Podstata experimentu: voličům jsou předloženy dvě verze politické reality. Podle oficiální verze, kterou Američanům nabízejí novináři mainstreamových médií, politici Demokratické strany, hollywoodské hvězdy a sportovní idoly NBA, ve Spojených státech probíhají mírové protesty proti policejnímu násilí a stejně pokojný boj proti rasismu a za sociální spravedlnost. Podle skutečné verze, kterou mohou pozorovat Američané, kteří neberou všechny své informace z médií a ne zcela důvěřují hercům a basketbalistům-milionářům, dochází nyní ve Spojených státech k masovým nepokojům, kde „bojovníci za sociální spravedlnost“ zapalují obchody, bijí kolemjdoucí a primátoři a guvernéři, kteří zastupují Demokratickou stranu, žádají policii, aby nezasahovala. Apoteózou rozdílu mezi těmito dvěma verzemi reality je příběh amerického televizního kanálu CNN, v němž zpravodaj stál před hořící budovou a na obrazovce se skvěl nápis: „Ohnivý, ale v podstatě pokojný protest“.

Logika Demokratické strany je v tomto případě následující: není možné požadovat, aby policie zasáhla a rozptýlila účastníky masových akcí vandalismu a rabování obchodů, protože „mírumilovní demonstranti“ jsou jedním z hlavních politických aktiv Demokratické strany. Za druhé, samotné „protestní akce“ jsou nutné, aby se Trumpovi voliči báli pro něho hlasovat ze strachu z budoucího fyzického násilí. Demokratická strana a zejména její radikální (a mediálně nejaktivnější) křídlo navíc plně zapadají do strategie obviňování Trumpa a americké policie ze systémového rasismu, což znamená, že za žádných okolností nelze policii podporovat: sám Biden bude vypadat hloupě, primátoři a guvernéři, kteří již snížili rozpočty nebo dokonce téměř rozpustili místní policejní správy, budou vypadat ještě hloupěji. Koneckonců, Bidenův štáb řídí nejmocnější mediální stroj na planetě (a tytéž lidi, kteří vymysleli termín „pokojní demonstranti“ k popisu ozbrojených neonacistů na kyjevském Majdanu). Svůj úkol zvládl, pokud jde o přesvědčování ukrajinské společnosti, a navíc má dobrou šanci zvládnout podobný úkol ve svém rodném informačním poli.

Právě tím je možné vysvětlit na jedné straně absolutně formální přístup k odsuzování násilí vůči majitelům a zaměstnancům obchodů, pizzerií a čerpacích stanic, jejichž majetek je ničen s absolutní benevolencí místních úřadů, a na druhé straně plná a hluboce emocionální podpora samotných „pokojných protestů“ ze strany úředních osob Bidenovy kampaně. Z jejich pohledu si mohou ti, kteří ovládají televizi a sociální sítě, dovolit jakýkoli výsměch realitě a zdravému rozumu.

Může se zdát, že je to velmi cynické hodnocení (zvláště když je dáno „ruskou propagandou“), ale i někteří američtí novináři, kteří Trumpa upřímně nenávidí, vyslovují podobné úsudky:

„Demokratičtí vůdci, od téměř neviditelného primátora Kenoshy (města, které se stalo místem pouličních bojů a masových nepokojů se ztrátami na životech - pozn. autora), až po kandidáty na funkci prezidenta, nechtějí pomlouvat spravedlivou věc, zintenzivňovat republikánské útoky nebo vyvolávat hněv své progresivní (volební) základny (senátor Chris Murphy z Connecticutu odstranil tweet o tom, že jak zastřelení (Afroameričana) Blakea (policisty), tak i nepokoje byly mylné, poté, co ho komentátoři obvinili, že je dával do jedné roviny)... Demokraté tak nadále uhlazují reakci na násilí a doufají, že utichne, i když trvalo celé léto. <...> Až na několik výjimek se média zdráhala informovat o letních nepokojích a současném nárůstu násilí. New York Times toto téma celé týdny ignoroval nebo bagatelizoval.“

Nyní u amerického establishmentu, který v podstatě vsadil na to, že mocenské křídlo Demokratické strany bude schopné zastrašit Trumpovy voliče metodami vyzkoušenými „Pravým sektorem“* a podobnými organizacemi na Ukrajině, a plná mediální podpora umožní samotným demokratům zachovat si úctyhodnost, vznikl problém. Experiment s vytvořením mediální reality, která může zvítězit nad tou skutečnou, se blíží negativnímu výsledku pro ty, kteří věří ve všemocnost mediální propagandy a pouličního násilí.

