Majerová Zahradníková adresovala Lipovské i neobvykle dojemná slova, když hodnotila ekonomku za její vlastnosti a myšlenky.

 „Hana Lipovská, přítelkyně, ekonomka, členka Rady ČT a žena, jejíchž názorů, a píle (ve všem co dělá), si nesmírně vážím. Byť velmi mladá, je nesmírně moudrá, hloubavá a pokorná. Co věta, to perla a podepsala bych snad každou z nich. Díky Haničko,“ stojí na úvod příspěvku.

V první řadě Zuzana Majerová Zahradníková cituje Lipovskou ohledně tématu ohrožení svobody.

„Čím dál víc roste tlak na autocenzuru a člověk sám sebe hlídá a předjímá, co všechno by se mohlo stát. V tom vidím ohrožení vnitřní svobody,“ domnívá se členka Rady ČT.

„Tlak pochází od nesvobodně smýšlejících zbabělců, kteří neumějí argumentovat a obhajovat své názory a odmítají přijmout výsledky demokratické soutěže, v níž nevítězí. Proto se snaží prosadit agresivitou, hrubostí a nálepkováním,“ uvedla Lipovská.

V této souvislosti doplnila, že část společnosti buďto tuto hru neprohlédla, nebo chce mít klid, a tak přihlíží tomu, jak publikování určitých názorů přináší problémy.

„Znám případy lidí, kteří přišli o klienty, protože upřímně hodnotili Evropskou unii, nebo se zastali někoho, kdo v danou chvíli nebyl populární. To je možná horší než politický nebo policejní tlak, jaký známe z minulého režimu. Opět se vrací heslo: Kdo nejde s námi, jde proti nám. Výstižně to popsal kardinál Duka, když mluví o ‚ideologickém aktivismu v novinařině‘“ poznamenala v rozhovoru ekonomka.

V rozhovoru padla zmínka o tom, že heslem institutu je neomezená výměna názorů, nezakazování jakýchkoli myšlenek a pohledů na svět, kritika náhubků a nálepek. V této souvislosti zazněla otázka, jak to jde dohromady s učením katolické církve, která je samý příkaz, omezování, varování.

„Když se podíváte na desatero, které je nejznámějším seznamem těch ‚omezení‘, tak začíná veršem, jenž se málokdy cituje: Já jsem tě vyvedl z otroctví. Hned na počátku tedy říká, že je to soupis pravidel pro člověka, který chce žít ve svobodě a nebojí se převzít odpovědnost. Církev reprezentuje filozofii, nauku, víru, která je založena na svobodné vůli. A ta vyžaduje obrovskou oddanost a lásku ke svobodě a schopnost převzít absolutní odpovědnost za své činy. Myslím, že kardinál Dominik Duka je krásným příkladem, protože svobodu ztratil, opakovaně o ni bojoval a velmi dobře ví, jakou hodnotu má,“ vyslovila se Lipovská.

V rozhovoru promluvila k tématu vztahu peněz a svobody, o kterém často podle jejích slov diskutuje s kolegy.

„Když onemocní chudák, nemůže si koupit nejlepší péči na soukromé klinice. Bohatý člověk si to zařídit umí. Zdá se tedy, že bohatství je zdrojem absolutní svobody. Když ale s takovými lidmi mluvíte, přiznávají, že je majetek svazuje, nemohou se volně stěhovat, bojí se o svou bezpečnost, o rodinu. Člověk touží po bohatství, aby získal svobodu, ale když ho má, může o ně přijít. Chudý člověk se nemůže sebrat a odletět na Maledivy, ale nakládá se svým životem, jak chce. I to je určitý typ svobody...“ uvedla  ekonomka.

V rozhovoru se vyslovil k vztahu k minoritám, kde Lipovská shledává problém.

„Svoboda a demokracie jsou pro všechny, ale v okamžiku, kdy vyzobáváme jednotlivá uskupení, začínáme kastovat, kádrovat a říkat, že z nějakých důvodů mají právo na dodatečnou svobodu. V tom vidím ohrožení, neboť svoboda je celistvá, nedělitelná,“ vyjádřila názor členka Rady ČT.

Platí to i v ekonomické oblasti, kdy někteří si dokážou zařídit dotace a jiní ne.

„Dám vám příklad dvou tiskařských firem. Jedna je úspěšná, dravá a o dotace nežádá. Druhá vyrábí s vyššími náklady, prosperuje méně, ale zažádá o dotace, které dostane. Díky tomu začne vyrábět s nižšími náklady než ta první, která svými daněmi pomohla konkurenčnímu podniku k dotaci. A nakonec musí z trhu odejít. Proto říkám, že potřebujeme dotační detox, zbavit ekonomiku všech dotačních titulů a grantů,“  uvedla.

Přijímání pravidel je nepsaná povinnost

Lipovská je známá svou kritiku plánu obnovy Evropy, který neznamená, že silnější pomáhají slabším.

„Znamená, že ti, kdo se zadlužovali méně než ostatní a regulovali o něco méně, včetně naší země, budou teď doplácet na ty, kteří se bezuzdně zadlužovali a ze svých zemí kapitál vyhnali. Evropská unie byla lidmi zpočátku vnímána jako mezinárodní organizace, v níž má každý člen svůj hlas. A když se mu něco nelíbí, nepřijme to. Unie se ale čím dál víc proměňuje v nedemokratickou sektu, kdy přijímání pravidel je nepsaná povinnost, a pokud odmítnete nebo něco namítáte, stihne vás osud Polska, Maďarska nebo katalánského politika Carlesa Puigdemonta,“ podotkla Lipovská.

I když teoreticky platí, že na zásadních věcech se musejí dohodnout všichni lídři sedmadvacítky, podle Lipovské je jich ale stále méně, jak ukázala čtyřdenní Evropská rada, jež skončila 21. července.

„Představitelé suverénních států se dostávají pod takový tlak, že buď předem rezignují na zájmy vlastní země, jako náš premiér, který před odletem do Bruselu deklaroval, že nebude troublemaker, nebo podlehnou atmosféře až na místě,“ připomněla.

Dodala, že častokrát jim chybí i souhlas národních parlamentů: česká sněmovna třeba dala premiérovi bianco šek s tím, že má v Bruselu hájit to, co odhlasuje vláda.

„Ta se ovšem k tématu sešla až po zasedání poslanců. Sněmovna nevyužila své základní právo svázat premiérovi ruce. Pak by mohl v Bruselu říct, že nemůže hlasovat pro plán obnovy, neboť mu to volení zástupci lidu zakázali. Zdálo se, že řada poslanců ani nevěděla, o čem konkrétně hlasuje,“ uvedla.

Právě zde Lipovská vidí roli Institutu svobody a demokracie, který by jim měl předkládat různé podklady, analýzy, informace.

„Důležité jsou totiž nejen směrnice EU, ale také důvodové zprávy, které neexistují v češtině,“ upozornila.