Sputnik: Začneme nestandardně: Podělíme se o to, co Sputniku na úvod sdělili generál Hynek Blaško, páni doktoři filozofie Josef Skála či Petr Hampl (moderátor II. panelu), nebo Ivo Gec. Zmíněných dotyčných, které jsme potkali při vstupu do areálu zámečku v Příčovech, jsme se hromadně zeptali, co je dnes tou základní otázkou, kterou společnost nyní řeší?

Hynek Blaško: Myslím, že není cílem tohoto setkání vlastenců něco vyřešit. Myslím, že cílem setkání je potkat se, pohovořit spolu, najít styčné body, z toho potom vycházet při další činnosti. Co se děje v Evropě, to všichni nejspíš vědí, resp. že není dobře, že těch, kteří s tím něco chtějí dělat, je málo; hlavně se jim nedostává hlasů. Toto setkání by mohlo pomoci.

Sputnik: Pane doktore – v ČR je najednou povícero různých vlakových nehod, chodíme i nechodíme s rouškami na ústech. Je to tak, že se nepojmenovávají věci správně? Co je oním základním problémem?

Josef Skála: Divukrásný konec dějin se nekoná. Světem se valí trendy a bojové tendence, z nichž vstávají vlasy na hlavě, týká se to také Evropy. Stále více zlověstných trendů zdaleka neohrožují jen zájmy té či oné sociální skupiny. Ohrožen je i náš elementární národní zájem. Jsme tu proto, abychom si to vyjasnili, resp. jak bychom mohli všichni táhnout za jeden provaz. Nepřál bych si, aby dnešní rozprava byla „salónní“, ostatně ani v salónu nejsme. Jsme v pěkné přírodě díky paní doktorce Tomkové, která je hostitelkou. Klobouk dolů před jejím úsilím. Pokud dokážeme kousnout i do kyselých jablek, dostaneme-li se o kus dál, bude to úspěch.

Sputnik: Pane doktore Hample, co je pro vás kyselým jablkem dneška?

Petr Hampl: Pro dnešní Příčovy nevidím žádné výrazně kyselé jablko. Myslím, že hovořím za celou partu, která setkání organizovala. Oč nám jde, je posilování důvěry: Lidé jsou na jednom místě, hovoří spolu, pijí pivo, vidí, že ten druhý není špatný či zlověstný člověk. To je nyní dostatečné. Prosím diváky Sputniku, aby to sledovali. Určitě budou následovat reakce mainstreamu ve smyslu, že tu byla „skupina holohlavých zabijáků“, kteří mluvili o tom, že budou kohosi lynčovat… Přitom je to ve skutečnosti pokojné setkání občanů. Je to pohodový den pro ty, kteří chtějí i se svými dětmi pokojně žít v této zemi, kteří si myslí, že je dobré, aby tuto zemi spravovali místní lidé, nikoli nadnárodní elity. Pusťte si videa s dnešním průběhem. Neuvidíte žádný festival nenávisti.

(Mezi jisté pozoruhodnosti by reportér Sputniku zařadil to, že pan doktor byl v tričku s anglickým nápisem Defend Bohemia a v rukou držel trhací kalendář s osobnostmi Konfederace…)

Petr Hampl: Dnes je pro mnohé lidi US Konfederace symbolem místní nezávislosti, symbol odporu proti vzdálené centrální moci. Všechny malé národy se s tímto potýkají…

Ivo Gec: Jsem loňský panelista setkání v Příčovech. Přijel jsem se potkat s podobně smýšlejícími lidmi, jimž jde o vlast a o hodnoty, na kterých jsme vyrostli. Přišli jsme ukázat váhajícím, že pořád zde existují síly dobra, které jsou ochotny utkat se se silami zla, které existují po celém světě.

