Přinášíme vám selekci toho, co na náměstí zaznělo. Dále rozhovor s právníkem Zdeňkem Opatřilem, který dlouhá léta předsedal Českomoravskému slovanskému svazu a který se ve slovanských hnutích angažuje dodnes.
„Děvčata a ženy si musely (během zadržení) trhat vlasy… Lidé museli nazí pochodovat a provolávat jim diktovaná provládní hesla. 16letému školáku se policejním pendrekem snažili vytlačit oči…“ (Alena Tichanovič Kovářová)
„Český senát odsoudil Lukašenkův režim… Přeji Bělorusům, aby si mohli brzy užívat takové svobody, jako my po roce 1989. Možná si ji budou Bělorusové vážit více než my.“ (Václav Láska, senátor)
Alena Švejnohová, starostka Peček: Děkuji vám, že jsme se tu dnes sešli. Než začneme naše setkání, je mou povinností požádat vás o minutu ticha za všechny, kdo v minulých dnech přišli o život. Minutu ticha budeme držet za 34letého Alexandra Tarajkovského, který byl zastřelen a 24letého Alexandra Tichora, který zřejmě zemřel na zástavu srdce ve vězeňském autě bez lékařské pomoci. (potlesk) Chceme aspoň takto na dálku poslat běloruským lidem vzkaz. Vidíme, jak jste odvážní, kreativní a nezdolní, takovíto lidé žijí v Bělorusku. Mnoho fundovaných řečníků bude dnes hovořit, což pomůže přitáhnou pozornost k dění v Bělorusku. Násilí musí skončit. Běloruský prezident musí dostat varování doprovázené nejtvrdšími sankcemi. Nechceme, aby se opakovalo to, co u nás v roce 1968, nebo na Ukrajině v roce 2014. Jak řekl Václav Havel – „Každé lidské utrpení se týká každé lidské bytosti.“ I o tom budou hovořit naši hosté. Vážení přátelé. Znovu vám děkuji, že jste dnes přišli, že nejste lhostejní k osudu Běloruska. Dovolte, abych zde přivítala předsedu Zahraničního výboru Senátu, bývalého velvyslance ve Francii a poradce Václava Havla, pana Pavla Fischera.
Pavel Fischer: Dobrý večer. „Svobodné Bělorusko“ – tak se jmenuje naše shromáždění. Svoboda je zápas. Vidíme dnes kousek od našich hranic, že z toho zápasu jsou někteří vyloučeni. Jsme tu proto, protože se oni volně shromažďovat nesmějí. Jsme tu proto, abychom mluvili za ně, protože oni svobodně mluvit nemohou. Jsme tu proto, abychom jim vyjádřili svoji solidaritu. Děkuji, že jste přišli. Není naším úkolem mluvit do toho, jak má v Bělorusku vypadat vláda. Ale je naší povinností, ve chvíli, kdy tam pošlapávají základní lidská práva, se ozvat a vyjít do ulic. Díky, že jste přišli.
Alena Tichanovič Kovářová: (novinářka, zástupkyně běloruské menšiny v Radě vlády pro národnostní menšiny) – Dobrý den, milí přátelé. Běloruská otázka je teď celoevropská a celosvětová záležitost. Zas budu citovat Václava Havla, našeho velkého přítele, který říkal, že bez demokratického Běloruska konstrukce demokratické Evropy není kompletní.
Alexandr Lukašenko, pod kterým se třese jeho trůn, se snaží představit věci tak, že mohutné protesty ohrožují stabilitu a nezávislost země. Dokonce volal o pomoc prezidenta Putina. (hanba, fúúúj, skandování). Není tomu tak. Protože jediné, co ohrožuje stabilitu, mír a rozvoj v zemi je sám Lukašenko. Bezpečnost jeho režimu není totéž, co bezpečnost Běloruska.
Máme svědectví těch, kteří byli v Bělorusku propuštěni z věznic, které praskají ve švech. Zadržení demonstranti byli biti. Lidi byli nuceni stát, nebo lézt po kolenou. Svlečení museli pochodovat a provolávat provládní slogany, které jim byly nadiktovány. Děvčata a ženy musely na sobě trhat vlasy. 16letému školáku se pokoušeli policejním pendrekem vytlačit oči. Jeden můj přítel musel v pozici v kleče strávit mnoho hodin, než bude vyslýchán…
Musíme zastavit, odsoudit a potrestat zvěrstva páchaná na běloruských občanech. Víme, že v EU se již pracuje na seznamech konkrétních osob, vůči nimž se přijmou tvrdé sankce. Jistě se na něj dostane ministr vnitra Běloruska Jiruij Karajev, šéf KGB Valerij Vakulčik, šéf běloruského OMON Jurij Podoběd a další činitelé silových složek. Tyto lidi doženeme i před mezinárodní tribunály.
Alena T. Kovářová dále seznámila účastníky mítinku, kolik Bělorusů (čeští Bělorusové) ve skutečnosti hlasovalo pro Lukašenka a kolik proti němu, resp. z těch, kdo žije na území ČR – 92 % hlasů obdržela Světlana Tichanovská.
Kovářová řekla, že „to dává silný mandát české vládě, aby dle toho řídila svůj příští postup… ČR i EU by měly uznat první ženu jako prezidentku Běloruska“. Novinářka řekla, že dnes vidíme i v jiných městech vlát bílo-červenou běloruskou vlajku a že kvituje, že dnešní akce má podporu české vlády. Vyjádřila naději, že s pomocí čs. politiků se dostanou na svobodu političtí vězni v Bělorusku, že zvýhodní podmínky pro Bělorusy, kteří žijí mimo Bělorusko.
Prakticky ve stejném duchu hovořili na Staromáku i další mluvčí, včetně Michaela Žantovského, bývalého velvyslance ČR v USA, který se zdál být ve svém živlu a buď trpěl hlasovou indispozicí, nebo se tak sžil s rolí mravního arbitra, že lehce „chraptěl“. Hřímal o tom, že i my neseme na situaci v Bělorusku svou vinu tím, že jsme lhostejní a sobečtí…
Sputnik: Pane doktore, jak byste jako člověk přející jednotě Slovanů, zhodnotil nynější situaci v Bělorusku?
JUDr. Zdeněk Opatřil: Prezident Lukašenko udělal chybu v tom, že si nevychoval nástupce. Zatýkat lidi tímto způsobem se nemá. Co se Tichanovské týče, neslyšel jsem, že by nějak jasně deklarovala svůj program. Proto si myslím, že je Lukašenko čitelnější, jde-li o zachování slovanského světa. Pokud si Bělorusové zvolí změnu, budiž. Ale zbude něco ze slovanství? Podívejte na Ukrajinu. Její dnešní stereotyp již není tradiční, slovanský. Pořád věřím, že existuje něco, jako slovanská civilizace. Měli bychom respektovat volbu lidí v Bělorusku. O minulých volbách si myslím, že manipulované byly. Tak to být nemá.
Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.