Nehledě na to, že USA považují studenou válku za historickou vymoženost, má větší část zkušeností z této doby negativní povahu, píše důstojník. Týká se to především tvrzení, že sovětské a pak ruské loďstvo má za cíl útok. Podle Dismukese je ve skutečnosti hlavním úkolem ruského námořnictva obrana.

„Do poloviny osmdesátých let byla v USA aktivně prosazována myšlenka, že SSSR připravoval novou „bitvu o Atlantik.“ Nebyla to pravda, což mělo vážné a drahé následky. Ignorovat tuto chybu dnes znamená riskovat bez racionálních důvodů,“

napsal důstojník ve výslužbě.

Veterán má za to, že právě proto jsou ruské atomové ponorky především sílou jaderného zdržování, jedním z jeho klíčových faktorů. Jakákoli hrozba této části loďstva přispěje k vyprovokování konfliktu s eventuálními katastrofálními následky.

„Téměř za všech myslitelných okolností se mají USA vyhýbat hrozbám na adresu ruských ponorek s balistickými střelami. Je to vzácný příklad, když je porážka lepší než úspěch. USA nemají za prvé kapacity na adekvátní reakci na některé ruské zbraně, a za druhé může podobný konflikt mít následky, jejichž rozsah se dá jen těžko odhadnout,“ prohlásil Dismukes.

Logika strategické obrany z dob studené války se nedá uplatnit v dnešní situaci. Pouhý jeden podařený mezikontinentální útok dokáže ohrozit celé národy kvůli nejasným a nesplnitelným cílům, míní veterán.

„Stará moudrost říká: nepříjemnosti vám nezpůsobí to, co neznáte, ale to, o čemž jste přesvědčeni. Toto tvrzení má povzbudit USA a všechny členy Aliance, aby změnili strategii boje s ruskými ponorkami, aby minimalizovali hrozby. Mezi větami „Jsem velmi zranitelný a budu se proto bránit“ a „ Jsem velmi zranitelný a můj nepřítel na tuto zranitelnost hodlá zaútočit“ je obrovský rozdíl. První je stále pravda. Druhá nebyla pravdou za studené války a je málo pravděpodobná také dnes,“ napsal veterán.