Okamura: Masaryk místo Havla

V prvním dílu ohlédnutí za Příčovy 2020 se podíváme nejprve za druhým panelem, jelikož měl velmi pestré složení vystupujících a který se dostal opravdu téměř na dřeň současnému stavu společnosti. Tomio Okamura a doktorka Vítová hovořili o nadnárodní vrstvě současné společnosti, Petr Hájek a Josef Skála věnovali část svých vystoupení vyjasnění pojmů jako civilizace, stát, národ a jedinec. Tento panel moderoval Petr Hampl. Panel nesl název Civilizační perspektivy.

Tomio Okamura: Vážené dámy, pánové, vážení a drazí přátelé, děkuji za prostor promluvit k vám tady na Vlasteneckém setkání v Příčovech… Nejsem prognostik a věštec, takže budoucnost naší civilizace neznám, jediné, co dokážu, je v rámci možností učit se z historie. A ta je krutá k těm, kdo svoji civilizaci a kulturu a národ nebrání. (Okamura posléze uvedl příklad Římské říše a starověkého Egypta, pozn. aut.) Rozpad všech velkých nadnárodních říší, které se snažily své země unifikovat, odnárodňovat, vnucovat jim nějaký univerzální model vidění a žití, fakticky spustil boj jednotlivých národů za sebeurčení.

Okamura pléduje za národní stát jakožto přirozený útvar, vysvětluje, proč si Američané kultivují povědomí o sobě jako o výlučném národě, upozorňuje na absurdní situaci, kdy v Evropě vzniká dojem, že gayové a muslimové jsou (prozatím coby menšiny) na stejné straně…

Tomio Okamura: V dějinách vidíme cyklický pohyb, kdy vznikají velké imperiální molochy, které se následně rozpadají na jednotlivé národní útvary… Snaha podmaňovat národy tu byla a bude vždy, ale národy vždy nakonec tahle impéria zničily. V posledních 120 letech se tak rozpadlo impérium britské, rakouskouherské císařství, nacistická třetí říše i sovětské impérium. Na těchto troskách vznikly staronové nebo nové národní státy…Tak jako rodina, je i národ zcela přirozený společenský útvar, který nelze jen tak zničit… Proto Američané po staletí silně pracují na propagandě výlučnosti nového amerického národa, protože správně pochopili, že jen útvar spojený s nacionalismem má šanci na přežití.

Na nacionalismu, národovectví postavil myšlenku československého státu a národa i zakladatel naší moderní státnosti T. G. Masaryk. I proto je jeho odkaz opomíjen a propaganda tlačí jako ikonu Václava Havla, který se stal symbolem odnárodňování a politické i ekonomické kolonizace České republiky. Pochopitelně to, co vidíme my, vidí i hráči v Bruselu. Vlastenectví a rodina jsou prvním cílem ke zničení, protože jen odnárodněný evropský stát, v němž se podaří zničit i tradiční evropské sociální a kulturní hodnoty, má nějakou šanci se udržet. V České televizi jsem nedávno zaslechl sousloví o jedu nacionalismu v Evropě. Celkově trefné, ale z jiného pohledu. Protože jed bývá často i lék. Vlastenectví je protijed na šílené sociální a politické konstrukty skupin, které lze těžko definovat, protože se tu míchají ideje od anarchismu přes neoliberalismus, až po skryté autoritářské, antidemokratické tendence.

Feministky a gayové tu stojí v jedné rovině s islamisty, kteří podobné lidi ve svých zemích vraždí. Každá z těchto skupin hájí své zájmy, včetně nadnárodní finanční a průmyslové lobby. Nadějné je, že je to nesourodý propletenec zájmů, který je odmítán stále větší částí Evropanů. Jakkoli se těmto skupinám daří ovládat vrcholné politické elity i média, je stále jasněji vidět rostoucí občanský odpor v jednotlivých evropských zemních.

Okamura cituje ve svém vystoupení Benjamina Kurase, který měl na konto neradostné demografie v Evropě říci, že „je již pozdě“… I tato myšlenka na setkání v Příčovech párkrát zazněla… Tomio Okamura je však přece jen optimistou.

