Sputnik: Režisér Menzel jako fenomén… Lze něco dodat?

Gustav Oplustil: Jirka Menzel nebyl líný. Po jistou dobu měl pozastavenou činnost, musel točit i angažované socialistické filmy. Zadavatelé však nebyli s jeho angažovanou tvorbou spokojeni. Tvrdili – „… takto to nechceme“. Menzel říkával – „… jinak to neumím“.

S tvorbou Menzela se mi vybaví Perličky na dně (ČSSR/1965: Režie: Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová, Jaromil Jireš). Snímek byl sestaven ze separé příběhů, každý měl jiného režiséra. V týmu byl i Menzel, natočil povídky dvě: Divákům se vybaví povídka Smrt pana Baltazara či Zločin v dívčí škole, oboje ze stejnojmenného povídkového filmu. Prvním opravdu celovečerákem byly Ostře sledované vlaky, vidíte a hned si tento film řekl o Oskara, to se psal rok 1966. Takže tam kvalita musela jistě býti.  Následovalo Rozmarné léto, vančurovské téma, Menzel toto téma natočil již v příštím roce.

Menzel vás také ve filmu angažoval jako herce.

Já sám jsem měl roli v Menzelových Skřiváncích na niti (1969). Točili jsme to na Kladně, v železárnách. Vzpomínám na hory železa. Postava, kterou ztvárnil Rudolf Hrušínský, ta byla pro mě fenomenální… Když teď zemřel Jiří Menzel, tanou na něj vzpomínky, i ty ve zprostředkování médií. Znovu mám možnost vidět někdejší spoluúčinkující… Skřivánci na niti byli dramatizací Hrabalovy předlohy. Menzel se zaměřil na aktualizaci Hrabalovských látek, možná tím se dostal do jisté nemilosti, nebo to mohla být jedna z příčin. Velcí lidé to mají vždy těžší.

Jaký jste měli s Menzelem profesionální vztah, a tak vůbec?

Přístup Menzela během natáčení ke mně byl skvělý. V té době bydlel v Karlíně. Já jsem k němu chodil. Vyháněl mě, protože jsem byl kuřákem, zkrátka jsem byl vykazován na balkon. Menzel totiž nesnášel, aby kdokoli v jeho blízkosti kouřil. Většinou jsme probírali, co a jak by se mělo točit. Celá řada věcí se diskutovala. Menzel si nakonec se vším sám bravurně poradil. Vzpomínám, jak jsem mu jednou odříkal jistý námět, vyzval, mě, abych jej napsal. No, jak jsem již řekl, tehdy byly populární komponované filmové děje. Povídkové filmy měly své kouzlo. Obecně řečeno, Menzel měl rád vančurovská a hrabalovská témata.

Z jeho dalších filmů jmenujme film – Kdo hledá zlaté dno; zde je onen příklad oné úlitby bohům. Bylo to budovatelské téma… Menzel pak točil Na samotě u lesa (1976). Jde o skvělou komedii s obsazením jako bič: Svěrák, Kemr… to už byla ta parta, povýtce menzelovská. Co teprve Postřižiny (1980), Hanzlík s Vašáryovou. Slavnosti sněženek (1983) … Co dodat. Co film, to perla národní kinematografie.

Filmy 60. let mají zvláštní atmosféru. Lidé tam vyslovují „trošku jinak“… Herci mají někdy takový melancholický výraz. Přitom je v těchto filmech mnoho vtipu…

