Arktida je pro české vědce dávno známým teritoriem: výzkum se vedl již v 50. letech minulého století. Na zavedenou tradici navazovali odborníci z Jihočeské univerzity, kteří působili na Norskem zpravovaných Špicberkách od roku 2007, a od roku 2014 pracují ve vlastní výzkumné stanici. Zkoumají rostliny a živočichy málo přístupných arktických oblastí. Do výzkumu polárních teritorií je zapojena i řada institucí, mezi nimiž jsou Masarykova univerzita, Česká geologická služba, Botanický a Geologický ústav AV ČR, Biologické centrum AV ČR, stejně jako relativně mladý Institut Julia Payera.

Stručně k mezivládní Arktické radě. Současně sdružuje osm států s územím v arktické oblasti. Kromě výzkumu možné těžby přírodních zdrojů se tento orgán věnuje otázkám udržitelného vývoje, změny klimatu a sociokulturnímu vývoji domorodců Arktidy. Rada se skládá z pěti stálých organizací zastupujících místní severské národy, šesti pracovních skupin monitorujících činnost členů rady a dvanácti nearktických zástupců států-pozorovatelů. Předsednictví se v radě střídá mezi osmi státy-zakladateli, a to každé dva roky. Současnou hlavou rady je Island a v roce 2021 ho vystřídá Rusko.

Češi v Arktické radě

Obrátili jsme se na vědeckého vedoucího Institutu Julia von Payera pro výzkum Arktidy a Subarktidy, Ing. Richarda Pokorného, Ph.D., DiS, aby okomentoval nové cíle pro Českou republiku v oblasti vědy a průzkumu po nabytí statusu pozorovatele. Pokorný je zároveň vedoucím Katedry životního prostředí na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

„Arktická rada není primárně vědecko-výzkumnou organizací. Nedílnou náplní jejího zájmu je však udržitelný rozvoj a ochrana životního prostředí a právě zde vidím velký potenciál pro naše vědce a univerzity (ať už se jedná o Centrum polární ekologie JČU v Českých Budějovicích, polárníky z Masarykovy univerzity v Brně, či kolegy z našeho Institutu Julia v. Payera na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem),“ uvedl vědec ((Toto stanovisko a další postoje v článku jsou osobním názorem Richarda Pokorného a nevyjadřuje oficiální stanovisko UJEP, pozn. red.).

Pokorný také poznamenal, že řešení klimatických změn je velmi závažná a důležitá problematika, ke které má Česká republika zcela jistě co říct. V nabytí statusu pozorovatele vidí především možnost se bezprostředně podílet na vývoji arktické oblasti a podmínek života místního obyvatelstva. V mezivládní organizaci by Česko sousedilo i s dalšími významnými činiteli, k arktickým státům nepatří.

Vedoucí výzkumného institutu okomentoval chystaný podnět pro českou účast těmito slovy: „Mezi pozorovatele Arktické rady se řadí řada geopoliticky vlivných států, jako například Francie, Japonsko, či Velká Británie, v roli pozorovatele vystupuje i Evropská unie. Domnívám se, že by pro Českou republiku byla čest stanout po jejich boku a mít možnost podílet se na hospodářském a socioekonomickém vývoji severních oblastí naší zeměkoule. To, že v Arktidě působí naši vědci a mají zde i trvalou základnu, dle mého názoru šance ČR na úspěchy zvyšuje – otázkou ale je, zda to bude stačit.“

Nejen kuloární diplomacie

Význam statusu pozorovatele pro Českou republiku Sputniku okomentoval Oleg Aleksandrov, docent katedry mezinárodních vztahů a ruské zahraniční politiky MGIMO (Moskevské státní univerzity zahraničních vztahů). Dle jeho názoru se v této věci jedná především o užší vědeckou spolupráci.

„Myslím si, že důvod, aby se Česká republika stala pozorovatelem, je samozřejmě především vědecký. Mnoho zemí otevírá vlastní stanice v různých částech tohoto severního regionu a provádí výzkum, který v zásadě umožňuje sedm současných právních norem a nevznikají zde žádné problémy a otázky,“ uvedl ruský odborník.