Tomio Okamura: Benjamin Kuras řekl, že už nevidí šanci na to, aby západní země unikly islamizaci, protože je tam muslimské kultury převálcují (porodností). To je hodně smutná perspektiva, ale na straně druhé, tu vidím šanci pro nás, pro země střední a východní Evropy. Můžeme se poučit z cizí tragédie a zachovat vlastní kultury a národní státy. Pochopitelně, abychom takovou perspektivu měli, je potřeba o ohrožení vědět, mluvit o něm, jsou potřeba právě takové akce, jako je ta dnešní…Přeju evropským národům, aby ve zdraví a rozumu přežily ono současné celoevropské šílenství.

Vítová: Co máme po OSN očekávat…

S podobnou kritikou, s jakou vystoupil Tomio Okamura, se na setkání v Příčovech nechala slyšet i Vladimíra Vítová, předsedkyně Aliance národních sil. Co tedy řekla Dr. Vítová?

Doktorka Vítová ve vystoupení na panelu ozřejmila působení euroamerických mocností jako USA, Velká Británie, Německo, Francie. Řekla, že stojí na koncepci národních států, užívají volného globálního pohybu kapitálu, osob a zboží. Doktorka hovořila o permanentním prosazování koloniální a nekoloniální politiky západních mocnosti – tentokrát směrem na východ…

Vítová upozornila, že tomuto trendu čelí působení zemí BRICS, zcela konkrétně Rusko: „BRICS naopak usiluje o zachování národních států, podporuje národní lokální kapitál, národní lokální produkci…“ Vítová myšlenku rozvedla: euroamerická civilizace si dle ní „připravuje půdu“ po celá desetiletí a využila k tomu i platformy OSN.

Vítová dál řekla, že v globální společnosti hrozí ohlupování, protože ti hloupí nemají tak velké ekonomické nároky a systém může být udržitelně stabilnější. Tato koncepce se Vítové nelíbí. Vítové vadí, že OSN podporuje migraci, aby tím např. Evropa vyřešila své špatné demografické vyhlídky. Vítová zmínila úvahy Římského klubu o tom, že je třeba podpořit tradiční hodnoty a zabrzdit nefunkční parazitující kapitalismus. Vítová popsala priority Aliance národních sil (ANS): „Vystoupení z EU, vystoupení z NATO, zestátnění strategických odvětví a přírodního bohatství…“

Vladimíra Vítová: Od roku 1989 jsou… mediálně pěstováni politici dle požadovaných vlastností a schopností, aby se s nimi lidé seznámili a zvykli si na ně. Když nevyhovuje jeden, nahradí ho někým jiným. To je základ. Všechny politické strany a politici, kteří dostanou prostor v médiích, patří do tohoto mechanismu. A ten je řízen z jedné „peněženky“, avšak přes různé „pokladníky“… Veškerý společenský vývoj se pohybuje pouze v koridoru, který určuje tzv. nadnárodní globální konceptulální moc. Kdokoliv, kdo se snaží z tohoto koridoru uhnout, je mediálně ignorován, nebo osočován, nebo dostane přes prsty skrze moc soudní… Stávající systém řízení nemá absolutně žádný vztah k blahu národa. Vše lze ještě změnit, lidé musejí změnu chtít. Lidé se sami musí snažit dobrat pravdy, protože v mainstreamových médiích ani od mediálně známých politiků se jim pravdy nikdy nedostane.

Hájek: Rozdíl mezi islámem a křesťanstvím

Sputnik: Na II. panelu jinak stál za velké povšimnutí určitý myšlenkový „duel“ mezi Josefem Skálou a Petrem Hájkem; Hájek na panelu citoval Samuela Huntingtona. Základní problémem vidí, podobně jako Huntington, ve střetu náboženství.

