Aby Štěpánek svou myšlenku ohledně těchto proměn v české politice čtenářům přiblížil, začal vyprávěním jednoho příběhu z devadesátých let, kdy na návštěvu do naší země zavítal ukrajinský premiér.

„Byl jsem tenkrát tiskovým tajemníkem předsedy vlády Václava Klause. Česká republika tehdy stále ještě byla mezi postkomunistickými zeměmi premiantem ekonomických reforem a ukrajinský předseda vlády přijel čerpat naše transformační zkušenosti. Ani už nevím, jak se to tenkrát schumelilo, ale česká delegace byla pouze dvoučlenná. Klaus a já,“ uvedl Štěpánek.

Zajímavé je ale na tom podle něj skutečnost, že Václav Klaus při těch rozhovorech s ukrajinskými politiky vůbec nemluvil o tom, jak Česko učinilo svou ekonomickou reformu, jelikož ji ani nepovažoval za náš největší úspěch. Důvodem jeho hrdosti bylo spíše to, že se nám tu podařilo splnit základní podmínku pro nastartování skutečné demokracie, kterou je vytvoření „klasického pravolevého vějíře politických stran, které spolu soupeří o přízeň obyvatelstva“.

„Vzpomínáte? Napravo byla ODS, nalevo ČSSD, ještě víc vlevo komunisté, uprostřed neomylně vláli lidovci, nějaké to tradiční procento protestních voličů tenkrát obsluhoval Sládek. O nepolitické politice sice na Hradě blouznil Václav Havel, ale nebylo mu to nic platné. Ukrajinský premiér naopak vyprávěl, že oni

na Ukrajině politické strany vlastně nemají, pouze jakási hnutí,“ pověděl Štěpánek.

Jakou situaci ale máme teď, v roce 2020? „Havlův koncept beztvaré nepolitické politiky dotáhl v čistě markentingové podobě k dokonalosti jistý Andrej Babiš. V roce 2013 se jeho hnutí ANO ještě vydávalo za pravici, v současnosti dál vesele a spokojeně vládne za podpory komunistů. Sociální demokraté dávno vysublimovali a ke spokojenosti jim stačí být bruselským fíkovým listem Babišovy vlády,“ myslí si Štěpánek.

Pravolevé rozdělení se podle něj vytratilo dokonce i u opozice, u níž pozorujeme centrický posun.

„Pod černou vlajkou s lebkou a zkříženými hnáty a s rádoby alternativními dredy na hlavě se za centristy vydávají mladí komunisté, pardon pirátští pokrokáři, ODS se zase přeměnila v krajně středovou Stranu mírného pokroku v mezích bruselských zákonů. Leč nedosti na tom. V pomyslném středu se tísní i skoro všichni ostatní, leč nejenom tísní, prakticky se tu každý páří s každým,“ je přesvědčen politik.

Výstižným příkladem slouží podle něj to, jak nyní jednají krajští kandidáti. „V jednom kraji se v koalicích miliskují piráti se stanaři, v jiném kopulují odesáci s topkaři a v dalším pro změnu s lidovci a jinde zase lidovci se zelenými či zelení se socany. A tak všelijak podobně. Ke svým mateřským stranám se často moc neznají, možná se někde za ně i stydí, pročež se ukrývají za názvy typu Spojenci či Za kraj krásnější,“ vysvětlil Štěpánek.

Čím se tedy stal podle něj náš politický systém dnes? Štěpánek popisuje aktuální situaci jako „necudný hambinec“, kdy ve středu „spí každý s každým“. Opravdové politické ideje se podle něj dávno vytratily a zůstal jen „mocenský apetit“.

To, nad čím se Štěpánek pohoršuje nejvíc, jsou následky pro ty politické strany, které do koalic nevstupují. Budou totiž vykazováni na okraj politického spektra s nálepkou populistů, tvrdí. To podle něj znamená jen „smrt ve středu politického spektra“.

„A od Ukrajiny už se vlastně ani moc nelišíme,“ uzavřel celou věc člen hnutí Trikolóra Petr Štěpánek.