K dalšímu přínosu statusu pozorovatele pro ČR bude podle Aleksandrova možnost diskutovat o mnoha otázkách v kuloárech Arktické rady, a sledovat, jak jsou tyto otázky projednávány a jak se řeší v rámci zasedání.

„Veškerá skutečná diplomacie se odehrává hlavně v tzv. kuloárech, nikoliv na fórech, v organizacích atd. To znamená v neformálních setkáních, rozhovorech, diskuzích,“ míní Aleksandrov. 

Kromě toho má účast České republiky v radě i nadnárodní ráz, a to z hlediska počtů příznivců politiky Spojených států: „Z hlediska konsolidace zemí blízkých Spojeným státům a Západu jde o možnost takové numerické převahy, dominance. Myslím si, že agendu Washingtonu, kterou jste zde zmínil, lze vysvětlit přesně touhou zvýšit počet států, které bezpodmínečně stojí na straně Spojených států a jsou připraveny podpořit jejich pohled a za pomocí kolektivní váhy ho prosazovat.“   

K přínosu statusu pozorovatele v Arktické radě se vyjádřila i Mariana Wernerová z tiskového oddělení ministerstva zahraničí. Wernerová uvedla, že by k přínosům patřilo posílení mezinárodního profilu České republiky jako země aktivně přispívající k řešení globálních výzev, včetně klimatických změn a podpoření bilaterálních vztahů se všemi arktickými zeměmi, z nichž velkou část tvoří členské země EU či NATO.

Ptali jsme se Richarda Pokorného, zda lze její slova považovat za jakýsi signál rostoucího napětí ve vztazích mezi RF/EU a NATO. K tomu Pokorný poznamenal: „Ohledně onoho „soupeření“ - jsem vědec, proto příliš nechápu ono politické hašteření a ukazování, kdo má lepší paví peří. Jak Rusko, tak EU a NATO musí pochopit, že zemi pod našima nohama máme jen jednu.“

Náročné vztahy s Ruskem neovlivní žádost Česka

V již citovaném článku Deníku N se autorka mimo jiné domnívá, že současné napětí ve vztazích České republiky a Ruska může nepříznivě ovlivnit českou žádost o status pozorovatele. Zde je nutné podotknout, že rozhodnout má každý z osmi členů Arktické rady. Pokud ČR podá svou přihlášku v tomto roce, rozhodovat o jejím přijetí se bude květnu příštího roku.       

Dle Olega Aleksandrova Rusko nemá žádný pádný důvod České republice zamezit v jejím záměru, a to především z důvodu zaměření této mezivládní organizace. „Od samého počátku založení tohoto orgánu bylo rozhodnuto, že se nebude zaobírat vojensko-politickými otázkami. To znamená, že se jedná ryze o vědeckém a poradním fóru, který řeší pouze otázky bezpečnosti plavby, životního prostředí, environmentálního managementu, který je v zásadě pro mnoho států důležitý, ale přímo nevede k vojenskému scénáři. Rusko tedy nějak nemá důvod blokovat záměr České republiky být pozorovatelem,“ řekl docent.

Víc negativních příběhů obarvených politikou Aleksandrov nepřipomíná, i když krok českého magistrátu vůči památníku maršála Koněva považuje za nevhodný: „Nepamatuji si precedens, aby Rusko tímto způsobem uspořádávalo skóre a řešilo politické nedorozumění na jakékoliv jiné úrovni. V Arktidě nemají ani Rusko ani Česká republika žádné problémy. Pokud jde o demolici památníku Koněva, jednoznačně to hodnotím jako negativní gesto. Nemyslím si ale, že to ovlivní konkrétní rozhodnutí,“ domnívá se expert na geopolitiku.

Když se věda okoření politikou

Připomeňme, že Arktická rada vznikla jistou dobu po ukončení studené války. Formálně byla smlouva o jejím zřízení podepsána v Kanadě v roce 1996. Dvě studie o významu arktické oblasti pro Českou republiku a EU byly vypracovány v roce 2010. Aktuální pohled na strategický význam Arktidy pro Česko z hlediska geopolitiky, bezpečnosti a výzkumu připravili před třemi lety Barbora Padrtová a Zuzana Trávníčková na žádost Ministerstva zahraničních věcí ČR.

