Odsun sudetských Němců je možná nejcitlivější téma naší historie. S odstupem času to byl i pro ně samotné správný krok. Před pětadvaceti lety jsem nedaleko Mariánských Lázní vykopával sestřelené americké letadlo. Najít svědky válečné události bylo téměř nemožné, ale na jednoho člověka jsem přesto narazil. Pan Altmann byl Němec, který po válce zůstal pracovat v papírně svého otce jako řadový zaměstnanec. Po několika návštěvách jsem získal jeho důvěru a časem mi přiznal, že během náletu kotlářů na letiště Skláře sloužil u protiletadlového kulometu. Pan Altmann se ale rozpovídal i o odsunu sudetských Němců z oblasti. 

vzpomínka na válku v Sudetech | Foto: archív autora

Odsun očima sudetského Němce

Pan Altmann se narodil v Michalových horách nedaleko Mariánských Lázní. „Znám velice dobře okolní oblast a vyjmenuju celou řadu obcí, které již dnes na mapách kvůli odsunu nejsou. Při vyhnání sudetských Němců mě nejvíce mrzelo násilí, kterého se někteří Češi dopouštěli, i když jsem se snažil pochopit jejich hněv. Vyhnání několika stovek Čechů z okolí v roce 1938 do vnitrozemí nebylo jiné. Někteří Němci se k Čechům chovali brutálně a mnozí tak odešli jen s holým životem a malým kufříkem. Vzpomínám si, jak v lednu 1946 vyjel z Mariánských Lázní vůbec první vlak organizovaného odsunu Němců v republice.“ Od největších zvěrstev německého fašismu se pan Altmann během našich rozhovorů několikrát distancoval.

Odsun očima doprovodu 

Náš známý pan Trachta, který již nežije, po válce vyhnané Němce jako voják vyprovázel koňmo při takzvaném divokém odsunu a nerad na to vzpomínal. „I když jsem Němce neměl rád, jako voják jsem se je snažil chránit před násilníky a zloději, ale svůj život jsem kvůli nim riskovat nehodlal a někdy jsem musel ustoupit přesile a násilí jen přihlížet. Trpěli všichni bez ohledu na věk a pohlaví. V mnoha případech násilnosti páchali lidé, kteří nějakým způsobem s nacisty spolupracovali a mysleli si, že se tím jejich jména očistí. Na mnohé z nich však také časem došlo. Byla to druhá válka, kterou Němci vyvolali a kolektivní vina byla spravedlivá.”

Odsun očima státníků

Edvard Beneš, prezident: „Myslím stále na to, s čím přijdou Němci za pět, deset let. A přijdou jistě s nařčením a výtkou, že se jim stala křivda. Humánní a lidské provedení odsunu bude pak nejlepší obranou proti jejich nařčení. Jsem rád, že odsun byl … skutečně humánně prováděn … Osobně si myslím, že všichni můžeme být hrdi na to, že národ s pomocí všech spojenců a také naší prací dokončil svůj zápas o bytí a nebytí.“ 

Zdeněk Nejedlý, Ministr školství a osvěty československé vlády: „Problém odstranění Němců z českých zemí začali u nás řešit již husité. Byli jsme jejich odkazu dlouho nevěrni, avšak nyní dovedeme jejich dílo do konce a já vás ujišťuji, že se tak stane zcela po husitsku.“ 

Odsun v číslech

Pro odsun bylo použito 1 646 vlaků tvořených dohromady 67 748 vozy a tažených 6 580 lokomotivami. Dále bylo užito čtyř lazaretních vlaků, 960 automobilů a 12 lodí.

Počet odsunutého německého obyvatelstva se udává na 2 170 598, z toho počet 1 420 598 do americké a 750 000 do sovětské okupační zóny Německa. Počet obětí je uváděn 18 816, z toho 5 596 zavražděno, 3 411 spáchalo sebevraždu, 6 615 zemřelo v koncentračních táborech, 1 481 při transportu, 705 bezprostředně po transportu, 629 na útěku a u 379 úmrtí nešlo příčinu zjistit. K těmto číslům se často připomíná ještě několik desítek tisíc nezvěstných.

Sudetští Němci poznali to, co jejich vůdcové páchali milionům lidí po celé okupované Evropě

S přednášejícími na Akademii žurnalistiky a nových médií toto ožehavé téma často rozebíráme. Němci byly vyhnáni, ale bez následků pro naši zemi se to neobešlo. Pro ně samotné to nakonec bylo asi nejlepší řešení, protože by se těžko vyhnuli dalšímu pronásledování po únoru 1948, kdy by stejně zůstali obyvateli té nejposlednější kategorie se zákazem volebního práva. Pro naši republiku to podle mnoha novinářů a politiků znamenalo krok vzad. Odešel s nimi pokrok a rozvoj?

Co by kdyby?

Jak by se ale sudetští Němci a jejich potomci zachovali po listopadu 1989, kdyby nebyli odsunuti? Nejspíše by po desetiletích utiskování ožily jejich nenaplněné národní ambice. Slováci se přece také nespokojili s ústupky a chtěli mít samostatný stát. Možná by se obnovila pomnichovská hranice a česká republika by se rapidně zmenšila.

Nebo by mohl nadále zůstat společný stát s novými poměry. Německo se západním světem by nejspíše upřednostňovalo obchodní partnery z řad sudetských Němců. V Česku je dnes několik manažerů, kteří jsou potomky sudetských Němců a německé firmy je využívají především díky zvláštnímu vztahu k bývalé vlasti. Němci by se stávali vlivnějšími a mohli by nám také brzy vládnout. A to by asi věčně nespokojený český člověk těžce nesl.

S Německem dnes máme naštěstí nejlepší vztahy a skvělou obchodní spolupráci. Mladá generace Němců již nějaké křivdy ani samotný odsun neřeší. Dívat se dnešníma očima na odsun Němců není správné. To právo má pouze generace války.

Zdroj: Blog autora