„Cenzurovat je pohodlnější než přemýšlet, nařídit je pohodlnější než přesvědčit a kádrovat je pohodlnější než věcně oponovat. Věděli to už soudruzi, a jsme tam jednou nohou zase. Přichází to krůček za krůčkem. A nejhorší na tom je, že to zase začínáme přijímat jako standard. Mocní a vlivní si život opět usnadňují cenzurou, nařizováním a kádrováním, jen to má trochu jiné podoby než v minulosti - zase ovšem směřuje k vyšší dokonalosti. Tak například soudruzi to všechno klidně vystavovali a měli v zákonech (tedy byli předvídatelní), zatímco dnes se to maskuje a tvrdí, že nic z toho se neděje - nicméně podstata je úplně stejná. Spoléhá se současně na to, že to těm vlivným dovolíme. Proč bychom jim to taky nedovolili?“ napsala Hamplová na začátku svého příspěvku na blogu portálu Aktuálně.

Podle jejích slov české veřejné prostředí ustupuje velký společnostem, ale i mocným sociálním sítím a médiím.

„Navíc všichni v této rychlé době bojujeme s časem, takže proč ho ztrácet nějakými šlechetnými aktivitami, protože „to stejně nemá cenu“ – kolikrát jsem já už tuto větu v posledních letech slyšela! A když se nějaká aktivita vyskytne, dělá se to za peníze jako džob (viz chvilkaři). Tak proč bychom raději nedrželi ústa a krok?“ táže se advokátka a dodává: „Zkrátka moc a vliv se dostává opět do rukou drzých skupin, které drží v rukou, co si přečteme, co se dozvíme, co bude odstraněno a co bude milostivě ponecháno ve veřejné sféře, tedy obraz světa kolem nás je jimi „cenzurovaně“ vytvářen, a jeho objektivní stav velmi modifikován. Jako kdysi, když jste si pustili televizi. Četli jsme mezi řádky, a už čteme zase.“

O Evropské unii

Jana Hamplová v souvislosti s Evropskou unií poukazuje na pomalé ukrajování svobody příkazy „shora“. Díky tomu prý přestáváme být na našem českém území svými pány.

Svobodu lidí tu ukrajují stále početnější příkazy shora, které svými složitostmi omezují zejména drobné svobodné podnikání, které je svazováno do šílených administrativ a evidencí všeho (aby byly asi raději kolosy – vzpomínáte na objev socialistického bloku - koncerny?), komplikované je svobodné vyjadřování, ve kterém už za chvíli budou i zakázaná slova (patrně nejžhavějšími adepty jsou přídavná jména „černý“ a bílý“ – mého přítele tento týden FB zablokoval na měsíc za užití názvu obchodního centra Černý most), a pozornost od důležitých témat (pandemie, migrace) je odváděna směrem ke genderové vyváženosti, postavené někdy až na hlavu, a k desítkám pohlaví, která nikdo nikdy neviděl,“ uvedla advokátka.

„Na svém území pomalu přestáváme být svými pány,“ dodala.

„Kam se hrabou socialističtí cenzoři“

„Takže si to shrňme – máme tu jedno velké zemědělské JZD (EU), kde malý rolník (Česká republika), si nemůže vůbec dělat, co chce, na svých polích (o úplně malých rolnících ani neuvažuji). Máme tu své území, o kterém si prý ale taky nemůžeme rozhodovat sami, a musíme zde ubytovat toho, kdo si dupne, a dokonce ho musíme živit, pokud se mu nechce až tak pracovat. A EU, a dokonce i jedna kancléřka odvedle, si nám prý může diktovat. Někdo jiný zase (často nějaký anonym) rozhoduje, co budeme číst a vidět ve zprávách a na sítích, a dokonce reguluje i to, co my sami si chceme sdělovat ve veřejném prostoru – protože on ví nejlépe, co by to mělo být (a ničím poctivým se živit neumí). Kam se hrabou cenzoři za socialismu!“ prohlásila ve své blogu Jana Hamplová.

Podle jejího názoru, dnes vyžaduje velkou odvahu mít názor, podobně jako tomu bylo za dob socialismu.

„A opět jsou tu i zakázaná jména, která nesmí publikovat a pořádat autogramiády. Takoví novodobí disidenti. Jen je ještě nezavíráme,“ dodává k tématu svobodné výměny názorů advokátka.

Nejvíce demokratické jsou údajně státy, které jsou označované za postsocialistické. Důvodem prý je zkušenost jejich národů s cenzurou, kádrováním a nařizováním hloupostí.

„Už delší dobu proto tvrdím, že nejvíce demokratické jsou zatím postsocialistické státy. Protože my opravdu víme, co to cenzura, kádrování a trapné nařizování stupidit je. A že EU nás tlačí do novodobého socialismu, jen s jinou tváří, je už taky docela zřetelné. A neměli bychom to připustit. I kvůli maličkostem. Třeba volbě MISS. Soudruzi také kdysi zrušili právě volbu MISS (jako symbol), protože jednak nemohli uhlídat, že nejkrásnější dívka bude členka SSM, ale hlavně proto, že MISS přece byla „kapitalistická“ soutěž. Dnes se v naší Evropě bojíme zvolit královnou krásy bělošku, a díky tlaku různých zahalených etnik rušíme i tradiční promenády v plavkách, neb to prý není žen důstojné. Houby. Ony by své ladné křivky rády ukázaly, a zažily potlesk své kráse – to jen my jim vnucujeme jiný názor,” uvedla advokátka.

Podle jejích slov se nacházíme na zlomovém bodu historie.

„Zkrátka lámou se dnes ledy. (…) jsme jednou nohou opět v socialismu. Direktivním, cenzurujícím, kádrujícím, a dokonce umožňující zářnou kariéru i hlupákům. A na to může doplatit celá EU, a s ní i naše Česká republika. Proto bychom k těm volbám prostě měli zase jednou jít. Abychom se nedivili ještě víc, než se divíme už teď – co vše je zase možné. Rozumné kraje a pár rozumných senátorů je docela dobrá věc. A je to v našich rukou. Zatím. Tak tím nepohrdejme. Aby nám to zase jednou nesebrali,“ uzavřela Jana Zwyrtek Hamplová svůj příspěvek.