Začátkem měsíce finská skupina Stora Enso rozhodla o stavbě nové výrobní linky na pěvné dřevěné panely ve své pobočce na Havlíčkobrodsku. Tyto stavební materiály se používají na ekologické stavby v západní Evropě a na českém trhu se nemohou používat ve velké míře kvůli omezujícímu zákonu. Zájem o české přírodní bohatství stále roste i z důvodu vyčerpání lesních zdrojů v západní Evropě.

Poválečné dědictví a doba volného trhu v lesnictví

Příčiny aktuálního stavu dřevozpracovatelského průmyslu souhrnně vysvětlil majitel společnosti Apicon, která se zaměřuje na poradenství v lesnictví a zpracování dřeva, Ing. Robert Babuka, který je také prezidentem Konfederace lesnických a dřevozpracujících svazů ČR, zároveň působí na Ústavu lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky Mendelovy univerzity v Brně.

„Po 2. světové válce se díky lesnickým opatřením podařilo zvyšovat zásobu dříví v lesích a tím pádem se podařilo zvyšovat i těžby dřeva. Po roce 1989 jsme se části industrializace v oboru zpracování dřeva de facto vzdali. Bylo to podmíněno tím, že v mezinárodní obchodní politice jsme se věnovali podpoře zahraničních investic. V zásadě to bylo v celé východní Evropě, která se připojovala k EU. Došlo k mezinárodním dohodám o tom, jak se budou normalizovat politiky výrobní a obchodní. V tento okamžik se v ČR nevytvořila struktura zájmů, která by preferovala tuzemské zpracování dřeva. Nakonec se prosadila politika volného otevřeného trhu, což není špatně,“ uvedl odborník.

Robert Babuka pokračoval, že důsledkem dosavadní situace je to, že v ČR se neinvestovalo a nepodporovaly se investice tuzemských zpracovatelů do výroby materiálů na bázi místního dřeva. Podle Babuky v republice vznikla jistá kapacita, která je trvale poddimenzována na potřeby toho, co vlastník lesů vytěží, a tak se velká část dříví vyváží. V roce 2019 se vývoz surového dříví znovu zvýšil o třetinu v porovnání s rokem 2018.). Přitom se zvýšil vývoz jehličnatých kulatiny a vlákniny, nejvíc se vyváží do Rakouska a Německa.

Data vývoje exportu a importu surového dřeva ČR za 1. pololetí 2020 od společnosti Apicon, kterou vlastní Ing. Babuka, ukazují, že je Česká republika evropskou jedničkou v exportu surového dřeva a patří mezi největší exportéry dřeva na světě v poměru k celkové těžbě. Zejména za první pololetí tohoto roku se exportovalo přes 7 milionů m3 dřeva. Dle Babuky to znamená, že pokud to půjde stejným tempem, na konci roku se bude exportovat na úrovni 13-14 milionů m3. Import v tomto roce významně klesl: činil kolem 475 000 m3. Ke konci roku to pak inženýr Babuka odhaduje na milion až 1,2 milionu m3 surového dříví. „To je velmi nelichotivá vizitka a ukázka neracionálního přístupu k hospodářské politice v oboru,“ podotkl.

Podle údajů Evropského parlamentu se lesy Evropské unie rozprostírají na ploše 182 milionů hektarů (údaje z roku 2015). Téměř dvě třetiny lesů leží na území šesti nejvíce zalesněných státu EU (Švédsko, Finsko, Španělsko, Francie, Německo a Polsko).

Proč se české dřevo vyváží

Vývoz českého dřeva do Rakouska je podle inženýra Babuky podmíněn tím, že v Rakousku je mnohem více kapacit než mají vlastního dřiví: „To znamená, že kdybychom my nevyvážili dřevo do Rakouska, tak se pravděpodobně celá řada rakouských zpracovatelů dostane do potíží s tím, kde vzít dřevo. V evropském prostoru už není moc kde brát: Slovensko, Polsko, ČR, Rumunsko. Jsou situace, kdy by tam těch zpracovatelů mohlo být více, ale vzhledem k celkové evropské bilanci se tam evropské investice neodehrávají.“ Kolem ¾ lesů Rakouska  (39 581 km2 dle údajů z roku 2008)  jsou v soukromém vlastnictví a obhospodařuje je kolem 170 500 lesních podniků.

