Tehdy v diskrétně manšestrovém oblečení zcela nepozorovaně přišel do moskevského kina Pionýr a neodmítl rozhovor pro Sputnik. Jiří Menzel velmi vtipkoval.

„Jaké vzpomínky vyvolává název Pionýr? No, ne příliš dobré, vždyť jsem byl skautem, ale přišel den, kdy řekli, že nyní jsme pionýři. A tak jsem se stal pionýrem… Zdali seberu odvahu na nový kinoprojekt? Mám jeden problém. Všechny filmy jsem dělal, když to ode mne někdo chtěl. Nyní mě postrkuje pouze manželka a doporufčuje mi projekt, kterému nepříliš důvěřuji. Vztah k moderní české kinematografii? Skoro ji nesleduji. Mám rád Hřebejka a Svěráka, ale ne všechny jejich filmy. Jsem líný, radši si doma počtu, než abych šel do kina. Zdali mne zajímá ruská kinematografie? Neptejte se mě na filmy, sleduji staré filmy, nové neznám. V mém věku na to už mám právo,” zavtipkoval Menzel.

Návštěva v Rusku

Program Jiřího Menzela v Moskvě a v Petrohradě byl velmi nabitý. Účast na filmové retrospektivě, setkání s diváky, prezentace ruského překladu knihy esejí Tak nevím, přednášky v Akademii kinematografie a divadelního umění Nikity Michalkova, zahájení výstavy Rozmarné léto Jiřího Menzela. O tom, co mistra přivedlo do Ruska, řekl toto: „Dostal jsem pozvání z Moskvy, nicméně jsem si před cestou nezadával žádný konkrétní cíl. Jsem upřímně rád, že jsem se zde setkal s velkým zájmem o mé filmy, jsem rád, že jsem dostal možnost uvidět na vlastní oči, jak se Rusko změnilo. Vždyť naposled jsem ho navštívil ještě za dob Borise Jelcina. Je zajímavé se dozvědět, jak země žije za prezidenta Vladimira Putina. Já sleduji události u vás z daleka. Zažíváme těžké časy. Vidím negativní procesy, které mě velmi znepokojují. Hovořím o rostoucím vlivu komunistů, kteří i v Rusku a i v Česku zvedají hlavu. Lidé mají bohužel krátkou paměť. Mladá generace vůbec neví, co to bylo za život, když vládla jedna strana. A staří bohužel tyto časy zapomínají. A vůbec vliv Ruska v Čechách roste.“

Na otázku, jestli by pan Menzel nechtěl zopakovat pracovní zkušenosti s ruskými herci, které získal při natáčení filmu podle známého románu Vladimira Vojnoviče Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina, odpověděl, že je už líný.

„Velmi rád ale vzpomínám na ruské herce, kteří hráli ve filmu Gennadije Nazarova o Čonkinovi — Zoju Burjaka, Vladimira Ilina. Celkově preferuji pracovat s českými herci. Když jsem se ale setkal s ruskými, byl jsem ohromen: kromě vzácného mistrovství je v nich něco dětského, čistého. Společná práce byla radostným momentem mého života,” uvedl mistr.

O politice

Ruský překlad esejí, který slavný režisér v Moskvě tenkrát představoval, se jmenuj Tak nevím. Podle pana Menzela tento název zachycuje ten fakt, že pro něj jako pro umělce je vlastní pochybovat. „Všude kolem jsou otázky a najít odpovědi je těžké. Nyní v Rusku proběhly parlamentní volby. Vyhrála vládní strana, která dělá politiku, jež u mnohých na Západě naráží na odpor,” řekl.

„Myslím si, že ruští lidé potřebují cara, ruský národ je paternalistický. Tak to bylo vždy — i za vlády carů, i za Lenina, Stalina a nyní za Putina. A pokud není takový ‚dobrý car', tak začíná občanská válka. Proč se to děje? Očividně ruský národ, stejně jako jakýkoli jiný, musí dozrát do demokracie. Tu není možné přivést silou. Je to podivuhodné, ale i u nás se lidé vždy podřizují rozkazům svrchu,” dodal.

Na otázku o sankčním režimu pan Menzel odpověděl, že jej považuje za nutný: „Budu k vám upřímný. Já se velmi bojím, že bez sankcí se Rusové budou chtít i nadále rozšiřovat. Rusko se vždy územně rozšiřovalo. Mocnost chce být ještě větší a mocnější. Já přemýšlím o tom, kolik desetiletí jsme v Evropě žili v míru. Ano, možná pro takovou zemi, jako Česko, to byl život takříkajíc ‚v okovech'. Nikdo ale neválčil. A když tyto okovy zmizely a přišla svoboda, tak jsme se najednou začali neustále bát války. Přičemž hrozba přichází od různých zemí.”