jsme i my, lidé s politickou zkušeností, dlouho omlouvali – že byli zaskočeni, že byli vylekáni a že proto dělali chaotická opatření. Tak jsme to ale mohli interpretovat snad jen v březnu roku 2020. Už v dubnu to přijatelné nebylo. A ono to trvá pořád dál. Politici si svými předcházejícími výroky vytvářejí tlak na sebe sama. Vzniká začarovaný kruh. Sami se dostávají do pasti, ze které se pak nelze vyvléknout,“ domnívá se Klaus.
A situace dle něj není o nic lepší ani v medicínském světě, který se prý dělí na aktivisty a na skutečné odborníky.
Podle toho, jak jsou přijímána rozhodnutí ohledně protiepidemiologických opatření, se Klausovi dokonce zdá, že „všichni dříve či později skončíme v karanténě, která je triumfálně označována za chytrou“. V této souvislosti se exprezident dokonce pohoršuje nad tím, že se nyní ani neuvažuje o tom, jestli demokratický stát vůbec má mít právo na „chytrou“ karanténu (a na nouzové stavy).
„Mnozí máme ohledně chytré karantény spoustu otázek, rozdíl mezi užitečným (a nezbytným) trasováním a špehováním svobodně se chovajících lidí nebyl přesvědčivě vyargumentován. Vůbec nebyla vysvětlena vhodnost a potřebnost uplatnění modelu tzv. chytré karantény na nejasně definovanou nemoc covid-19, která je špatně odlišitelná od obyčejné chřipky, což se projeví zejména v podzimních měsících,“ zdůraznil Klaus s tím, že chytrou karanténu vnímá celkem jako opatření založené na koncepčním omylu.
Záplavou alarmujících zpráv se podle Klause téměř úplně zapomnělo na existenci množství jiných onemocnění.
Bývalý prezident je v této souvislosti přesvědčen, že to, co se s veřejným prostorem nyní děje, je politickou hrou, kterou bychom jednoznačně měli přestat vést.
„Oddělme podstatu této nemoci, mající pro většinu lidí mírný (chřipkový) průběh, od zneužívání protipandemických opatření k radikální změně uspořádání naší společnosti. Neoznačujme co nejvíce zákazů, příkazů, povinných roušek, trasování a vytváření strachu a hysterie za vrchol zodpovědnosti. Je to často jen oportunismus a zbabělost politiků,“ tvrdí Klaus.
A přeje si dokonce i to, abychom se snažili oddělovat naši nedůvěru k vládě od oprávněné kritiky konkrétních opatření vůči této epidemii.