V následujícím článku reportér Sputniku hovoří se senátorem Jaroslavem Doubravou, hercem Ivanem Vyskočilem a bývalým tiskovým mluvčím Václava Klause, panem Petrem Hájkem.

Doubrava: Nechápu Poláky

Sputnik: Důležité je odkrýt podstatu problému, aby se mohla rozběhnout diskuze. Co je podstatou, která způsobuje, že si nikdo s nikým nerozumí? Proč dnešní doba šílí?

Jaroslav Doubrava: Počátek hledejme již v československém převratu roku 1989, který předně vedl k likvidaci našeho zemědělství, tím pádem k závislosti. Naši „mocní“ jsou pod kuratelou toho, kdo jim vydává příkazy, které oni plní. Podíváte-li se, jak bylo zlikvidováno zemědělství, půda, jak likvidují čs. průmysl – je to jedno s druhým; společným jmenovatelem je vytvoření závislosti. Vidíme tu snahu o likvidaci slovanství. Ti, kdo to z naší strany umožnili, by si měli uvědomit, že ke slovanství sami patří.

Vezměte si třeba, jak se dnes obrací výsledky dějin, hlavně 2. světové války. Můžeme již slyšet, že původcem 2. světové války byl SSSR, který přitom položil desítky milionů vlastních životů, aby zachránil Evropu. Už se nehovoří o tom, že nás napadli Poláci, když šlo o Těšínsko… V květnu byl z polské strany učiněn jakýsi „průzkum bojem“. Polští vojáci se „omylem“ dostali na naše území. Jak to, že tam okamžitě nebyla naše armáda a nevytlačila Poláky z území, kde nemají co dělat? <…>

Sputnik: Hovoříte o slovanské jednotě, vidíte však, že si nerozumíme ani s Poláky, tedy sousedními Slovany. Na pochodu kráčí vzorová rusofobie… Je tu vůbec nějaká dobrá vůle mezi Slovany, abychom si bratrsky rozuměli?

Jaroslav Doubrava: Působí to na mne tak, že Bismarckovi vychází jeho plán. Slovanské národy se „jim“ (západním politikům, pozn. autora) podařilo poštvat proti sobě. Na Západě chápou, že budou-li Slované držet při sobě, jsou neporazitelní. V tomto smyslu nechápu Poláky. Rivalita Poláka s Rusem je odvěká. Už Sienkiewicz psal o rivalitě s Ruskem. Takto by se dalo pokračovat donekonečna. <…>

Sputnik: Jde-li o Slovany, překvapuje mě, že náš premiér radí Bělorusům, jak provádět volby. Z médií vyplývá, že by jim přál, aby si prošli naším rokem 1989 nyní… Kdo se tedy komu vměšuje do voleb? Jak to je?

Jaroslav Doubrava: Víte, ve výboru, kde zasedám, se začalo připravovat „darebáctví“ – usnesení k volbám v Bělorusku… Řekl jsem, že pro toto hlasovat nebudu. Je pro mě nyní podstatně závažnější situace na řecko-turecké hranici, kde dochází k ostrému střetu. <…> Zajímalo by mě, proč NATO stav neřeší, jelikož se přece jedná o střet dvou států NATO (Řecko/Turecko).

NATO je přece i pojistka toho, aby se do střetu nedostaly právě členské státy aliance. Neměli bychom se štrachat do záležitostí jiných států. Když začali vyvražďovat lidi v Kyjevě (existuje materiál o tom, že šlo o gruzínské ostřelovače…), tuším, náš Schwarzenberg Ukrajině zatleskal, jak skvěle to tam dělají. Nevznikla u nás žádná iniciativa, která by toto násilí odsoudila, naopak se tomu aplaudovalo. Na situaci v Bělorusku reagujeme usnesením dokonce našeho parlamentu, přitom se tamní síly snaží udržet v zemi pořádek. (viz to, jak nepokoje v US městech potlačují US síly, pozn. autora)

Vyskočil: EU nebyla o tom, že budou kraviny typu, že mají chlapi kojit

Sputnik: Co Vás motivovalo přijít na tuto akci, domníváte se, že je naše scéna jednotná?

Ivan Vyskočil: Jednotná nebývá ani jedna strana. Nicméně sjednocující leitmotiv by zaznívat měl… Například vztah k naší zemi – abychom si ji udržovali a byli na ni pyšní.

Sputnik: To předpokládá vzdělanost lidí, kteří pamatují na tradice, jsou si jich vědomí. Jsou zde tudíž nějaké základy, na kterých se dá stavět? Mladá generace má v hlavě počítačové hry… Je tu půda pro vlastenectví?

