„Vítězem cesty na Tchaj-wan bude pan Vystrčil, protože mu to vynese spoustu potlesku podobně liberálně smýšlejících senátorů jako je pan Hilšer, Drahoš, Láska, Dientsbier. Kdo to vše zaplatí? Český stát. Pan Vystrčil tam nejede za své. Jede tam za státní peníze.“ (Jiří Kobza /SPD/)

Kohlíček: Velký bratr potřebuje lokaje

Předseda senátu odletěl na Tchaj-wan. V jedné scéně Werich s Horníčkem hovoří o tom, jak Werich musí poslouchat manželku a jde-li o to „podstatné“ – ve skutečnosti tenkrát marginální – pak je Werichovi něžným protějškem dovoleno, aby se zabýval „naším poměrem k Tchaj-wanu“. Globálně vzato, co očekávat od cesty Miloše Vystrčila (ODS) na Tchaj-wan?

Jaromír Kohlíček: Nejprve k senátu: Senát je v našem systému vlády lidu jakési zapomenuté dítě, které mělo po vzniku Československa v roce 1918 završit majestátní stavbu zemských parlamentních těles v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku, a také po ustavení Karpatsko-ukrajinského sněmu. Už jen vyjmenování všech částí ukazuje, že se za 20 let plány naplnit nepodařilo. A Senát se, zvláště po reformách roku 1968-1969, začal ukazovat nadbytečným. Dvoukomorový parlament jako utkvělá myšlenka tvůrců ústavy sice přežila rozpad federace, ale dodnes je považována – alespoň částí naší veřejnosti – za cosi nadbytečného. A Senát sám se vlastně od svého prvního zvolení v roce 1996 stále hledá.

Senátoři stále hledají vhodné formy zviditelnění této „horní komory“ našeho Parlamentu. Jako kdyby zkoušeli stále znovu a stále lépe zdůrazňovat potřebnost existence Senátu. K tomuto účelu byla vytvořena řada různých mechanismů – například zpracované obvinění Miloše Zemana z různých hříchů. Nyní zde máme snahu pomocí návštěvy Tchaj-wanu „pomoci“ velkému bratrovi v nabourání koncepce jednotné Číny. Velký bratr totiž tuto koncepci přijal, a proto na její podkopávání na mezinárodní scéně potřebuje někoho, kdo za něj bude tuto koncepci podkopávat. Tento oddaný lokaj se přitom musí cítit jako někdo významný. Proto se této – jinak zcela nepodstatné záležitosti – musí udělat výrazná propagace, proto také zaznělo plno podivných frází v souvislosti s tragickým úmrtím předsedy Senátu (Kubery, pozn. aut.). Pouťovou příchuť má i složení delegace. Jistě je připraveno i odpovídající pokrytí zpravodajstvím ČT. Už se těším na široký záběr komentářů a na pozitivní výsledky ukazující Senát jako zachránce demokracie, prohlubující naše spojenectví s USA…

Pokud se cesta uskuteční, budeme kritizováni Čínou. Je nutno v této době zostřovat vztahy s ČLR? Čemu by to mělo prospět?

Věřím, že předseda Senátu chce výrazně zlepšit naše vztahy s kontinentální Čínou a že skupina v čele s Vystrčilem možná vstoupí do dějin bilaterálních vztahů. Těším se na nové podněty, které přinese tato cesta pro oživení obchodních vztahů. Věřím i v to, že předsedovi Senátu nejde o zostřování vztahů s Pekingem. Nechme, ať nás senátor Vystrčil utvrdí v tom, že tato víra do něj vkládaná je opodstatněná.

Podle jakého klíče ČR uznává územní integritu vybraných zemí ve světě? ČLR se domnívá, že cesta předsedy senátu na Tchaj-wan vyznívá jako nerespektování jednotné Číny…

ČR se jako nezávislý a suverénní stát řídí doporučeními expertů z dobrých adres paláců na Malé Straně. Koneckonců i na Slovensku a v dalších skutečně nezávislých státech mají s touto metodou dobré zkušenosti, není důvod se takové dobře zavedené praxi bránit. Senátor Vystrčil jistě ví, co dělá…

V národě máme rčení „bližší košile než kabát“. Kdysi se žertem říkalo, „bližší Loket než Bagdád“. Jaká je stávající a budoucí role ČLR v geopolitických a obchodních souvislostech, jaké postoje by měla ČR ideálně zaujímat?

ČLR je zemí s největším HDP na světě. V čele pelotonu ji s odstupem následují USA, Japonsko a Indie. Pokud se nemýlím, je Česká republika jedním z nepatrných obchodních partnerů těchto zemí a naše politika by se měla odvíjet od tohoto faktu. Měli bychom tedy jít cestou dobrých vztahů se snahou nevyvolávat zbytečně nesmyslná pnutí v bilaterálních vztazích.

Jaké jsme mívali vztahy s ČLR v dobách ČSSR?

Jako vyspělá socialistická země jsme s Čínskou lidovou republikou měli vždy dobré vztahy, pouze počátkem 60. let došlo k roztržce a prudkému ochlazení. Dnes převládá směs optimismu, ale i zklamání z toho, že ne všechny plány se daří realizovat a že vysoký obchodní přebytek je na straně Číny. Plány nové hedvábné stezky jsou stále před námi.

Kobza: Vystrčil se chová jako dítě

Přinášíme video rozhovor s Jiřím Kobzou (VIDEO)

Jiří Kobza: Důsledky Vystrčilovy cesty ponesou zaměstnanci a firmy všech oborů, které jsou spřaženy nějakým způsobem s kontinentální Čínou, ať už jsou to firmy, které investují v Číně, nebo jsou to firmy, které se podílejí na čínských investicích tady u nás… Lidí, kteří mají svůj existenční zájem na tom, aby naše vztahy s ČLR byly v pořádku, těch je poměrně velké množství. Troufnu si říci, že jich je více než osm tisíc hlasů, které zvolily pana Vystrčila do Senátu. Myslím, že to celé je pokrytecké, že celá ta akce není fér, protože pan Vystrčil je v pozici, kdy vlastně naruší fungující vztahy s Čínou za potlesku lidí, kteří s ní nemají nic společného.

Čína je dnes emancipovaným, sebevědomým státem. Má kosmický program, stíhačky, mezikontinentální střely. Rozhodně není zvědava na to, aby taková bezvýznamná země uprostřed Evropy na druhém konci světa ji zkoušela cvičit a učit v tom, jak se má chovat. Ještě jedna věc – naše vztahy s Čínou jsou dány platnou mezinárodní smlouvou, která potvrzuje integritu a celistvost Číny. Měli bychom být solidním a čitelným státem. Pan prezident i premiér potvrdili tuto politiku respektování. Učinil tak i pan ministr zahraničních věcí. Vlastně ji potvrdil i Parlament ČR. Pan Vystrčil se jako umíněný kluk postavil a dupl si: „Ne, já tam prostě pojedu, protože můžu“. Ano, může, jenomže tam jede bez ohledu na to, že cesta spoustě lidem zkomplikuje život.

(Zbytek rozhovoru s Jiřím Kobzou, viz video)

Oběma pánům děkujeme za rozhovor.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.