V závěru studie se, kromě šesti doporučení pro vývoj vědeckovýzkumné spolupráce a bilaterálních vztahů v regionu, nutnosti vytvoření Arktické politiky ČR, uvádí, že „je zapojení do mezinárodní spolupráce v této oblasti důležitým faktorem pozitivně ovlivňujícím národní bezpečnost a mezinárodní postavení ČR, a to zejména v rámci struktur EU a NATO“. Autorky doplňují, že se v Arktidě střetávají zájmy světových mocností (včetně českých spojenců v Alianci), které mají přímý a nepřímý dopad na bezpečnost v Evropě a v ČR.

V roce 2018 Mary Thompson-Jones, bývalá pracovnice amerického MZV a nyní pedagožka, navazovala na předchozí výzkum Padrtové a Trávníčkové. Ve svém příspěvku pro 10. konferenci České zahraniční politiky podpořila doporučení pro zřízení statusu pozorovatele ČR v Arktické radě a poradila, aby se český stát „spojil s dalšími členskými státy NATO na Krajním severu a v Arktidě", aby čelil ruské agresi a našel mimo mořské umístění s pozemními nebo vzdušnými silami“. Za tímto účelem by měla Česká republika více investovat do obrany a rozšířit vědeckou přítomnost ve Svalbardu. (Právě do zmíněné lokality povede Barbora Padrtová, působící na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity a v International Arctic Science Committee (IASC), který je jedním z orgánů Arktické rady sdružujícího státy provádějící výzkum v Arktidě, expedici, která má zjistit dopad razantních klimatických změn na geopolitický, právní a bezpečnostní vývoj Arktidy. Start expedice se zatím posouvá kvůli epidemii koronaviru - pozn. red.)

Kromě priorit zaměřených na omezení nepříznivých dopadů změn klimatu je všeobecným zájmem ČR podle autorek udržování Arktidy jako zóny míru a mezinárodní spolupráce, řešení konfliktů pomocí norem mezinárodního práva. Je pozoruhodné, že se o tomto aspektu v současné době v českých médiích téměř a čím dál tím častěji upíná k významu Arktidy jako další arény soupeření světových mocnosti. Několik publikací soustavně píše, že viníkem ochlazení vztahů v Arktické radě je Rusko. Zejména v roce 2018 Padrtová pro deník Ihned řekla, že v posledních letech politické vztahy na severu ochladly a blíží se podle ní stavu za studené války, a to kvůli údajné ruské anexi Krymu, kterou odsoudily státy Arktické rady a NATO.

„Může za to hlavně ruská invaze na Krym, kterou ostatní pobřežní státy Arktidy, členové NATO, odsoudily. Od té doby se odmítají účastnit společných vojenských cvičení s Ruskem,“

řekla politoložka.

Ve stejném článku Padrtová poukazuje na bezprostřední zájem Ruska o účast Číny v mezivládní organizaci. Dle jejích slov „Rusko bere ekonomické sankce do určité míry jako výmluvu k tomu, aby mohlo dál rozvíjet spolupráci s nearktickými zeměmi, jako je například Čína“. V článku na serveru Natoaktual.cz se hovoří o snaze Ruska uplatnit své územní nároky na území: „Pokud bude Rusko neoprávněně dominovat tomuto regionu, nevyhnutelně to bude nejenom ekonomický problém spojený s dodávkami energií v daleké budoucnosti, ale i problém bezpečnostní,“ tvrdí bezpečnostní expert Jiří Šedivý, bývalý náčelník generálního štábu Armády ČR. Článek Fakulty sociálních studií Mendelovy univerzity v Brně zmiňuje budoucí výzkum Padrtové, která během následujících let hodlá připravit průzkum o vlivu klimatických změn na vzhled armádního zbrojení: útočné či obranné zbraně, a také na to, jak zvyšují své rozpočty na zbraně. Bude se zkoumat i konfliktní potenciál arktické oblasti vzhledem k objevení ložisek plynu a ropy.

