Nejnověji se o takový vtipný manévr zjevně pokouší Boris Kollár, slovutný předseda slovenského parlamentu. Výkladní skříň slovenského konzervatismu. On dokonce ani v rizikové zemi nebyl - a šel do karantény preventivně.

Důvod je jasný. Zítra měl mít tiskovku, na níž by pravděpodobně dostal i pár pikantnějších otázek na téma - co všechno by chtěl dělat s mužským pohlavním orgánem jisté transsexuálky z Paříže.

A náš slovutný předseda parlamentu jistě tuší, že tento druh konverzace by asi nepotěšil jeho konzervativní voliče. A tak dal přednost karanténě.

Jeho konzervativní volič mu už stihl odpustit leccos. S blahosklonným úsměvem toleruje jeho jedenáct žen. Vždyť proč by i Slovensko nemohlo mít svého Alipašu. Co je nám po tradiční rodině - když mu chutná, tak mu chutná, chlap je to.

Jistě i ty mafiánské vazby mu voliči odpustí. Nevadí, však Boris je tvrďák, ne? A že ukradl diplomku? Nevadí, mafiáni dělají i horší věci.

A že ze státního Tiposu přelévá peníze daňových poplatníků do svého rádia? Nevadí, však se musí postarat o svou rodinu. Je to zodpovědný rodič.

A že porušil všechny své předvolební sliby a obírá seniory o třináctý důchod? Nevadí - vždyť odkud má stát vzít peníze na Fun Rádio, když nikomu nic nevezme. Logické, že? Dejte už Borisovi pokoj!

Slovenskému předsedovi parlamentu dosud prošlo všechno. Konzervativní volič by mu snad odpustil i vraždu v přímém přenosu - vždyť to je vlastně chlapské a tak krásně emoční a spravedlivé, ach.

Ale transka? Uf, to je jiná káva. Konzervativnímu voliči vysvětlíš leccos, ale nikdy ne to, že jeho nejnovější frajerka je od pasu dolů Fero. To prostě nejde, dodává Ĺuboš Blaha, slovenský poslanec.