Karel Schwarzenberg totiž nenechal bez povšimnutí reakci Jiřího Paroubka na svůj článek o maršálovi Radeckém, uveřejněném v úterý v Lidových novinách. „Dosti útočně, já bych ve věcné diskusi asi nepoužíval invektivy jako prohnilé Rakousko a přivandrovalé cizí šlechtické rody, ale prosím,“ napsal včera v úvodu svého blogu na Aktuálně.cz.

V celém komentáři jej nejvíce zaujala otázka, kterou Paroubek podle něj položil zcela oprávněně, a tedy i Schwarzenberg by na ni rád odpověděl. Zněla takto: „Chceme opravdu navazovat na první Československou republiku anebo na prohnilou monarchii, k níž cítí K. Schwarzenberg zřejmě nostalgický vztah?“

Poslanec Schwarzenberg (TOP 09) k tomu nejprve poznamenal, že první republiku nepochybně považuje za opravdové hrdé období našich dějin, i když podle něj měla i určité nedostatky.

„Byli jsme jediná demokracie na východ od Rýna, byť nebyla tak báječná, jak jsme si po jejím konci namlouvali. Strany si rozdělily stát a republika trpěla stranickými spory, nedovedla vyřešit národnostní problémy ani navázat dobré vztahy se sousedy. Ale celkem vzato to bylo vynikající období, kdy se rozvíjelo školství, příkladem může být univerzita v Bratislavě a v Brně, nesčetné české školy a gymnázia nebo školní a správní budovy v Podkarpatské Rusi. V té době byl český národ na strmém vzestupu také v jeho hospodářské síle. Opravdu to bylo období, kdy české země vzkvétaly. Ale bohužel první republika se nedožila ani toho věku, který má už teď za sebou naše Česká republika, která vznikla rozpadem mé vlasti, Československé republiky,“ doplnil Schwarzenberg.

I když tohle historické období má pro Česko obrovský význam, nelze podle poslance popírat, že mocnářství trvalo podstatně déle. „Monarchií jsme byli už od středověku. Poslední její období, tedy vláda císaře Františka Josefa, sice přinesla rozkmotření mezi českým národem a dynastií Habsburků, ale ještě v první polovině 19. století to tak nebylo. Kdo tomu nevěří, ať si přečte krásnou báseň Karla Hynka Máchy ke korunovaci Ferdinanda V.,“ radí Schwarzenberg s tím, že je to v každém případě jedna z jeho nejkrásnějších básní.

Nepopírá však, že rozchod mezi námi a dynastií opravdu začal poté, co „císař František Josef nedodržel svůj slib nenechat se korunovat a kdy jsme Rakousko-Uherským vyrovnáním byli najednou až druhořadým národem“.

I když k něčemu takovému nepříjemnému došlo, je Schwarzenberg přesvědčen, že první republikou jsme pak na monarchii navazovali dost silně.

„Všechny naše politické instituce měly své předchůdce za Rakouska-Uherska. Dokonce i v naší současné Sněmovně, stejně jako za starého Rakouska, nazýváme seskupení poslanců jednotlivých stran poslaneckým klubem. To pochází z dob Rakouska-Uherska, stejně jako například naše měna koruna,“ vysvětlil Schwarzenberg s tím, že nejrůznější státní instituce a také zákonodárství jsme převzali ze starého mocnářství.

Kromě toho poslanec také uvádí, že i významní političtí činitelé první republiky byli kdysi dlouholetými poslanci v Říšské radě, jako jsou například Tomáš Garrigue Masaryk, Alois Švehla, a dokonce i jeden ze zakladatelů komunistické strany, Bohumír Šmeral.

„Volky nevolky jsme po revoluci mnohem více než na první republiku z dlouhodobého hlediska navazovali právě na monarchii. Dokonce i okresní hejtmanství byla pozůstatkem starého mocnářství,“ poznamenal Schwarzenberg.

V této souvislosti je podle něj třeba uznat, že monarchie a Habsburkové patří k našim dějinám stejně jako první republika.

„V obou obdobích se odehrály události, na které můžeme být hrdí, ale taky se v obou obdobích děly věci, za které bychom se měli spíše stydět. Ale hleďme na naše dějiny tak, jak jsou, a nesnažme se nějaké období vystrnadit proto, že je nám nesympatické, a mluvit pouze o tom sympatickém období,“ uzavřel celou věc poslanec Karel Schwarzenberg.