Bašta hned v úvodu svého textu přiznal, že když sleduje průběh prezidentských voleb a následných protestů v Bělorusku, tak se občas přistihne při tom, že se v duchu vrací do časů Oranžové revoluce na Ukrajině v roce 2004, případně až do listopadu 1989 v Praze.

Podle bývalého velvyslance se tak v tomto případě sice úplně neopakuje historie, ale opakují se jednotlivé scény.

„Protestující i státní moc se chovají téměř totožně. V pátek běloruská Ústřední volební komise vyhlásila výsledky voleb (80,1 % Lukašenko, 10, 2 % Tichanovská) a tisíce lidí šlo protestovat do centra Minska na náměstí Nezávislosti jako v roce 2004 v Kyjevě. Jejich požadavek je stejný – nové volby,“ píše Jaroslav Bašta.

Ve svém komentáři k aktuálnímu dění pak Bašta ještě zmínil, že na protest proti policejní brutalitě vstoupili do stávky některé velké průmyslové podniky, jako například Minský traktorový závod. Právě tam kvůli debatě se stávkujícími vyrazil předseda běloruské vlády Roman Holovčenko. I zde vidí Bašta jistou paralelu.

„Připomnělo mi to návštěvu Miroslava Štěpána v ČKD v listopadu 1989. Premiér se zachoval stejně, část protestujících urazil, takže odešli na centrální náměstí s transparenty „Nejsme ovce ani hovada“. Ostatní s ním uvnitř závodu diskutují,“ dodal.

Bohužel se ale obává, že Lukašenkův režim je z podstatně tužšího těsta než byl ten Jakešův, případně Janukovyčův. A důvodů je dle něj hned několik.

„Prvním je samotná osoba prezidenta, který vládne od roku 1994 a zřejmě se rozhodl, že vládu předá až svému nejmladšímu synovi Nikolajovi narozenému v roce 2004. Do politiky jej zapojil už v roce 2008 (vítal Huga Chaveze a papeže Benedikta XVI.), pak se setkal se všemi státníky, kteří jednali s jeho otcem (např. Barack Obama). Lukašenko se evidentně přiklonil k postsovětskému modelu dědičné demokracie s prezidentskou dynastií běžný v Azerbajdžánu nebo v Čečně,“ myslí si.

Za druhý, závažnější, důvod pak považuje velmi těsné vztahy běloruského prezidenta s Čínou.

„Před více než rokem jsem v komentáři popsal Bělorusko jako čínskou nepotopitelnou letadlovou loď. Alexandr Lukašenko příklonem k Říši Středu vyřešil nejen svou faktickou závislost na Ruské federaci, ale také problémy s opozicí, která pravidelně protestuje po každých prezidentských volbách (1996, 2001, 2006, 2010, 2015 a nyní)“ uvádí.

Podle jeho názoru se tak velmi intenzivně snaží adoptovat čínský model sociálních kreditů a IT-totality. „Nikolaj (na rozdíl od otce) mluví plynně bělorusky a mandarínskou čínštinou. Orientační tabule ve městech jsou trojjazyčné – v běloruštině, angličtině a čínštině. O tom, že ČLR přenesla část zbrojní výroby do Běloruska jsem již psal,“ připomněl.

V neposlední řadě se bývalý diplomat pokusil odhadnout, jak se bude dál vyvíjet scénář po běloruských prezidentských volbách. Ten je však dle něj, i přes veškeré sympatie k demokratickým silám, velmi pesimistický.

„Nepůjde ani o sametovou nebo Oranžovou revoluci, protože vzorem model represe představuje potlačování protestů v Honkongu. Zda nakonec otec a syn Lukašenkovi zavedou čínský Laogal systém převýchovných táborů, se vyloučit nedá. Ostatně 21. století označují někteří politologové jako čínské,“ uzavřel své povídání Bašta.

Situace v Bělorusku

Připomeňme, že v neděli 9. srpna v Bělorusku proběhly prezidentské volby. Podle informací Ústřední volební komise v nich zvítězil Alexandr Lukašenko, který řídí zemi už přes 26 let. Lukašenko získal 80,08 % hlasů. Druhé místo obsadila Světlana Tichanovská s 10,09 %.

Nikdo z oponentů Lukašenka však výsledky voleb neuznal. V zemi vypukly hromadné masové akce. Demonstranti každý večer vychází do ulic na protestní akce. Nejsložitější situace panovala v hlavním městě, kde demonstranti stavěli barikády a odmítali se rozejít. Při jejich rozhánění policisté používali vodní děla, slzný plyn, zábleskové granáty a gumové projektily. Jeden člověk zahynul a mnoho lidí bylo hospitalizováno. Je třeba ale poznamenat, že se protesty po několika dnech konfrontací s bezpečnostními silami staly mírumilovnějšími.