Další silnou stránkou Rakušanů je schopnost koordinovat svou národní hospodářskou politiku se zájmy ostatních zemí a schopnost dělat vzájemné dohody. Rakousko umí velmi dobře nastavit marketing kolem zpracování dřeva. V Rakousku tradičně existuje velmi silný zájem dřevozpracujícího průmyslu, míní expert na lesnictví.

„Firmy jsou dobře podporované, dobře organizované a jsou schopné se domluvit na společných politikách exportu například do Itálie. Jsou důvěryhodní partneři a v tuto chvíli důvěryhodnější, než jsme my, protože můžou postavit svou nabídku. Naši zpracovatele vyrábí velmi kvalitní řezivo, protože dříví v ČR je velmi dobře zpracovávané a poptávané, ale neumíme najít ten správný společný výraz pro zahraniční dodávky. To umí Rakousko lépe. Nám chybí 10-20 let zkušeností a poučení se. Možná, že tato krize tomu prospěje a zpracovatelé se sjednotí,“ vyslovil svou předpověď odborník.

Babuka podotkl, že tento stav má celou řadu konsekvencí, a to především ve výrobě. „Je lepší vozit řezivo než surové dřevo. Takže čeští výrobci odvezou surové dřevo do Rakouska, tam se vyrobí řezivo, které se částečně zapotřebí v Rakousku a velká část se potom vozí do Itálie. Bylo by mnohem lepší, kdyby se řezivo, které se vyrábí v ČR, vozilo přímo do Itálie. Ušetřil by se jeden dopravní cyklus, snížila by se emise CO2,“ podotkl pan inženýr. Přitom vysoká nabídka místních zdrojů českým firmám bohatě stačí na krytí jejích potřeb.

Německo a Čína dováží kalamitní dřevo z ČR

Podobně je to i v Německu. „Tam kalamity i v minulosti byly podstatně nižší, než jsou v ČR. Vybilancování vlastních těžeb a importu ve vazbě na cenu. Všem zahraničním firmám se vyplatí radši dovézt dříví za nízkou cenu z ČR. Tady je to vyloženě o ceně. Proto i Čína dokáže při nízké ceně a relativně příznivých nákladech na dopravu vyvézt české dříví a zpracovat ho u sebe,“ vysvětlil inženýr Babuka. Čína je přitom třetím největším vývozcem surového dřeva: minulý rok ho odebrala v hodnotě 3,4 miliardy korun.

Babuka to shrnul tím, že export je podmíněn vysokou poptávkou ze zahraničí. Současná situace vysokého exportu je akcelerována kůrovcem. Podle experta na lesnictví je v tuto chvíli pro vlastníky českého lesa dobře, že můžou vyvážet do Rakouska a Německa a povedlo se „otevřít Čínu, která to částečně odebere“. Stát se také snaží pomoc soukromým malovlastníkům lesa (lesy do velikosti 50 hektarů), kterých je v ČR kolem 160 tisíc. Zejména minulý rok Státní lesy České republiky nabídly odbornou pomoc lesního hospodáře a poradenství, jak dosáhnout na státní příspěvek na asanaci dříví i obnovu lesa. I když je marginální, díky za ní, tvrdí Robert Babuka. 

Kůrovce přitom řešili nejen vlastníci českých lesů. Příkladem úspěšného zvládnutí tohoto problémů je sousední Německo. Analytik a soukromý správce lesů Ing. Aleš Erber vysvětlil, jak se v severním Bavorsku podařilo zastavit lesní hmyz, a to především díky uplatnění vědeckých výsledků do praxe.

„Byť mají dnes taky problémy s rozpadem lesů a potýkající se kůrovcovou kalamitou, ale zvládají ji z pohledu eliminace ekologických a především ekonomických dopadů daleko lépe, než tomu je v ČR. Příkladem je Bavorsko. Bavorské státní lesy zaváděly už v roce 2006 strategický management na záchranu právě ohrožených lesů suchem s cílem urychleně změnit druhovou skladbu a strukturu lesa bez vytváření holosečí,“ řekl Erber.

Dá se kůrovci efektivně čelit?

Za současných podmínek kůrovcovou kalamitu lze podle odborníka jen brzdit a eliminovat ekologické a ekonomické škody. Analytik tvrdí, že se na rozpad jehličnatých lesů způsobený klimatickými změnami mělo připravit před více než deseti lety.

