Vědci prozkoumali meteority vzácného typu E (enstatitové chondrity) a zjistili, že obsahují dostatek vodíku, ze kterých může být třikrát více vody, než obsahují pozemské oceány. Jelikož tyto meteority mají podobné složení jako Země, vědci naznačují, že když se naše planeta formovala před 4,5 miliardami let, obsahovala již vodu. Tato teorie vyvrací široce rozšířené přesvědčení, že voda pocházela z bombardování Země meteority.

„Náš objev ukazuje, že ‚stavební kameny‘ Země mohly významně přispět ke vzniku vody,“ uvedla hlavní autorka Loretta Piani. „Materiál obsahující vodík byl během vytváření skalních planet součástí běžné směsi, ale teplota byla příliš vysoká na to, aby voda okamžitě kondenzovala."

Enstatitové chondrity jsou velmi vzácné a představují pouze asi 2 % známých meteoritů, které jsou v současné době na Zemi. Ale jejich izotopická podobnost se Zemí je činí zvláště přitažlivými pro vědce, kteří zkoumají původ naší planety a rané sluneční soustavy.

Tento typ chondritu má stejné izotopy kyslíku, titanu a vápníku jako Země a nová studie ukázala, že izotopy vodíku a dusíku jsou také podobné. „Pokud byly enstatitové chondrity stavebními kameny naší planety, znamená to, že poskytly dostatek vody k vysvětlení původu zemské vody,“ shrnují vědci.

Odborníci o možnosti vesmírného původu života

Vědci již dříve dokázali, že bakterie mohou přežívat ve vakuu a přesouvat se na vzdálenosti, které se rovnají vzdálenosti ze Země na Mars. Proto je pravděpodobný scénář, podle něhož by se mohly první mikroorganismy dostat na naši planetu z vesmíru. Uvádí se to v článku zveřejněném v časopise Frontiers in Microbiology.

V průběhu experimentů byly radiorezistentní bakterie Deinococcus vystaveny v průběhu tří let působení mikrogravitace, intenzivního ultrafialového záření, extrémních teplot a vakua na vnější straně Mezinárodní vesmírné stanice. Bakterie přežily v extrémních podmínkách v podobě dehydratovaných agregátů o tloušťce 0,5 milimetru. Maximální termín pobytu ve vesmíru za zachování životních funkcí odhadují vědci na tři až osm let. Uvnitř ISS by mohly bakterie Deinococcus existovat 15 až 45 let.

DNA buněk těchto bakterií byla poškozena ultrafialovým zářením a kosmickou radiací, po rekultivaci však obnovily mikroorganismy svůj genom. Agregáty buněk o průměru jeden milimetr měly přitom ochranu před ultrafialovým zářením dostatečnou k tomu, aby přežily větší množství mikroorganismů.

Výsledky studie ukazují, že bakterie mohou přežívat ve vesmíru nejen na meteoritech a planetkách, ale i v podobě agregátů schopných se rozšiřovat mezi planetami. Autoři to označují za massa panspermii.