Za schopnost sledovat polohu v prostoru jsou zodpovědné takzvané mřížkové buňky v entorhinální kůře, části mozku umístěné v temporálním laloku. Tato oblast bývá jednou z prvních postižených Alzheimerovou chorobou.

Neurofyziologové z Německa, Španělska, Itálie a Belgie se rozhodli zjistit, zda existuje souvislost mezi problémy s navigací a rizikem rozvoje tohoto neurodegenerativního onemocnění.

„Pokud v noci vstanete a chcete potmě najít cestu do koupelny, potřebujete kromě znalosti struktury domu také mechanismus, který sleduje vaši vlastní pozici v místnosti bez použití vnějších signálů,“ uvedla Anne Bierbrauerová, první autorka článku, v tiskové zprávě Ruhrské univerzity v Bochumu. „Tato schopnost se nazývá integrace cest.“

Při navigaci v prostoru vykazují mřížkové buňky jedinečný pravidelný vzor aktivity. Předchozí studie ukázaly, že u lidí s genetickým rizikem vzniku Alzheimerovy choroby je často změněná funkce mřížkových buněk, ale navigační schopnost nebyla hodnocena.

V této studii autoři k posouzení této schopnosti použili počítačovou navigační úlohu, v níž se účastníci museli orientovat bez jakýchkoli externích podnětů.

Hypotéza potvrzena

Experimentu se zúčastnilo 202 dobrovolníků bez genetického rizika Alzheimerovy choroby a 65 dobrovolníků se zvýšeným genetickým rizikem. Druhá skupina byla hodnocena podle specifické exprese genu apolipoproteinu E, alely APOE- ε4.

Výsledky ukázaly, že účastníci s genetickým rizikem Alzheimerovy choroby byli méně orientovaní než první kontrolní skupina, i když si našli svoji cestu.

„Předpokládáme, že použili kompenzační mechanismy, pravděpodobně prostřednictvím externích signálů ve svém okolí,“ vysvětluje vedoucí výzkumu Nikolai Axmacher.

Vědci poté experiment zopakovali a současně zaznamenávali mozkovou aktivitu účastníků pomocí funkčního zobrazování magnetickou rezonancí. Cílem bylo zjistit, které mozkové procesy hrají ústřední roli v integraci cest.

Jak autoři předpokládali, navigace bez externích signálů zcela závisí na povaze činnosti mřížkových buněk. Vědci zjistili nedostatek této aktivity u lidí, kteří jsou zatím zdraví, ale geneticky náchylní k Alzheimerově chorobě.

V budoucnu sledování takových zvláštností chování, jako je obtížnost orientace v prostoru bez vnějších signálů, podle autorů pomůže diagnostikovat Alzheimerovu chorobu v rané fázi, než se objeví vážné příznaky, a okamžitě zahájit léčbu.