Zatímco Česko se stejně jako řada jiných zemí snaží o vývoj protikoronavirové vakcíny, o našem úspěchu v tomto směru není zatím nic slyšet. A podle Libora Grubhoffera i očekávání něčeho podobného je dost naivní.

„Vakcíny, to je vrcholová biotechnologická disciplína. Je naivní si myslet, že když máme laboratoř, která umí kultivovat koronavirus, tak si můžeme snadno vyrobit jednoduchou inaktivovanou vakcínu. Je to nepochopení situace. Nepomyslelo se vůbec na závažnost testování takové vakcíny v náročných klinických testech. Nestačí, že se daří pomnožit virus v laboratoři, zásadní problémy se teprve objeví až v té technologické fázi velkoobjemové výroby vakcíny,“

upozorňuje Grubhoffer.

Problém jednoznačně není podle něj ve velikosti země původu vakcíny, jelikož s tou reputací, kterou jsme v minulosti v oblasti humánních vakcín měli, bychom se mohli pohybovat někde na špičce. Grubhoffer je přesvědčen, že Ústav sér a očkovacích látek (ÚSOL) byl ve své době špičkové pracoviště výzkumu, vývoje a výroby vakcín, sér a krevních derivátů, ovšem vlastní krátkozrakostí jsme se o něj připravili. „Sláva československé vakcinologie pokračovala až do začátku 90. let minulého století a skončila hanebnou privatizací Ústavu sér a očkovacích látek v Praze,“ lituje šéf biologického centra a dodává, že dnes jsou na jeho místě byty a hotel.

„Na počátku 90. let minulého století jsme dokázali zpřetrhat tradici ve vývoji vakcín, a ztratit tak schopnost konkurovat modernímu vývoji v této oblasti. Ukazuje se též, že podstatný pro vývoj a výrobu vakcín je soukromý kapitál, který nám v této oblasti chybí,“ tvrdí Grubhoffer.

Podle něj jsme na poli vývoje vakcín byli opravdu mimořádně zdatní. Češi a Slováci stáli u samého vzniku oboru virologie, který se rozvinul až po 2. světové válce.

„V Praze byl na lékařské fakultě věhlasný profesor František Patočka, bratr filozofa Jana Patočky. Dimitrij Slonim byl jeden z jeho nejlepších žáků. V roce 1955 přišel vládní úkol vyvinout vakcínu proti dětské obrně (polio). Ve velmi krátké době se to mladému týmu včele s Dimitrijem Slonimem a Karlem Žáčkem podařilo. V první polovině roku 1960 bylo hotovo a Československo mohlo v létě 1960 ohlásit vymýcení dětské obrny na našem území. Byli jsme s Belgií prvními dvěma státy, kde se to povedlo,“ pověděl Grubhoffer.

Tuhle kontinuitu budovanou z počátku 20. let minulého století jsme však podle něj neudrželi. Stát by si měl tu privatizaci ohlídat, ovšem po sametové revoluci to prý nebylo možné.

„Ale tehdy v atmosféře znovu nabyté svobody panovalo přesvědčení, že stát nemá do privatizačních kauz vstupovat. A tak to dopadlo, jak to dopadlo,“ uzavřel celou věc ředitel Biologického centra Akademie věd Libor Grubhoffer.