Ivan Vyskočil: Myslím, že ano. Vlastenectví nesouvisí přímo se vzděláním, ale se všeobecnou inteligencí. Každý, kdo vidí vývoj ve světě, musí si uvědomit, že by to mohlo přijít k nám. Že je třeba s tím něco dělat, že je třeba se tomu postavit. Musíme si uvědomit, že kdyby se něco mělo dít (migrace do ČR), je třeba se tomu postavit.

Sputnik: Říká se, jaký pán, takový kmán – naši čelní politici jsou těžce integrováni v NATO. Na setkání v Příčovech zaznívá, že bychom z těchto organizací měli vystoupit. Ale vždyť občané si volí strany, z nichž se rekrutují politici stranící NATO a EU. Co tedy s tím? Za jaký konec to vzít, aby se klubko problémů vůbec rozmotalo?

Ivan Vyskočil: Když se do EU vstupovalo, nebylo to takové, jako je to dnes. Celou dobu socialismu jsme k Evropě vzhlíželi jako k idolu. Nebylo to o tom, že nám bude někdo nařizovat kraviny typu: že mají chlapi mít 2 měsíce mateřskou dovolenou a kojit… Jakmile lidem dojdou tyto věci, začnou se proti tomu logicky stavět. EU už lidem nepřipadá tak ideální.

Sputnik: Proč soudíte, že dnešní doba je jako šílená, z kloubů vymknutá?

Ivan Vyskočil: Kdybych tohle věděl, stál bych na špici a byl prezidentem… Ale krátce, chce to rozum. Ten to může napravit…

Hájek: EU a NATO jsou nástroje k otroctví

Sputnik: Na panelu jste hovořil o tom, že není-li Bůh, je dovoleno vše, a to že je začátek konce. Mohl byste doplnit svoji úvahu, prosím…

Petr Hájek: Myslím si, že je nutné si položit otázky z gruntu. Vzájemně se přesvědčovat, že máme týž názor na členství v NATO či EU – to je málo. Je nutné vědět, co bude potom (po vystoupení). Musíme vědět, kdo jsme… Do jakého civilizačního okruhu takříkajíc patříme. Většina občanů ČR v tom dnes moc jasno nemá. Původní křesťanskou civilizaci nahrazuje civilizace ateistického „náboženství“. Zatímco Maďarsko, Polsko, Slovensko, především však Rusko jako velmoc – tyto se vracejí k vertikále, k základu, který vnitřně člověka ukotvuje a říká mu, kam patří. Pokud si my tuto otázku vážně nepoložíme, pokud ji budeme markýrovat krátkodechými politickými hesly, nikam se nedostaneme, neodhodláme se k žádnému činu; a pokud se odhodláme, zůstaneme viset ve vzduchoprázdnu, což je reálné nebezpečí, které by nám mohlo hrozit.

Sputnik: Jeden z panelistů – doktor Skála – říkal, že bychom se neměli ohlížet na státní náboženství, nýbrž na společný zájem. Nestačil jsem se vás panelistů zeptat, z čeho by měl tento společný zájem vyvěrat. Záleží přece na výchově člověka… Na jeho kořenech, a to může být u každého docela rozdílné…

Petr Hájek: Společný zájem je jasný: žijeme stále v něčem, co se stále nazývá demokracií, lidovládou. Společný zájem musí být na tom, abychom se společně rozhodli, že si sami budeme definovat zákony, resp. dle naší kultury a tradic, nikoli, aby někdo jiný nám je diktoval ze vzdáleného Bruselu, či kdoví odkud ještě dál. To je základní zájem, který bychom měli postavit na nejširší společný jmenovatel. Bez toho, aby si každý zodpověděl základní existenciální otázku – kdo jsme, kam patříme – to nebude dobře.

Sputnik: Mizí generace pamětníků. Již jsme o tom hovořili, že přibývá mládeže závislé na počítačových hrách, život je jakoby počítačová hra, promlouvající k hráčům v angličtině… Jak uchopit problém, abychom neriskovali ohlupování, dezintegraci a degeneraci…

Petr Hájek: Prakticky to uchopit nemůžete. Je to věc, která se děje a má svůj nutný transcendentní čas. Musíme projít některými hrůzami a bolestmi, abychom si uvědomili, že to, co pokládáme za realitu, realitou není. Že je nutné, abychom zamířili k té skutečné realitě, nikoli té virtuální. Musí se něco stát v rodinách. Nemůžeme nic přeskočit. Důležité je se nezhroutit. Realitu je třeba procítit, nikoli ji zkreslit do podoby pouhých karikatur. Prvním krokem je odejít z EU a NATO – toto jsou nástroje k otroctví.

Sputnik: Není pozdě na konsolidaci?

Petr Hájek: Nikoli. Právě teď začíná velká příležitost. Napsal jsem knihu Úder, kde popisuji aktuální přeformátování světa… Overturou k tomu, co se má stát, je současná koronakrize. Změna paradigmatu tu už je.

Sputnik děkuje všem za rozhovor.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.