PETR HÁJEK připomíná, že ve své nové knize Úder současný stav na „koronavirové frontě“ předpokládal a nabízí několik rad, jak si na podzim a v zimě udržet (i duševní) zdraví
Mobilizovaní globalisté jsou prostě strachy nepříčetní. Nebezpečí znovuzvolení Trumpa je samozřejmě pro ně to hlavní. Ale „pobočky“ se činí na všech místech planety. Jedna operace následuje druhou. Poté, co zkrachoval Majdan v Bělorusku, objevil se „otrávený“ Návalný. A protože tahle hra americké rozvědky nejspíš opět skončí krachem, přesouvá se mediální pozornost zpět ke „koroně“. Vždyť kvůli tomu byla vytvořena. Před Macronovou Francií či Španělskem socialisty Sancheze, kde jsou opravdu mocné přírůstky infikovaných, WHO kupodivu nevaruje. Jenže s námi má Gates nevyřízené účty.
Taktéž u nás. Běsnění proti jediné jednoduché (sebe)obraně bylo leitmotivem jara. S přicházejícím létem nabralo na mediální intenzitě – navzdory pokračující korona-kampani strachu (v podstatě se v hlavních médiích nikdy nezeslabila, jen pokračuje). Vzbouřenci proti „rouškovému vězení“ dostávali prostor jako hrdinové a spravedliví bojovníci proti Babišovi (jen do brněnských šalin to proniklo s malinkým zpožděním, typicky po sezóně).
Vláda na jaře podlehla – a všechna restriktivní opatření – až na výjimečné případy – fakticky zrušila. Nyní ji titíž, kteří předtím nejvíc ječeli za „osvobození a uvolnění“ z Babišových totalitních drápů, zase stejně dramaticky obviňují a napadají, že současné narůstání počtu nakažených zavinila. Dvojitě slepá situace. Jedno je však jasné. Psal jsem o tom opakovaně nejen v Protiproudu.
Není divu, že Brusel nejvíce vřískal právě proti zavřeným hranicím, které opět občanům členských zemí připomněly, že to jde, že ještě hranice máme – navzdory „schengenskému zločinu“ – dosud nejtvrdšímu útoku na zničení historických států. Hranice jsou nejen základem vnitřní a vnější bezpečnosti občanů (pokud je umí stát bránit), ale především podstatným znakem suverenity: Jen my máme právo rozhodovat, koho k nám pustíme, koho ne (o migrantech je řeč v první řadě, ale nakažených se to týká právě tak).
Blbská cesta pana Vystrčila (ODS) na Tchaj-wan by mohla být v tomto směru také poučná – ale kavárenská média toto zásadní poučení pochopitelně stopila až k bezvýznamnosti: Ostrov má přirozené hranice – a Tchajwanci (ti skuteční) prakticky nikoho k sobě zvenčí nepouští (nebo musí na dva týdny do karantény – s výjimkou Američany vypraveného prcka z Vysočiny). Důsledkem je NULA přírůstku nákazy. Je to prostě úplně jednoduché. Vysočinský Tchajwanec nás o nejpodstatnějším zjištění ze své primitivní provokace Číny neinformoval: hranice, jsou základním klíčem k bezpečnosti. Už jsme na to nějak pozapomněli.
Když jsme u toho, nelze si odpustit poznámku k dalšímu „pozapomenutí“. Máme se radovat, že prý u nás chystá vzbouřenecká čínská provincie investice – na rozdíl od své pevninské matky. Je to přece ale úplně naopak: vůbec nejde o to, kolik u nás investovat (a odvézt zisky zpátky). Jde především o to, kolik naše české firmy mohou vyvézt (a odvézt zisky zpět – a u nás je zdanit). V tomto smyslu je pro nás rovněž Tchaj-wan proti pevninské Číně jen velká NULA. Ostatně právě tak jako Vystrčil-Havel, který prý nám „narovnal páteř“ (pravila Bruselanka Jourová). Asi takové hrdinství, jako „za socíku“ bojovat proti americkému imperialismu návštěvou Kuby.
Ti, kdo četli Úder, odpověď znají: Platí kupodivu obojí. Covid-19 není jen lehčí chřipka. Jednak má – a teprve bude mít – skutečné zdravotní následky. Až spolu s mizejícím sluníčkem (vitaminem D) a plískanicemi se zvětší dávky viru, který nově nakažení dostanou. Ale zdaleka nejen ty (krevní sraženiny, poškození vnitřních orgánů atd.), které se týkají především bezprostředně „ohrožených skupin“. Podstatná bude teprve kombinace se sezónními virózami, chřipkou na místě prvním.
Skoro se lze vsadit, že „shodou okolností“ se objeví nový kmen chřipky. A to může pak být už docela mela. „Devatenáctka“ bude fungovat jako ochotný vrátný pro invazi těch ostatních. Proto přiměřená ochrana (nanovláknové roušky jsou fakt dobré) a pokud možno jen minimální sledování mediálního strašení jsou hlavními prostředky na udržení zdraví (duševního na místě prvním). Už někdy před Vánocemi to totiž vůbec nemusí být jednoduché.
A podle toho, kdo bude tou dobou v Bílém domě (ve Strakovce, na Pražském hradě) se budeme dozvídat, že buď „spojený svět“ koronakrizi zvládl, nebo naopak. Politickým nástrojem už korona (a její budoucí bratříčci a sestřičky z farma-laboratoří) zůstanou setrvale. To je hlavním smyslem celoročních poplašných mediálních bubnů.
Co z toho plyne? Nebát se a… za žádných okolností se nenechat očkovat. Přijdou (poměrně brzy) chvíle, kdy i tato věta se nebude smět objevit ani na Protiproudu, aniž by měla za následek trestní stíhání. Ta facka lítá ve vzduchu už dlouho, jen ji pořád nebereme dostatečně vážně.
Ostatně soudím, že jediný účinný prostředek ochrany před tím vším je obnovení hranic a státní suverenity – tedy czexit. Že je to úplně jiné téma? Právě naopak! Jen nám to naši „Tchajwanci“ usilovně zamlčují.
Vraťme jim úder.