Petr Hájek: Nemám vážnou účast v hnutí či politické straně. Za druhé, jsem relativně disciplinovaný člověk. Vzal jsem vážně téma, které mi Petr Hampl sdělil. Nebudu proto hovořit tolik o bezprostřední politice, ač by to možná většinu z vás zajímalo více. Podívám se na předmět diskuze. Většina lidí je dnes vyděšena z toho, co se ve světě děje… s touto civilizací. Proč? … Když vše tak fungovalo…

Z velké části proto, že nemáme jasno v pojmech, nemáme jasno v tom, co se skutečně kolem děje. Nemáme jasno ani v tom, kým jsme. Proto je dobré si na začátek říci, co je to civilizace. Máme hodně definic. Ty nám ozřejmují, jak civilizace začínají a končí. Nejbližší je mi Samuel Huntington, který říká, že jádrem civilizace je koneckonců vždy náboženství… Obvykle civilizace ukončuje barbarství, které přichází buď zvenčí či zevnitř. Civilizace buď zanikne (Májové) nebo se promění v jinou (římská civilizace). Začátek křesťanské civilizace spočívá v judaisticko-křesťanském odkazu, který spolu s barbary (zvenčí) zničil původní římskou civilizaci a nahradí ji. Již naše civilizace se pak vyvíjí, aby dospěla ke kritickým okamžikům. Nyní hledíme jakoby lupou na naši realitu a myslíme si, že je to naše největší krize, ale je to nesmysl. Krize naší civilizace začínají již v 11. století, viz chiliasté a hrůza z toho, že konec světa nenastal. Od té doby máme v různých etapách jednu krizi za druhou. Přesto se naše civilizace silně a dobře udržela do nějakého 15. či 16. století. Pak rozkol v církvi přivádí na scénu něco jiného.

Petr Hájek ve svém příspěvku říká, že se Západ topí v krizi, jelikož ztratil víru v Boha a nic mu není svaté. Je dovoleno vše, včetně chaosu…

Petr Hájek: V souvislosti s charakteristikou Huntingtonovou se objevuje nové náboženství – ateistické. Ateismus je také náboženství. Jeho stoupenci „věří“ v to, že Bůh není. Tato dvě náboženství se nám tu začínají střetávat. Ateismus nastupuje francouzskou revolucí. Novými proroky jsou Marx a Darwin, novými kněžími jsou vědci, lékaři, přichází celá nová ideologie – vědecký světový názor, aby nahradil původní civilizační křesťanskou linii, aby uzmul životu jeho vertikální rozměr. Zůstává horizontála, to, co vidíme. Vertikála mizí. Běžně to nevnímáme.

V této chvíli je znovu posvěcen na Staroměstském náměstí pomník Panně Marii. Najednou vidíme, že i my, kteří se zde shromažďujeme, hledáme nějaký jednotící prvek, ve vztahu k tomuto národu, neshodujeme se... Slovutný moderátor (II. panelu, pozn.) kterého mám rád, řeční (tuhle) na Staroměstském náměstí proti tomuto mariánskému sloupu. V klíčovém okamžiku se míjíme… Rozpad civilizací vždy charakterizoval rozklad mravních systémů. Co říkal Dostojevský: „Není-li Bůh, je dovoleno vše…“ Asi to (chaos, pozn. aut.) právě prožíváme.

Není nikoho, kdo by definoval mravní rozměr. Nic není. Nemáme žádnou pevnou kotvu… V rámci dobyvačných válek NATO vraždíme tamní lidi a je to (jakoby) v pořádku… Když někdo krade v rámci dohodnuté státní doktríny, je to „v pořádku“. Mravní zákon se rozpadá. Není. Nejde o otázku civilizační, ale o národní a státní. Máme před sebou téměř neřešitelný úkol. Čemu se vlastně vůbec divíme, není-li Bůh… Jenže dobyvatel-barbar-islám, ten je v tomto případě silnější. On tu kotvu má. My ne. My se přeme, hádáme.

Poslední bod: Z EU je nezbytné odejít. Je nezbytné odejít z NATO, to je elementární. Musíme se ale ptát, kam chceme patřit. Huntington, jímž jsem začal, upozornil na možnost přidat ke stávajícím civilizacím – čínské, indické, západní a islámské, také ruskou, africkou a latino-americkou. Budeme si muset zvolit jednu z civilizací.

