Zkusme si to představit. Je rok 2004. Květen. Česko vstupuje do Evropské unie. Většina republiky slaví, druhá výrazná část, ale stejně menšina, nemá radost, že přísaháme věrnost Bruselu. Malovali nám zářné zítřky a blahobyt. Evropská unie byla zárukou míru, ekonomického rozvoje a pokroku.

Krize v EU

O čtyři roky později přišla takzvaná Velká recese. A legrace to rozhodně nebyla. Evropská unie upadla do ekonomické krize. Postižené státy, včetně důležitých evropských ekonomik jako Itálie a Německa, měly další roky co dělat, aby znovu nakoply své hospodářství. Německu se to třeba podařilo. V Itálii, Řecku nebo Španělsku to bylo a stále je mnohem horší. Tehdy budoucnost Evropské unie nevypadala růžově, ale dalo se to.

Česko pak zažilo svá tučná léta, i když Evropská unie v tom rozhodně byla nevinně. Od Bruselu jsme se nedočkali hory peněz. Děkovat můžeme jen našim šikovným ručičkám. Z krize nás vytáhli naši podnikatelé a naši zaměstnanci. EU místo toho sužovala migrační krize nebo brexit.

Teď máme rok 2020. A jak Češi vnímají budoucnost Evropské unie právě teď, zjišťovalo Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Z výsledků bruselští páni ani eurohujerové radost mít nebudou. Vyznívají v jejich neprospěch.

„Česká veřejnost je v současné době k budoucnosti projektu sjednocené Evropy spíše skeptická. Tomu, že projekt sjednocené Evropy rozhodně nebo spíše má budoucnost, věří o málo více než dvě pětiny (41 %) obyvatel ČR a necelá polovina (47 %) naopak v jeho budoucnost nevěří, zbývajících 12 % dotázaných na tuto otázku odpovědělo ‚nevím'. Z časového srovnání vidíme, že od roku 2012 až do minulého výzkumu v roce 2019 důvěra české veřejnosti k budoucnosti projektu sjednocené Evropy postupně mírně rostla (celkem nárůst o 11 procentních bodů), nicméně v aktuálním výzkumu došlo k jejímu statisticky významnému poklesu (o 5 procentních bodů) při nárůstu nedůvěry (o 4 procentní body),“ stojí ve zprávě CVVM.

Pokud sociologové hovoří o statisticky významném poklesu, tak to se v české společnosti něco děje. Nejde o czexit, ale mírně převládající představa Čechů, že unie nemá budoucnost, je signálem. Signál, který může zesílit, až z Bruselu budou posílat menší dotace. A pak se třeba i v parlamentu dočkáme vážené diskuze, jestli má dál členství v EU v současné podobě smysl.

Skutečný stav EU

O poklesu důvěry v budoucnosti EU Sputnik hovořil se známým sociologem a politickým analytikem Janem Klánem.

„Jedna otázka je věřit v samotný projekt EU, druhá je otázka důvěry v kroky, které EU jako taková dělá směrem k národním státům. To, že Češi věří v budoucnost EU stále méně, je důsledkem našeho většinou euroskeptického náhledu. Když si vzpomeneme na výsledek referenda u vstupu do EU, tak už zde jsme mohli vidět určité indicie nedůvěry v projekt EU. To přetrvává do dnešní doby a v důsledku chybných kroků EU se spíše rok od roku prohlubuje,“ říká sociolog.

Co může stát za touto nedůvěrou v EU? Unie je, alespoň jak se zdá, v dobré kondici. Rozpad jí nehrozí.

„Zde budou hrát roli nezvládnuté krize, které se EU bezprostředně dotýkaly. Od války proti terorismu, přes finanční krizi a migraci, až po současnou pandemii. Ani jednu z těchto krizí EU nezvládla. Všechny státy si jely tak říkajíc ‚na vlastní triko', téměř žádná koordinace kroků, které měly krize řešit. Můžeme tvrdit, že i laxnost EU zapříčinila brexit, který hraje velkou roli v nárůstu euroskepticismu. To vše vedlo k poklesu zájmu o projekt společné Evropy. Na oko se EU tváří, že je v dobré kondici, ale uvnitř to vře. Nemyslím teď uvnitř EU jako takové, kde se většinou přemýšlí v délce životnosti úředníků – tedy asi v horizontu 10 let, ale vře to v jednotlivých členských státech. Na případu pandemie koronaviru můžeme vidět, jak si každý členský stát EU zavádí svá opatření, někdo dokonce zavírá hranice. To se lidem libí a je to vnímáno jako revolta proti zaběhnutým stavům v EU,“ vysvětluje odborník.

Ještě jednou zopakoval, že i brexit hraje nedílnou roli v nárůstu nedůvěry směrem k EU a jejím institucím.

