Mikrokvasary jsou binární hvězdné systémy složené z tmavého kompaktního objektu, jako je neutronová hvězda nebo černá díra, a obyčejné hvězdy, která obíhá po těsné oběžné dráze. Mikrokvasary akumulují hmotu ze svých družic a vypouštějí silné paprsky gama záření, které ovlivňují mezihvězdné prostředí kolem nich.

Vědci z Německa, Španělska, Číny a Spojených států zpracovali data z gama dalekohledu Fermi za více než deset let a objevili v souhvězdí Orla oblak kosmickém plynu vyzařující pulzující záření.

Výsledky studie zároveň ukazují, že rytmus záření přesně odpovídá periodicitě precese černé díry mikrokvasaru SS 433, která se nachází ve vzdálenosti asi 100 světelných let od plynového oblaku, což naznačuje spojení mezi těmito dvěma objekty. Podle vědců je taková interakce zaznamenána poprvé a nezapadá do teoretických modelů.

Mikrokvasar SS 433 se skládá z obří hvězdy, která má hmotnost asi 30krát větší než je hmotnost Slunce, a černé díry s hmotností 10 až 20 hmotností Slunce, která vysává hmotu z obří hvězdy. V tomto případě se dva objekty točí kolem sebe po dobu 13 dnů.

„Předtím, než materiál spadne do černé díry, se hromadí v akrečním disku, jako voda ve víru nad odtokem vany. Část této hmoty však nepadá do ‚kanalizace‘, ale vystřeluje vysokou rychlostí ve dvou úzkých tryskách v opačných směrech nad a pod rotujícím akrečním diskem,“ uvedl v tiskové zprávě výzkumný vedoucí Jian Li.

Dříve byl podobný jev pozorován pouze u kvasarů s obrovskými černými dírami. V případě SS 433 vědci poprvé zaznamenali periodické gama záření vyzařované mikrokvasarem.

Precesní cyklus černé díry je asi 162 dní. Ve stejném období dochází ke gama záření z předmětu ve formě nevýrazného plynového uskupení, které vědci označili jako Fermi J1913 + 0515.

„Objevení takového jednoznačného spojení s objektem vzdáleným asi 100 světelných let od mikrokvasaru, je překvapivé,“ říká Li.

Autoři poznamenávají, že k vysvětlení mechanismu jedinečného systému gama záření je zapotřebí další pozorování a teoretické konstrukce.