Ve střední Evropě existují tři silné křesťanské země: Polsko, Maďarsko, do jisté míry Slovensko; na východě existuje Rusko, které dokázalo rekonstruovat svůj mravní systém a vrátit se k vertikále. Musíme se ptát, kam patříme. Díváme-li se dnes na boje po vztyčení sloupu, pak se obávám, že spíše dáváme najevo, že patříme k zanikajícímu, dekadentnímu, západnímu ateistickému náboženství, že souboj o stát a národ bude složitější, než si dnes ještě jsme ochotni přiznat, dokonce i zde v Příčovech.

Skála: Za vším hledej…

Na II. panelu hovořil i marxista na volné noze Josef Skála. Poděkoval organizátorce akce paní Tomkové. Skála Hájkovi řekl, že mu ideologicky do vlasů nevjede, ba naopak, že si váží každého, pro koho je desatero morálním závazkem, a ne farizejským fíkovým listem. Váží si věřících více než neznabohů, kterým svatého není nic.

Josef Skála: Myslím, že naším problémem a úkolem je to, abychom dosáhli shody, co je v našem zájmu. Není to jen o náboženství… Politika je o společném zájmu, ne o státním náboženství. Jinak nepatřím k těm, kteří kličkují a hledají. Opravdu, měli bychom odejít jak z NATO, tak z EU. Sešli jsme se v širokém spektru, protože národní zájmy mohou být prosazeny, jen pokud spojíme síly doširoka. V Příčovech cítím jedno riziko, že díky široké platformě názorů budeme některé otázky opatrně obcházet a naše shoda bude abstraktní a obecná. Zacitoval bych jeden z billboardů Billa Clintona – „Je to v ekonomice, ty pitomče“. Tak to znělo.

Společný zájem, a i na nás valící se úkoly bychom měli vidět z tohoto úhlu. O čem je tedy krize těchto měsíců? Je to následek toho, že se tu zjevil koronavirus? Nebo je koronavirus vyděračský klacek a zastírací manévr? Tato krize má možná jiné kořeny. Zatím to spíš vypadá tak, že se nás někdo snaží zahnat do dluhové oprátky. Někdo chce, aby veřejné finance rychle vyschly, abychom si začali více půjčovat u těch, kdo tiskne ničím nekryté peníze. Kapitál nám totiž dezertoval do virtuálních švindlů, habaďůr, prošpikovaných podvody bílých límečků. Ty se veškeré průšvihy naučily znárodňovat, takto metoda se stala součástí jejich byznysplánu. Nazval bych to ekonomickou koprofilií. Obětí tohoto zničujícího mechanismu jsou firmy, lidé a státy.

Musíme najít včasné řešení. Měla by se nalézt charismatická osoba, která by zkrotila nezřízenou lakotu. Měli bychom se vrátit do extraligy v těch oborech, kde jsme byli v minulosti jedničkami. To nás může zachránit. Může nás zachránit český privátní kapitál a úsilí těch pracujících, kteří nic neukradli. Jenže se ukazuje, že to nestačí. Klíčovou roli musí stejně nakonec hrát prostor veřejný, resp. stát. Potřebujeme nové investice, nové projekty, které nás vrátí do extraligy suverénních hráčů na světových trzích, kteří ocení přidanou hodnotu českých rukou. Pak se nám naše práce bude vracet, aby se spravedlivě rozdělila mezi naše občany. Takovýto postup nakonec pomůže i českému privátnímu kapitálu spíše, než jistí zahraniční investoři, kteří nás mají z větší části za přívěšek, ba poskoky. Děkuji za pozornost.

Druhý panel končil otázkou Jiřího Černohorského, která nebyla zodpovězena, více viz video, viz výše. II. díl z reflexí Příčov přineseme v nejbližší době. Pozor, nepropásněte. Přineseme i video s průletem vojenského vrtulníku, který nad příčovskou akcí zakroužil a v jednu chvíli namířil svůj čumák na shromáždění… Snad nešlo o nic, ale jak to bývá, není jevů bez důvodu, není kouře bez ohně. Možná šlo o náhodu, možná o symbolickou message… Konečně, v Příčovech chtěli pryč z NATO…

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.