Vhodný postup následně poradil: „Pokud se bavíme o záchraně ještě životaschopných jehličnatých lesů, tak jedinou možnou formou záchrany je pěstitelský zásah. To znamená, že ve vytipovaných oblastech, kde takové lesy netrpí kůrovcovou kalamitou a suchem, se bude zavádět masivní přestavba lesa a efektivní vyhledávání napadených stromů kůrovci. To je okamžik, kdy se v porostech vytěží část suchem ohrožených a méně stabilních stromů, byť je lze označovat jako zdravé stromy. Ale tím, že se odstraní jejich nemalá část, tak se v lese sníží konkurence o vodu a živiny u zbývajících stromů, které jsou z pravidla nejodolnější stromy. Touto operací se zvýší odolnost těm nejodolnějším stromům. Hrozba z rozpadu lesů se tímto krokem předejde.“

Podle Erbera by se měla využít přirozená obnova lesa pomocí smrku. Uplatnění tohoto postupu v provozu naráží mimo jiné na odbyt dříví a přemnoženou spárkatou zvěř, která poškodí okusem nebo loupáním většinu mladých stromků. Tento postup ovšem vyžaduje trpělivost a odhodlání samotných majitelů lesů.

„Jediným limitem je zvěř a člověk ve smyslu toho, že je netrpělivý a přírodě málo věří. Tento postup se doporučoval lesníky již ve 20. letech minulého století. A kvůli netrpělivosti a ve snaze rychle zalesnit holiny, se hodně využíval málo pěstebně náročný smrk či borovice. Přípravné dřeviny již ze svého slova mají určitou výjimečnost. Chrání půdu, kterou ještě svým opadem listí zlepšují, a pak chrání pomalu rostoucí novou generaci lesa. Pokud vlastníci lesů budou více prozíraví, tak mohou i na přípravných dřevinách velmi dobře ekonomicky profitovat. Vývoj ve dřevozpracovatelském průmyslu tomu nahrává,” vysvětlil správce lesů.

Pokud jde o přizpůsobení se lesů na měnicí se klima, je nezbytné zvážit druhovou změnu stromů. Tato možnost přijde v úvahu po případném prohraném boji se škůdci a suchem. Erber vysvětlil tři možné cesty, které mohou zvolit soukromí vlastníci: první je vytváření odolného lesního ekosystému, buď přes tzv. přípravné dřeviny jako jsou břízy, osiky, jeřáby apod., kde se po 10 až 15 letech přirozeně či uměle dostane cílová druhová skladba – jedle, buk, smrk, klen, dub a další dřeviny. Dále odborník poradil vysazení listnatého lesu s pestrou skladbou dřevin, kde může být do jisté míry zastoupen i smrk či douglaska. Třetí cesta je nejvíc riziková: sázení na rozpálené holiny smrků, což není prospěšné pro uzdravení lesních půd.

Vliv kůrovce na budoucí dřevozpracující zakázky

Ptali jsme se na závěr, zda kůrovcová kalamita může připravit české lesníky o  zakázky v delším časovém horizontu. Inženýr Babuka v tom nevidí souvislost: „Když máte levný vstup jako kůrovcové dříví, je to pro výrobce výhoda. Když pomineme to, že nějaká část dříví je méně kvalitní, je to jen o tom, když mají tuzemští zpracovatele zakázky, do kterých dříví můžou umístit a to dřevo prodat. Zatím se ekonomika EU drží stabilizovaně i ve vazbě na covid situaci, která na jaře způsobila prudký pokles poptávky, ale v letních měsících se to postupně začalo vracet zpátky.“

Podotkl, že pokud podobná situace vydrží a poptávka bude stabilizována, tuzemští zpracovatelé nebudou mít problém zakázky plnit. Naopak v případě ekonomického poklesu i  levné dříví nebude stačit na to, aby všichni vyráběli se 100procentní kapacitou.

„Jediná věc, která tady hraje roli, je, že jednoho dne to dojde. Pak nastane situace, kdy nebude dostatek dřeva pro všechny zpracovatele. Podle optimistických scénářů by to nemuselo být tak dramatické. Podle těch pesimističtějších scénářů, pokud se tady nebudě těžit 21-22 mil v3 dřeva a situace se dostane do normálu (bude se těžit 15-16 mil m3), v tom případě se kolem 30 procent dřevozpracovatelského průmyslu nedostane na dřevo a pak to bude zlé,“ řekl Ing. Robert Babuka.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.