Šichtařová hned v úvodu svého článku píše, že má někdy pocit, že se svět nejen zbláznil, ale hlavně, že se zbláznil dočista dobrovolně. Vzápětí pak vysvětluje, proč k takovému závěru dospěla.

„Matkou není žena, protože jí může být i muž, a místo slova žena by se nejspíš mělo používat slovo osoba s vaječníky. Co ti lidé blbnou? Když hlouposti řeší lidé bez mozku, kterým se dříve říkalo sice politicky nekorektně, ale zato výstižně, pitomci, o nic nejde. Když hlouposti řeší poslanci, je to průšvih. A to nás právě čeká,“ uvedla.

Narážela tím zejména na to, že levicové feministky dlouhodobě řeší rozdíl v důchodech mužů a žen. Podle jejích slov navíc, po složitém zkoumání a mnoha grantech z našich daní, přišly na to, že když mají ženy v průměru nižší mzdy než muži, budou mít i nižší důchody.

„Přemýšlely proto nad tím, jak situaci na trhu „napravit“, až vymyslely legislativní řešení, které protlačily Evropským parlamentem,“ uvádí.

Ztraceno v překladu…

Nejpikantnějším přitom na celé věci podle ní je, že se polovina (této nepotřebné) reality stačila ztratit v překladu, když zprávu přebírali čeští novináři.

„To, co vyplynulo z původní zprávy, kterou tento týden zveřejnil Český rozhlas, se totiž tvářilo tak, že čeští poslanci budou muset včlenit do české legislativy úchvatnou novinku. Když – podle této pokroucené zprávy – už muži nemusí chodit na dva roky vojnu, budou muset chodit minimálně na dva měsíce na rodičovskou. Pokud totiž na rodičovskou nenastoupí, zkrátila by se jim doba čerpání rodičovského příspěvku,“ vysvětluje.

Vzhledem k tomu, jak byla tato zpráva interpretována a předána dál, tak není divu, že mnoha českým mužům zamotala hlavu. Tyto informace vyvolaly vlnu reakcí a velice rychle ukázalo, jak fušerskou práci novináři odvedli. Později se totiž podle ekonomky tuto zprávu podařilo „do-přeložit“ poněkud lépe. „Nádherný to příklad, jak média vyrábějí veřejné mínění ze vzduchu,“ podotkla Šichtařová.

„Reálná podoba evropské směrnice tedy zní nakonec o něco lépe, než se původně zdálo. „Správnou“ podobu směrnice vysvětlil europoslanec Tomáš Zdechovský,“ uvedla a citovala jeho slova: „Záleží na každém státě, jak si to nastaví. Je tam možnost, že může (zavést sankce vůči mužům – pozn. autor), ale v žádném případě nemusí a může to zůstat tak, jak je tomu v současnosti. Myslím si, že nějaké nucení či vymezování tím, že by zkrátila doba čerpání příspěvku, není vůbec potřeba.“

Typická „salámová metoda“

Celou věc pak označila za typickou „salámovou metodu,“ protože stát vlastně může a nemusí zavést sankce vůči mužům, kteří se rozhodnou na rodičovskou dovolenou nenastoupit.

„Zatím sankce jen mohou být. Příště budou muset být. Už jen to, že někdo dokáže pomyslet na nějakou sankci a povinnost v souvislosti s mužem na rodičovské a předložit tuhle myšlenku poslancům ke zvážení, je neuvěřitelná nehoráznost,“ myslí si.

Dle odbornice se tak ve společnosti neustále posouvá náhled na normálnost. Dodala také, že se věci dříve zcela svobodné pomalu stávají dobrovolně povinné, což přirovnala k někdejšímu chození do pionýra.

„Člověku sice hlavu taky neutrhli, když nechodil, ale všude mu vysvětlovali, že si nechozením zbytečně komplikuje život. A co je na tom nejhorší – když jsou v původním znění zprávy vyložené nesmysly, nikdo se už nad nimi nepozastaví a nevznese podezření, zda nejde o pitomost, protože jsme si na nesmysly z Bruselu tak zvykli, že tohle se v nich zkrátka ztratí,“ poznamenala.

„Nebetyčná hloupost nerespektující lidskou přirozenost.“

V neposlední řadě Šichtařová poukázala na to, že nesouhlasí s tím, když autoři legislativy tvrdí, jak je to úžasný pokrok, když matka opustí dítě. Jí osobně to totiž připomíná „pokrok“ spojený se zavedením jeslí a nahnáním žen do pracovního procesu mezi údernice budující mír.

„Oddělení matky od dítěte není žádný pokrok. Je to nebetyčná hloupost nerespektující lidskou přirozenost. Sice se říká, že sovětští soudruzi rozdojili kozla, ale já si neumím představit, jak lze rozkojit mého muže. Skoro bych řekla, že s tím kozlem muselo být míň práce. Byť manžel stále kyne a začíná být zralý na podprsenku, kojení od něj nečekám. Miminko ho ale čeká. To, co soudruzi v Bruselu vymysleli, implikuje, že budou děti na umělé stravě, což z pohledu zdraví dítěte i ženy moc výhra není,“ uvedla poněkud s nadsázkou.

Poukazuje tedy na to, že se feministky zřejmě domnívají, že když budou muži zůstávat doma s dítětem, situace žen se zlepší, nebo, že když si žena na dva měsíce odskočí zpět do práce, aby pak zase utekla k dítěti, bude na ni zaměstnavatel čekat s otevřenou náručí.

„Osoba pověřená řízením školy (dříve normálně označovaná jako ředitel či ředitelka) bude jistě nadšená, když se učitelka matematiky vrátí do školy na listopad a prosinec, aby pak měly děti do konce roku zase suplování. Pochopitelně jsou feministky vedle jako jedle. Většina zaměstnavatelů nebude na takové komplikace zvědavá a vyhoví zákonu jen neochotně, aby neměli problémy před zákonem,“ vyjadřuje svůj pohled na věc.

V samotném závěru pak dodává, že tlak na mužskou rodičovskou, ať už se sankcemi nebo bez, ať už „jen“ deklaratorními směrnicemi, nebo skutečnými nařízeními, je systémově špatné řešení.

„Mělo by být na každém, zda se dobrovolně rozhodne zůstat doma. Nikdo by mu neměl bránit, také by ho neměl nutit vytvářením pocitů viny. Je to příklad klasické špatné evropské legislativy, která zbytečně omezuje svobodu, ekonomickou konkurenceschopnost a efektivnost. Nějaká soudružka se prostě rozhodla, že ví, co je pro rodiče, aniž by se ptala. No – mýlí se. Jako každý socialista. Jinak by ostatně nebyl socialistou,“ uzavírá věc.