Je takový vtip: Indové prý chtěli koupit před pěti lety ruské tanky Armata, aby nahradili zastaralé bojové slony. Jenže uplynulo pět let a Armaty se neobjevily. Litovali toho všichni, samozřejmě kromě bojových slonů.

Tank budoucnosti

V čem spočívá pointa vtipu? Dlouho očekávaný ruský supertank Armata se vyvíjí od konce prvního desetiletí 21. století a ještě nebyl předán armádě, avšak odborníci z ministerstva obrany již připravili koncepci dvoučlánkového „tanku budoucnosti“, který má vystřídat Armatu. Projekt byl prezentován v rámci fóra Armáda 38. vědecko-výzkumným zkušebním ústavem tankových zbraní a techniky (NIII BTVT), který se zabývá projekty perspektivní obrněné techniky.

​První a hlavní otázka, která kvůli tomu vzniká, zní: a co tank Armata? Vždyť na fóru Armáda se o něm tolik mluvilo! Byl zveřejněn velký počet zpráv, například o tom, že tank absolvoval bezpilotní zkoušky. A hlavně: očekává se podepsání smlouvy o výrobě těchto strojů pro ruské ozbrojené síly.

Proč je tedy třeba hledat náhradu, když i tu neméně revoluční Armatu jsme měli dost krátkou dobu? Pokusíme se zjistit, jak to je.

Předstihnout Američany. To je drahé

T-14 Armata je ve skutečnosti pro Rusko dost neobvyklý tank. Jde fakticky o návrat ke koncepci těžkého průlomového tanku, ale v nové fázi vývoje technologie. Předpokládám, že konstruktéři dostali dva hlavní úkoly: zaručeně předstihnout americký Abrams a shromáždit všechno nejlepší, co bylo v současné době pro tanky vynalezeno. Ve výsledku byl vytvořen tank, o jehož jedinečných kapacitách se tolik mluvilo. Je to věž bez posádky s hlavním tankovým dělem, obrněná kapsle pro posádku, kombinace několika druhů pancířů, rušivý komplex a v perspektivě také systém aktivní obrany.

Za to všechno je samozřejmě třeba platit. Armata se stává rekordmanem mezi ruskými tanky podle výdajů, hmotnosti a vnějších rozměrů. Je ale třeba vysvětlit, že v době vývoje ruského tanku předstihl také hlavní americký tank M-1 Abrams svou hmotností a rozměry hlavní sovětské konkurenty té doby, T-72, T-64 a T-80. Přitom existoval názor, že nejlepší sovětské tanky posledních modifikací vcelku nezaostávají za Abramsy a že menší rozměry poskytují ruským strojům velkou výhodu: bylo prostě těžší se do nich trefit. Nicméně vsadili právě na Armatu, která má sehrát úlohu hlavního perspektivního tanku a jádra nejmodernějších brigád do let 2030-2040. Právě do té doby má být Armata zmodernizována, například díky zvýšení ráže hlavní zbraně.

Takže Armata má dnes jako základní tank dost velkou rezervu a díky modernizacím se může stát hlavním tankem 21. století.

Revoluční a nikomu nepotřebný

Vědecké a technické myšlení však nezastaví - a nemá právo zůstat ve „zmrazeném“ stavu. V Rusku přemýšlejí o tom, co přijde po Armatě. Za jednu z variant považují tandemový kloubový tank. O co jde? O těchto modelech se mluví od 70tých let. A nejen se mluví. Snad nejznámějším tandemovým tankem je švédský UDES XX20 s dělem ráže 120 mm. Skandinávci spojili dva moduly, jeden s posádkou a zbraněmi a druhý s motorem a bitevním zařízením.

​Nač ale takové komplikace? Obecně se předpokládá, že rezervy kapacit moderních tanků jsou prakticky vyčerpány. Konstruktéři by nechtěli zvětšovat šířku, protože by tank byl zranitelnější v konfrontaci s analogickými. Dá se zvětšit délka, ale dlouhý tank s jedním trupem bude hůře manévrovatelný, a proto bude opět snadnějším terčem pro nepřítele.