Podle zpravodajského portálu Axios „demokraté blízcí Joe Bidenovi se stále více obávají, že rabování a násilí ve městech by mohly pomoci prezidentu Trumpovi, zejména mezi nepočetnými nerozhodnými nebo váhavými Američany. Proč je to důležité: je to rozsáhlý příběh, který pomáhá vysvětlit stav (volebních) závodů, zatímco někteří demokraté panikaří, že by Trump mohl zvítězit“.

I když mnozí příznivci Trumpa odmítají mluvit s pracovníky provádějícími průzkumy veřejného mínění nebo pravdivě odpovídat na otázky sociologů ze strachu před zrušením anonymity, následnými problémy v práci nebo hrozbami násilí proti nim, fokusní skupiny a průzkumy veřejného mínění v klíčových státech ukazují, že počet jeho stoupenců roste. A právě to vyvolává tu „paniku“, na kterou si stěžují novináři hlavního proudu.

Ačkoli prognózy hlavního proudu a matematické modely sociologů, kteří předpovídali vítězství Hillary Clintonové v roce 2016, jednomyslně předpovídají vítězství Joea Bidena, zdá se, že sázka na násilné zastrašování společnosti a mediální manipulace by se mohla pro demokraty zvrtnout v další nepříjemné překvapení.

Pro novináře a odborníky, kteří nejsou v kontaktu s realitou „na zemi“, může být obtížné uvěřit, že každý vyhořelý obchod nebo rodinná kavárna jsou silnou reklamní kampaní na podporu Trumpa.

A když výtržníci záměrně ničí podniky vlastněné etnickými menšinami, ani CNN spolu se všemi hvězdami NBA nebude schopna přesvědčit voliče, že vandalové ve skutečnosti mírumilovně bojují za sociální spravedlnost a proti „bílému rasismu“.

Yum Nguyen, majitel zničené vietnamské restaurace v Minneapolisu, se svěřil se svými pocity novinářům:

„Je tak srdcervoucí sledovat, jak lupiči vpadli do naší rodinné restaurace. Smějí se přitom a pošklebují. Nebudu lhát, dnes jsem téměř zastřelil muže. Hodil tento ***** kámen na mou rodinnou fotografii a podíval se přímo na mě. Řekl jsem: ‚***** ...‘ Slzy mi okamžitě stékaly po tváři. Už to déle nevydržím ...“

Můžeme jen závidět zdrženlivost majitele restaurace, který pravděpodobně pochopil, že zastřelit násilníka v Minneapolisu - tedy ve městě a státě kontrolovaném politiky Demokratické strany – znamená sám sebe strčit do vězení bez jakékoliv naděje na spravedlivý soud. Ale není pochyb o tom, že pokaždé, když se něco takového stane, v určité části americké společnosti roste ochota alespoň hlasovat pro Trumpa, a pokud to nestačí, pak bránit své právo na život a majetek se zbraní v ruce již v ulicích Washingtonu.

Z celého tohoto příběhu lze dojít ke dvěma důležitým závěrům. Za prvé: média nejsou všemocná a nekonečné pokusy natáhnout mediální propagandu na globus reality nevedou ke změně reality, ale k tomu, že se důvěra v mediální příběh trhá na kousky. A za druhé, což je mnohem důležitější: pokud si americké elity řeší věci mezi sebou pomocí ozbrojených pogromistů, kteří terorizují obyčejné občany a vypalují celé čtvrti (s absolutní benevolencí úřadů a části bezpečnostních sil), pak už nemáme před sebou světový hegemon, ale banální „bantustan“, který má bohužel stále jaderné zbraně a kontrolu nad klíčovými prvky globálního finančního systému.

A toto je již poměrně alarmující konfigurace, pokud se na ni podíváme z hlediska rizik, která pro zbytek světa představují USA.

---

*Extremistická organizace zakázaná v Rusku

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.