„Stačí, když se podíváte, co se pořád kolem vystoupení Velké Británie odehrává, jaké jsou tanečky, dohody atd. Finanční kapitál si totiž uvědomuje, že kdyby z EU Velká Británie úplně vypadla, tak by přišel o značné zisky. Nesmíme totiž zapomínat, že největší finanční transakce na světě procházejí právě přes Londýn. Když si to shrneme, tak příčinou zvýšené nedůvěry v projekt EU je v zásadě jeden a ten samý – nezvládnuté krize. Jinak si nemyslím, že by EU hrozil rozpad, ale mám obavu, že bude postupně nastávat její eroze, až vyšumí do ztracena a to ve chvíli, kdy už nebude vědět kudy kam, bude řešit různé nesmyslnosti a hlavně nebude jednotná v některých názorech,“ říká známý expert.

Vliv nevládek na politiku

Dá se očekávat, že se tato tendence - nedůvěra v budoucnost EU - bude prohlubovat?

„Určitě se bude nedůvěra stále prohlubovat a to v závislosti na tom, jak bude nebo nebude EU řešit možné další krize. Musíme si uvědomit, že migrace nikdy nespí a probíhá neustále. Jen je nyní zakryta pandemií koronaviru, takže EU zcela jistě postihne další migrační krize. To už je v tuto chvíli téměř jasné. Tentokrát za to nebudou moci ani tak války a nepokoje v zemích, odkud migrující lidé pochází, ale bude za to moci klimatická změna, která zapříčiní, že mnohé oblasti země budou neobyvatelné. To bude impulz pro pochod až miliardy lidí. Dále mám obavu z toho, že se může objevit i jiná krize, na kterou nebude EU schopna jako celek reagovat. Může to být i již zmíněná klimatická změna, která postihne nás všechny bez rozdílu,“ varuje sociolog.

Dalším problémem může být podle něj i neustálý pokles porodnosti a stárnutí obyvatelstva. „I to hrozí přerůst v určitý typ krize a EU na tuto věc musí nějak reagovat. Zatím jsme se nikam nedostali a můžeme vidět, že i sociální politiku, stejně i prorodinnou politiku si každý národní stát řeší po svém. V této souvislosti nesmíme zapomenout i na vliv nevládních neziskových organizací, které reálně ovlivňují jednak politiku a poté se v nich ztrácí mnoho peněz. Jak nedávno zjistil NKÚ, tak naše země posílá ročně miliardy na něco ‚nevládkám', aniž bychom věděli, na co jsou finanční prostředky vynaloženy. EU se mnohdy schovává za tyto nevládky, protože prý pomáhají chránit a rozvíjet demokracii tam, kde je ohrožena. Jenže pravda je úplně jiná,“ upozorňuje pan Klán.

„Nevládní neziskové organizace jsou často ‚přisáty' na příslušné rozpočty, ze kterých tyjí a místo toho, aby demokracii posilovaly, tak ji spíše samy ohrožují. Pokud budou mít nevládky stále větší vliv na rozhodovacím procesu a EU s tím nic neudělá, tak poroste skepse. Poté se může stát, že podobné kroky jako udělal Viktor Orbán v Maďarsku, kdy pofidérní neziskovky vyhnal ze země, budou častější i v jiných zemích,“ domnívá se.

Je tato nedůvěra problém pro českou vládu?

„Určitě to není problém pro naši vládu, protože začátek pandemie zvládla bravurně, když vše rychle omezila. EU sice nadávala, že zavíráme hranice, ale svůj účel to splnilo. Vláda se de facto postavila proti EU. Tímto krokem si doslova šplhla. Problém ale nastal ve chvíli, kdy začala přísná pravidla rychle uvolňovat a to pod tlakem soukromých společností, mocné letecké a cestovní lobby. To už lidé vnímají jako silný prohřešek vlády, protože za současným nárůstem epidemie můžou, dle slov mnohých lidí, lidé, kteří museli chtě nechtě za honbou za zážitky. Co v tuto chvíli udělala EU? Zase nic. Nechala se uchlácholit mocným kapitálem, že je vše v pořádku, jen aby se kola kapitalismu točila dál. Pro naši vládu tedy nebude problémem zvýšená nedůvěra lidí v EU, jako spíš to, jak se vláda postaví směrem k EU v rámci možných dalších opatření souvisejících se současnou pandemií,“ míní politický analytik.

„Co ale může ještě zamávat s důvěrou či nedůvěrou, je přijetí eura. S touto myšlenkou někteří vládní představitelé koketují a lidé to vnímají velice negativně. Na rovinu si řekněme, že jsou hrdí na svoji korunu a tu nikomu nedáme. Jsme totiž v tomto hodně patrioty a jakékoliv zavádění jiné měny, která by měla korunu nahradit, vnímáme jako diktát EU a ohrožení naší národní suverenity,“ říká známý sociolog Jan Klán.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.