Vědci z Dartmouth College a Národního úřadu pro ekonomický výzkum (USA) vypočítali, že lidé ve vyspělých zemích jsou hluboce deprimovaní ve věku 47 let a v rozvojových zemích ve věku 48 let a dvou měsíců. Rusko, Čína a Mexiko trochu vyčnívají - tam krize přichází o něco dříve, ve věku 43 let.

Výzkumníci dospěli k těmto závěrům analýzou dat ze 132 států. Jedná se především o výsledky průzkumů, které měří úroveň štěstí. Jak se ukázalo, křivka štěstí má tvar latinského písmene U. Maximum je mezi 18-20 a 70 lety, a minimum pak kolem 47. až 48. roku života.

Zdá se, že zoufalství se nabaluje postupně, mírný pokles spokojenosti se životem pokračuje téměř 20 let, a pak, blíže k 50. roku života, křivka klesá dolů. Nové stoupání začíná až po 60. roku.

Tvar křivky štěstí je ve všech zemích téměř stejný a nezávisí na průměrné délce života v regionu, úrovni vzdělání, zdravotním stavu, pohlaví, mentalitě a rodinném stavu. S největší pravděpodobností k tomu existují čistě biologické důvody, poznamenávají autoři.

Koneckonců, krize středního věku je rysem nejen Homo sapiens, ale i jeho nejbližších příbuzných – hominoidů.

Vědci se zejména odvolávají na studii z roku 2012, která v několika zemích po celém světě pozorovala 500 šimpanzů a orangutanů.

Ukázalo se, že v mládí je většina primátů, a to bez ohledu na pohlaví, docela šťastná, ale ve středním věku se dramaticky snížila spokojenost se životem a blíže ke stáří se všechno opět zlepšuje.

Podle výzkumníků z Lékařské fakulty Univerzity v Miami (USA) může být zoufalství, které se valí na lidi, kterým se blíží 50. rok života, spojeno s celkovým stárnutím těla. V tuto chvíli totiž dochází k selhání přirozených systémů proti stárnutí.

Vědci zkoumali vzorky tkání od mladých, dospělých a starších lidí. Nejprve analyzovali expresi genů zodpovědných za odolávání stárnutí. V průběhu let se aktivita oblasti DNA zodpovědná za protein TOR snižuje. Je to spojeno s růstem, dělením, přežitím a migrací buněk a umožňuje tělu regulovat program stárnutí.

A právě v krizi středního věku tento gen přestane fungovat úplně. Evoluce pravděpodobně nepřipravila lidi na tak dlouhý život, jakého se dožívají nyní. Molekulární programy, které podporují dlouhověkost, netrvají déle než 50 let. A kvůli jejich selhání se člověk cítí nešťastný, nespokojený sám se sebou a ostatními.

Většina prací určuje věk štěstí mezi 18 a 23 lety, kdy obsah pohlavních hormonů - estrogenů u žen a testosteronu u mužů - dosáhne maxima. Po 30. roku se jejich hladina postupně snižuje (o jedno až dvě procenta ročně) a ve věku 40 let je již silně pociťována.

Kromě toho osoba starší 40 let rozpoznává informace pomaleji, rychlost reakce klesá. Mozková aktivita také klesá, paměť se zhoršuje.

Podle práce australských výzkumníků se však štěstí vrací po 65. roku a dosahuje vrcholu v 80. roku života. Vědci zjistili, že krize středního věku je spojena s pracovní situací nebo nespokojeností s finanční situací. Profesní činnost starších lidí není tak důležitá. Člověk se soustředí na jiné věci - koníčky, rodinu a přátele - a opět se cítí šťastný, zvláště pokud nemá žádné vážné zdravotní problémy.