60. léta – byla jiná vlna, nová. Filmy začala točit nová generace, mezi kterou patřil kupříkladu Janko Roháč, bohužel zemřel velmi mlád… Proč byla šedesátá léta melancholická? Neřekl bych, že to nějak dominovalo. Tato doba byla prodchnuta satirou, zvláštním humorem. Humorem se kořenila i závažnější témata. Možná proto vidíte onu melancholii provázenou vtipem… Mimochodem Menzel obsazoval i jiné režiséry, třeba Krejčíka v Slavnosti sněženek, jsem teď vlastně prakticky ve věku Krejčíka…Vybavuji si, jak jednou ke mně domů přišel právě on, Krejčík. V bytě promítl Slavnosti sněženek. Kdo se u mě sešel, mohl sledovat. Krejčík si přinesl nutné propriety, přišel i jeho syn, kameraman. Mám velkou chodbu, promítat se tu tudíž dalo… S Krejčíkem jsem jinak dělal celou řadu věcí, považoval si mě jako dramaturga. Což mě vždy těšilo a těší dodneška. I na něho rád vzpomínám.

Proč byl Menzel v jistou dobu – mírně řečeno (dobře-li chápu) – nepreferovaný?

Byla to éra takových režisérů jako Věra Chytilová. Řadu z těchto osobností učil na škole Otakar Vávra (dožil se stovky), sám točil velkolepé filmy. Filozofií tohoto kruhu lidí bylo, že si pečlivě vybírali, než něco natočili… Menzel byl v této unikátní generaci, patřil k novým mladým režisérům. Menzela nicméně „zakázali“ poté, co dotočil muzikálové krimi Zločin v šantánu (1968), jehož autorem byl emigrant Josef Škvorecký. Šance na seberealizaci Menzelovi obzvlášť klesly po Skřiváncích na niti (1969). To byla ona pomyslná tlustá čára. Další film měl až v roce 1974. Kdo hledá zlaté dno. Což byl film z pracovního prostředí…

Ale v osmdesátých letech přišlo uvolnění, nebo ne?

Kolem osmdesátých let Menzel natočil film Báječní muži s klikou (1978). Třeba během sedmdesátých let točil zhruba ve dvouletých intervalech; takže i tak je Menzel plodný režisér, vzdor všemu, okolnostem navzdory… V roce 1980 měl Postřižiny. Velkým trhákem byla Vesničko má středisková (1985). Mezi majstrštyk patřil film Konec starých časů (1989), kde se nám částečně objevuje ruské téma. Opravdu hezký film. Zraje jako víno.  

V konci zlatých časů byla skvělá filmová hudba i výkon Josefa Abrháma…A co Jiří Menzel poslední doby?

Jeho nemoc se táhla nějaké dva tři roky. Obsluhoval jsem anglického krále, to byl jeden jeho posledních filmů. Pak už nic moc netočil. Byla velká tahanice o práva, viz epizoda s proutkem. Že tehdy vypráskal Sirotka? Ujely mu jednoduše nervy… Jakou díru po sobě zanechává Menzel? Budeme čekat delší dobu, než se nám druhý takový objeví. Mně se líbí nadějný režisér Jiří Strach. Možná přebírá řadu aspektů žánru, který dělal i Menzel. Ale to je dobře, že se noví objevují. Podobně mě oslovil Jiří Mádl. Taky dává naději…

Co bychom měli říci o vás, pane Oplustile?

Je mi líto, že je celá řada vynikajících filmů i pořadů, které se dnes nevysílají… Jde-li o mou osobu: média mi vytvořila asi tři medailony, třeba ten k mým 90tinám, tím to končilo. Už se k tomu nevrací. Předtím o mě točil Kepka, vystupuje tam Bohdalová, Hanzlík; bývali jsme mnoho spolupracovali. Ani tyto medailonky nevysílají. Zásadně nejsem zvaný na žádné akce, které pořádá Česká televize. Říkám si, nevím, v čem je zakopaný pes. …  Na druhou stranu – i tohle přežiji. Tak se na sebe dívám aspoň na ČT3, kde v poslední době odvysílali mnoho mých starých projektů.

Pane režisére, přejeme vám mnoho sil, ať vám chodí tantiémy. Do dalších let vinšujeme stálé zdraví. Báječně vypadáte, přejeme mnoho inspirace. Díky za rozhovor.

Také děkuji.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.