Epidemiologové nemohou omezovat lidská práva

Velkým problémem je podle Drgonce zejména to, že mnohá protikoronovirová opatření omezující základní lidské svobody nejsou schvalována v Národní radě SR, ale jen „nějakou“ skupinou epidemiologů. Dodává, že stát může dělat jen takové úkony, které mu dovoluje ústava, a musí se řídit přesnými podmínkami, kde je přesně určeno, kdo může v krajním případě omezovat lidské svobody. A proto zde vzniká obrovský problém.

„U nás omezují epidemiologové, omezují krizové štáby, což ani v jednom případě nejsou subjekty, které mohou omezovat. Stejně tak se nenaplňuje forma pro omezování, protože podle Ústavy SR základní práva, o které zde jde, mohou omezovat pouze zákonem. Tím se určuje orgán, který ta omezení může přijímat – je to Národní Rada Slovenské republiky, nikoli jakákoliv konference epidemiologů,“ tvrdí Drgonec.

Povinné očkování není v souladu s Ústavou SR

Dále se právník vyjádřil k ústavnosti povinného očkování na různá onemocnění, což je už dnes v platnosti. Vidí v tom ale velký problém. Při jakémkoliv zdravotním zákroku lékaře (až na jisté specifické případy) totiž musí zaznít nejprve souhlas pacienta. Z tohoto pohledu je tedy dle Drgonce nutné se dívat i na povinné očkování.

„Očkování bez souhlasu není očkování, jaké by se dělo v souladu s ústavou Slovenské republiky. A máme hned první problém,“ míní.

Právník tak argumentuje tím, že na rozdíl od období před rokem 1989 – kdy činnost lékaře podléhala správnímu právu (tedy de facto lékař byl nadřazený pacientovi), se v současnosti jedná o občansko-právní vztah, respektive soukromně-právní vztah mezi lékařem a pacientem, který se vyznačuje nikoli nadřazeností státu, ale rovností zúčastněných subjektů.

Kritika současné vyhlášky

Z tohoto důvodu právník kritizuje také současnou vyhlášku, která nařizuje povinné očkování na určité onemocnění: „Ta vyhláška je sama o sobě problematická, protože z hlediska ústavy mluvíme o zásahu do základního práva na soukromí… Problém je jednak v hierarchii právních předpisů, povinné očkování určuje vyhláška, přestože je omezování základních práv podle ústavy možné pouze zákonem. Tedy v konkrétním případě nikoli ministerstvo zdravotnictví, ale Národní rada Slovenské republiky.“

Zvláště se pak věnoval také případnému povinnému očkování proti koronaviru, o kterém je v poslední době řeč.

„Ve vztahu k povinnému očkování proti koronaviru se dostáváme ještě ke specifičtějšímu problému, který spočívá o tom, že vyhláška, která určuje povinnost podrobit se povinnému očkování, neříká nic o očkování proti koronaviru. Čili, pokud by se za tohoto stavu právní úpravy mělo dít očkování proti koronaviru, tak jedině dobrovolně, protože povinné očkování by bylo hrubým porušením základního práva na soukromí,“ zdůrazňuje.

V této souvislosti Drgonec sice přiznává, že se vláda může pokusit dostat do vyhlášky ministerstva zdravotnictví i povinnost očkování proti koronaviru, ale i v tomto případě to nepovažuje za odůvodněné.

„Základem je režim ochrany podle Evropské úmluvy o lidských právech… Evropský soud rozhodl o tom, že je povinné očkování v zásadě legitimní zásah do práva na soukromí, ale pouze pokud jsou splněny určité podmínky,“ tvrdí ústavní právník s tím, že v případě koronaviru tyto podmínky splněny nejsou.

V neposlední řadě uvedl i konkrétní příklad: „Ta podmínka je podmínka nezbytnosti v demokratické společnosti. A teď, když se postavíme ke konkrétnímu problému povinného očkování proti koronaviru, poprvé vidíme: Je to onemocnění, které v našich podmínkách dosud, od 15. března do dnešního dne, vykazuje 38 mrtvých. Jsem přesvědčen, že za tu stejnou dobu zemřelo více lidí na cestách při autonehodách než na koronavirus. Rozhodně se nedá tvrdit, že je to tak rozšířené onemocnění, že se jím ospravedlňuje vpád do soukromí.“