První, co napadlo Švédy, a nejen je, bylo spojení dvou tankových bloků s rozdělením funkcí. Tato konstrukce může být dost pevná a funkční, lepší z hlediska užitečného prostoru a dokonce i z hlediska manévrování než moderní těžký tank. Jenže se do sériové výroby švédský UDES XX20 nikdy nedostal. Nebyli zákazníci, protože toto technické řešení jim připadalo příliš radikální.

Není nad prach (střelný)

Ruští konstruktéři tanků informovali, že perspektivní tank, který může vystřídat Armatu, dostane motor obrovské kapacity, do 3 000 koňských sil, a elektrochemické dělo. Co se týče „srdce“ tanku, s tím nebudou žádné problémy. Může to být například motor s plynovou turbínou, podobný těm, které měly být instalovány do perspektivního ruského tanku konce 90tých let Černý orel. Nebo další generace motoru, který se používá v tancích typu M-1 Abrams.

Elektrochemické dělo také není z oblasti science fiction, podobné zbraně již byly vyvinuty. Jde samozřejmě spíš o vědecko-výzkumnou práci než o praxi. Princip je následující: místo prachu používá dělo tekutou střelnou látku, která se před výstřelem stlačí a je podpálena plazmovým výbojem. Existuje názor, že taková konstrukce děla zajistí značně vyšší počáteční rychlost střely a tedy i dolet a kapacitu. Tekuté střelné látky se navíc dají dost přesně dávkovat řízením rychlosti a doletem střely. Je docela pravděpodobné, že tyto technologie budou v nejbližších desetiletích používat dělostřelecké systémy. O tom, že elektrochemická děla mohou být použita v těchto systémech, hovořil svého času v interview pro list Izvestija zdroj z vojenské průmyslové komise při vládě RF. Poznamenal však, že vojáky zajímá především přesnost zásahu a korekce trajektorie střely, zatímco s kapacitou nejsou ani dnes žádné problémy, protože „z praktického hlediska nebylo zatím objeveno nic lepšího než střelný prach“.

Je však tank vůbec potřebný?

Nemáme samozřejmě odpověď na otázku, zda tento tank nahradí Armatu. Můžeme ale připustit, že teoreticky získáme tank, který bude lépe vyzbrojen, s nímž se dá lépe manévrovat, a který bude lépe chráněn než T-14. Bude ale dražší.

Proto vzniká jedno velmi vážné téma pro diskusi.

Tanky typu Armata jsou ve většině dnešních lokálních konfliktů poněkud zbytečné. Cena tohoto tanku, výdaje na provoz, výdaje na výcvik tankistů, to vše je příliš drahé v případě například boje s neorganizovanými povstalci v Sýrii, nebo v boji se zastaralými tanky nějaké země třetího světa.

Existují samozřejmě důvody ohledně prestiže a účasti ve vojenských přehlídkách, ale to se nedá považovat za seriózní. Důležitá je však skutečnost, že Armata je nejúčinnější v boji právě s dnešními hlavními tanky, s nimiž se může reálně setkat pouze ve velké ozbrojené srážce se silami dost vyspělých zemí, tedy ve velké válce. Ve všech ostatních situacích je možné, podle mého názoru, se spokojit s méně drahými „obyčejnými“ stroji.

A ještě jedna věc. Budeme vůbec potřebovat v budoucnosti tanky? Neobsadí jejich místo těžká obrněná bojová vozidla pěchoty (BMP)? Není to zbytečná otázka. Těžká BMP dokáží bojovat s tanky a jsou dostatečně účinná v konfliktech s nepřítelem méně vyspělým z technologického hlediska, zvlášť v situaci převahy ve vzduchu. Tady musíme znovu uvažovat o komplexním přístupu k sestavě ozbrojených sil, protože k čelení různým hrozbám budeme potřebovat naprosto různou techniku.

Zatím ale, dokud existují bohatší státy, které si mohou dovolit velké výdaje na obranu, budou mít právo na existenci také tanky, jejichž hlavním cílem je likvidace obrněné techniky. Tanky to dovedou dobře, to se nedá popřít.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.