Bernard-Henri Lévy na svém Instagramu totiž uvedl, že byl ohromen svým setkáním se Světlanou Tichanovskou v hlavním městě Litvy Vilnusu.

„Dnes ve Vilniusu se Světlanou Tichanovkou, múzou běloruské revoluce; tvář opozice vůči tyranovi Lukašenkovi; a je příkladem nejsilnějšího důvodu, proč vznikly ženy. Jsem ohromen tímto setkáním,“ napsal francouzský myslitel.

Soročinová se pravděpodobně drží jiného pohledu na dění v Bělorusku, proto pojímá tohle vzdání holdu opozičním lídrům pocházející ze strany společenských autorit jako jednání, které rozdmýchá rozpory v cizí zemi, a tedy provokuje k dalšímu šíření nepokojů.

„Tak pár slov k tomuto ‚sympatickému´ pánu, B. H. Lévymu, přezdívanému také jako ‚šedá eminence světového liberalismu´. Tento vysmátý pán po boku ‚múzy běloruské revoluce´ Světlany Tichanovské není žádným nováčkem v organizování tzv. barevných revolucí,“ tvrdí Soročinová.

Lévimu totiž vyčítá, že se proklamuje šiřitelem tzv. nové filozofie, kterou je podle Soročinové těžké definovat, ale s ohledem na společenské aktivity myslitele lze ovšem cítit její poselství a nakonec i dopad.

„B. H. Lévy v roce 1999 aktivně podporoval Kosovskou osvobozeneckou armádu, vyzýval NATO, aby bombardovalo Jugoslávii, v roce 2013 vystupoval proti vládě v Sýrii a vyzýval k přijetí opatření jako v Libyi (proti původnímu režimu) a ve svém článku Zachraňte Allepo vyzýval ke krokům proti Asadovi,“ vysvětluje členka slovenské strany Vlast.

Dodává, že také nelze zapomínat na Majdan na Ukrajině v roce 2014, kdy filozof podporoval takové jednání protestujících, které si podporu podle Soročinové v žádném případě nezaslouží.

„Poté, co protestující zavalily Molotovovy koktejly Berkut (pozn. Speciální jednotky Ministerstva vnitra Ukrajiny), pan Lévy křičel: ‚Nyní jste Evropané nejen historicky, ale i pokrevně ... Vy, mládež Majdanu, nedovolíte svým bratrům z východu, aby vás zatlačili pod botu říše,“ citovala Lévyho politička.

Podle ní jsou tyto argumenty vyčerpávající pro to, aby se dalo tvrdit, že protesty v Bělorusku nejsou pouhým odrazem nespokojenosti národa s pořádkem současného režimu v zemi.

„Ještě stále si někdo myslí, že protesty v Bělorusku jsou spontánním vyjádřením názoru nespokojeného národa?“ ptá se Monika Sofiye Soročinová.