Slovenský analytik Eduard Chmelár ve svém novém příspěvku na Facebooku upozornil na zvýšenou aktivitu slovenské prezidentky v otázkách mezinárodní politiky, zejména na její poslední vyjádření týkající se česko-čínských vztahů, které eskalovaly po návštěvě předsedy českého Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan. Chmelár se snaží pochopit, jestli jsou taková prohlášení upřímným impulsem nebo realizací politického programu někoho jiného a jaký to bude mít vliv na Slovensko.

Především analytik zjišťuje, jak vážné následky pro Česko mohou mít výroky čínského ministerstva zahraničí, které dříve oznámilo, že krok české delegace lze hodnotit jako vměšování do vnitřních záležitostí Číny a vedoucí delegace Miloš Vystrčil za to zaplatí „vysokou cenu“. Podle Chmelára je zřejmé, že Peking věnoval tvrdá slova pouze Milošovi Vystrčilovi, nikoliv celé České republice a jde o „běžnou praxi, kterou není třeba dramatizovat“.

„Znamená to jen to, že pan Vystrčil se dostane na seznam nežádoucích osob jako v minulosti

Andrej Kiska, a na pozvání do Číny může zapomenout. V horším případě by to mohlo ovlivnit některé obchodní smlouvy připravené mezi Prahou a Pekingem, ale to je vše,“ poznamenal Chmelár.

V takovém případě mu není jasný postoj prezidentky, která deklaruje podporu české strany, protože Slovensko nemá žádné navázané diplomatické vztahy s Tchaj-wanem a stejně jako Česko také uznává politiku jedné Číny. Podle něj takové „naučené fráze o hodnotách, svobodě, demokracii” lze brát vážně až tehdy, „když se stanou stejně horlivými zastánci nezávislosti Katalánska, Baskicka, Skotska, Flámska, Doněcku, Luhansku, Podněstří, Osetie, Abcházie…”

„Také věřím, že Prezidentský palác od nynějška ztratí pochopení pro výhrůžky ambasády USA, která nepovažuje za vhodné cesty našich představitelů do Ruska, a bude si za takové zasahování do vnitřních záležitostí státu předvolávat amerického velvyslance,“ píše Chmelár.

Poukazuje na to, že v dějinách vždy platilo, že člověk pohlcený touhou napravit svět by měl začít tam, kde jeho morálka hluboce klesla.

„V opačném případě - když je jeho chápání spravedlnosti, svobody, pravdy a demokracie extrémně selektivní - nejenže nepomáhá napravovat křivdy současného světa, ale pomáhá je ještě více prohlubovat,” uvádí.

Analytik dochází k závěru, že „to, co dělá předseda Senátu České republiky Miloš Vystrčil a prezidentka Slovenské republiky Zuzana Čaputová, není ve skutečnosti nic jiného než servilní podpora Spojených států v jejich nečestném geopolitickém boji s Čínou“.

„Neznamená to nic jiného než vtahování Slovenské republiky do cizího a mimořádně nebezpečného konfliktu, který se nás netýká,“ dodal.

Připomněl dále loňské setkání prezidentky a šéfa čínské diplomacie Wanga I, který dorazil jednat o zapojení Slovenska do globálního ekonomického projektu Nové hedvábné cesty a ze strany Čaputové si vyslechl kritiku za nedodržování lidských práv v Číně. A zde Chmelár také poukazuje na dvojí metr ve srovnání se slovensko-tureckými vztahy.

„Ale prosím, pokud má chuť moralizovat, že lidská práva jsou nadřazena ekonomickým otázkám, ať tento metr používá i ve vztahu k

Turecku, kde naopak zdůrazňuje, že Turecko je přece náš významný obchodní partner - ani slovo znepokojení k napjaté situaci ve východním Středomoří!“ prohlásil.

Chmelár ve svém příspěvku zdůraznil, že toto není vůbec politika Evropské unie, ale Spojených států, „kde sílí tlak na uznání Tchaj-wanu, zvyšují se dodávky zbraní na ostrov, uskutečňují se stále častěji provokativní plavby amerického vojenského námořnictva přes citlivý Tchajwanský průplav a podobně“.

A v tom vidí podobnost přístupu prezidentky a jednání Vystrčila, protože podle něj „cílem takové politiky posloužit cizí velmoci v boji s jinou cizí velmocí a vysloužit si od ní pochvalu“.

„Podobně pokud si Miloš Vystrčil myslí, že

teatrálním výkřikem ‚Jsem Taiwanec!‘ se z něj stal druhý Kennedy, tak je nutné ho rychle vyvést z omylu, že se stal jen jeho nejhorší karikaturou. Je to postoj zahradního trpaslíka, který si myslí, že se stal Golemem. Neboť, jak říká klasik, dějiny probíhají poprvé jako tragédie a podruhé jako fraška…“ shrnul Chmelár.

Na závěr vyjádřil přání, aby se prezidentka Čaputová z těchto režimů vymanila a začala působit i na poli zahraniční politiky autonomněji.