Znovu zlé Rusko a Čína

Na nutnost těsně sledovat aktivity „agresivního Ruska“ a snahy Číny o posílení své přítomností v tomto regionu upozornil americký ministr zahraničí Mike Pompeo na setkání Arktické rady ve finském Rovaniemi v loňském roce. Dle politologa Alexandrova je pohled šéfa americké diplomacie poněkud jednostranný.

„Ve svých projevech o arktické oblasti Pompeo vytváří velmi zjednodušený obraz, ve kterém je nutné se postavit proti údajně agresivní politice Ruska a Číny v Arktidě. To znamená, že podle jeho představ jde o dva zcela zjevné odpůrce: Rusko jako stát, který zde rozvíjí svoji ekonomickou a vojenskou přítomnost a Severomořskou cestu, a Čína, která také staví své dalekosáhlé plány v Arktidě.“

Z pohledu Aleksandrova není přítomnost Číny v Arktidě zdaleka náhodná. Asijská země podle něho přirozeně rozvíjí svůj ekonomický potenciál, zajímá se o vývoj svých dopravních cest, přičemž nejznámější je Nová hedvábná cesta, u které může vzniknout arktický koridor. 

Na bezprostřední zájem Ruska o účast Číny v mezivládní organizaci upozornila před dvěma lety Barbora Padrtová v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Dle jejích slov „Rusko bere ekonomické sankce do určité míry jako výmluvu k tomu, aby mohlo dál rozvíjet spolupráci s nearktickými zeměmi, jako je například Čína.“ Padrtová podotkla, že Rusko prodalo Číně licenci na výzkum a těžbu v moři při severních březích. Přitom ČLR má statut pozorovatelského státu od roku 2013.

Ptali jsme se Olega Aleksandrova, zda je pro Rusko účast Číny v Arktické radě jistou prioritou. Podle politologa je zcela zřejmé, že v řadě otázek týkajících se environmentálního managementu v Arktidě, ochrany životního prostředí a rozvoje námořní komunikace mají Rusko i Čína shodné body, ale jsou i otázky, které je značně rozdělují. Jednou z nich je využití arktických transportních cest. V tomto se pohled Číny značně blíží Spojeným státům.

„Američané prosazují svobodu plavby. To znamená, že zpochybňují právo Ruska jednoduše chránit svrchovaná práva na vody Severní mořské cesty. Čína zastává podobné stanovisko, které rovněž znamená právo všech států bez výjimky a na stejném základě využívat veškerou námořní komunikaci,“ prozradil odborník. Taktéž podle něho Arktida láká Čínu příležitostmi pro vědecký výzkum a nabytí legálních možností pro těžbu energetických zdrojů. 

Přírodní zdroje

K současnému stavu vědecké spolupráce a naléhavosti těžby z postupně tajícího šelfu Severního ledového oceánu pronesl Richard Pokorný následující slova: „Protože jsem geolog, oproti řadě mých kolegů respektuji, že je těžba nerostných surovin nezbytností, bez níž se lidská společnost neobejde. Při tání ledovců se otvírá možnému využití řada ložisek – jak v šelfu, tak na souši. Pominu-li ekologické aspekty těžby, apeluji především na dodržování územních nároků.“ Dodal také, že není možné, aby se v národních vodách proháněly ponorky cizích mocností, a nesouhlasí s budováním vojenských základen, ježících se zbraněmi ukrytými pod zástěrkou tvrzení „kdyby nás někdo ohrožoval“.

Těžbu energetických zdrojů Oleg Alexandrov označil za vzdálenou budoucnost, kdy tento druh ekonomické aktivity bude možný a ziskový. Nyní je podle něho implementace mnoha arktických projektů podmíněná současnou konjunkturou, cenami ropy, které jsou poměrně nízké, a tento záměr zatím není ziskový.

„Je to plán na velmi vzdálenou budoucnost. Na jedné straně je to otázka cen energie a na straně druhé i technologických možností těžby energetických zdrojů v nových podmínkách, tj. z pobřežních platforem a na otevřeném moři. Tyto technologie se zatím vyvíjí. Některé státy je mají, ale zatím jsou stále velmi opatrné v předpovědích, kdy bude možné aktivně těžit energetické zdroje,“ řekl ruský politolog.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.