Sputnik: V článku pro Lidové noviny jste velmi přesně definoval vlastní strategii – hovořit s Ruskem z pozice silného evropského státu, člena severoatlantických struktur. Přitom jste uvedl, že „veliká část české veřejnosti, ať už si o Rusku myslí cokoli, má zájem o udržení, nebo dokonce posílení vztahů s Ruskem“. Na základě čeho děláte podobné závěry? 

JUDr. Rudolf Jindrák: Vycházím jednak z průzkumů veřejného mínění, které potvrzují trend spíše vzrůstajících sympatií vůči Rusku v posledních letech, a jednak z osobní zkušenosti – z rozhovorů s lidmi, z článků, komentářů apod. Především ale věřím, že většina lidí je prostě rozumných a uvědomuje si, že funkční vztahy jsou zkrátka základem a cílem diplomacie a že ničit vztahy je velmi snadné, ale něco vybudovat či dokonce posílit, a to i v obtížných dobách, je mnohem obtížnější.

Vaše návštěva v Rusku se připravuje v úzké spolupráci s ministerstvy České republiky a v dialogu s předními politiky. Jaká jsou Vaše očekávání a úkoly, které plánujete vyřešit během bilaterálních setkání? Existuje seznam prioritních témat k diskusi a je znám alespoň rámcový termín zahájení jednání? Býval jste dříve na pracovních návštěvách v Rusku?

Žádná moje návštěva v Rusku se zatím neplánuje. Přestože mým partnerem na ruské straně bude první náměstek ministra zahraničí Vladimir Gennaďjevič Titov, než současná situace pandemie umožní osobní jednání, budu jednat v Praze s ruským velvyslancem (Alexandrem) Změjevským.

Co se konkrétních témat týče, ta jsou samozřejmě předmětem interních diskusí a agenda se bude utvářet ještě i během konzultací. Ta základní témata jsou víceméně jasná. Víme, že ruská strana bude chtít řešit minulostní problematiku, záležitosti protokolárního a praktického rázu, ekonomické záležitosti. Já bych se však rozhodně nezastavoval jen u těchto důležitých, byť dílčích otázek. Konzultace jsou příležitost k řešení dlouhodobých témat, ale i k celkové revizi relace. A co se termínu oficiálního zahájení konzultací týče, mohu jen sdělit, že začnou v nejbližším možném termínu. I na jeho specifikaci s ruskou stranou momentálně pracujeme.

Česká vláda schválila plán financování výstavby nového bloku jaderné elektrárny v Dukovanech. Opozice tvrdí, že tento plán nezohledňuje otázku bezpečnosti. Piráti a Starostové chtějí, aby se vláda zavázala, že dostavbu JE Dukovany nesvěří dodavatelům ze zemí s autoritářským režimem (Rusko a Čína). Nemyslíte si, že v této situaci politika zasahuje do ekonomických zájmů souvisejících s konceptem energetické bezpečnosti v České republice, v níž hraje podle premiéra Babiše jaderná energetika důležitou roli?  

Nemyslím si, že v případě dostavby JE Dukovany politika zasahuje do ekonomiky. ČR má zájem v soutěži o dostavbu ponechat co nejvíce uchazečů. Tuto pozici opakovaně potvrdil prezident republiky, předseda vlády, ministr průmyslu a další čeští představitelé. Znám je i časový harmonogram: Tendr má být vypsán ještě letos, pořadí uchazečů o stavbu nového bloku má být znám na konci roku 2022. Nový blok elektrárny by se měl začít stavět v roce 2029. Doufáme, že zájem o dostavbu potvrdí co nejvíce potenciálních uchazečů.

26. srpna 1993 byla v Praze podepsána Smlouva o přátelství a spolupráci s Ruskem, která byla oběma strany ratifikována v roce 1996. Podle vašeho názoru vyžaduje tento typ smlouvy aktualizaci? Co přesně v ní je třeba aktualizovat s ohledem na skutečnost, že v roce 2018 Bezpečnostní informační služba (BIS) označila Ruskou federaci za strategickou hrozbu pro Česko?

Nemyslím, že tato smlouva vyžaduje aktualizaci. Naopak, vztahová smlouva z r. 1993 by mohla být dobrým základem pro konzultace.

Vztahy mezi Českou republikou a Ruskem nyní prožívají náročné období. Hovořil o tom český premiér Andrej Babiš i tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov. Navíc od roku 2018 české zpravodajské služby informují o ruských hybridních operacích v České republice, existují spory o roli vlasovců v osvobození České republiky od německých nacistů. Nejvýznamnější zprávou byla demolice pomníku sovětského maršála I. S. Koněva a související fiktivní případ o pokusu jistého ruského agenta otrávit ricinem tři pražské politiky. Obě strany se navzájem obviňovaly z neochoty jednat o těchto problémech. Případ „ricin“ byl vyřešen vyhoštěním dvou diplomatů z každé strany. Je to jakýsi vrchol či symbol nedůvěry a napětí mezi zeměmi? Co je třeba udělat pro vyřešení neshod?

Na tom, že česko-ruské vztahy nejsou v ideální kondici, se shodnou obě strany. Nevím, jestli je to vrchol či symbol napětí mezi oběma zeměmi, ale zcela jistě věřím a doufám, že relace se uklidní a vztahy se budou zlepšovat. To je náš zájem a pevně věřím, že je to zájem i našich ruských partnerů.

Přední politici a ministři několikrát poukázali na svobodu pražských městských částí rozhodovat o svých majetkových otázkách. Podle zastupitelů Prahy 6 a ministerstva zahraničí památník Koněva není válečným hrobem, a proto o něm mohou rádní m. č. libovolně rozhodovat. Na druhé stráně ruské úřady se domnívají, že památník je zasvěcen osvoboditeli města, a proto je považován za vojenský. Je tento střet výsledkem různých názorů ČR a RF na statut pomníku? Nebo zde mluvíme o různých pozicích týkajících se role Sovětského svazu ve vítězství nad německými fašistickými útočníky a osvobození Evropy od fašismu? Události spojené s demontáží pomníku se odehrály krátce před oslavami 75. výročí vítězství nad nacistickým Německem. Jak hodnotíte toto načasování?

Statut pomníku je skutečně otázkou pro právníky. Právnické interpretace jsou v tomto případě opravdu odlišné. I to by se mělo řešit v rámci česko-ruských konzultací. Vámi zmíněné načasování demontáže pomníku osobně považuji ze symbolického hlediska za minimálně nešťastné. Na druhou stranu bychom neměli zapomínat, že kauza měla i předchozí vývoj.

Starosta Prahy 6 Ondřej Kolař uvedl, že demontáž památníku byla naplánována na období karantény, aby nedošlo ke zbytečným protestům. Kde by podle Vás měl být umístěn tento pomník? 

Je jasné, že osud pomníku maršála Koněva jistě bude tématem konzultací, a to na přání ruské strany. Je to spletité téma, v němž bylo bohužel na obou stranách už řečeno tolik slov, která ne vždy byla dobře vážena. Na obou stranách totiž věc vyvolává emoce, které mnohdy jsou až přímo protichůdné. Na české straně si většinou dobře uvědomujeme, co pro identitu Ruska znamená 2. světová válka. Rusové by si měli zase uvědomit, jakou historickou zkušenost máme my. Co se dalšího osudu pomníku týče, to skutečně bude až předmětem konzultací. Prosím tedy o pochopení, že o tom nemohu v tuto chvíli více hovořit.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.