Poznámka: Divákům nabízíme reportáž o typu MiG-21 s fotkami a videem. Pár informací jsme také získali od plk. Ing. Oldřicha Pelčáka, v. v, druhého české kosmonauta a náhradníka Vladimíra Remka, který se v této roli bohužel do vesmíru nepodíval. Natočili jsme vlastní reportáž ze statické ukázky ve Kbelích. Na konci článku odkazujeme na zajímavý historický dokument (viz níže) o vývoji letounu MiG-21. Tento typ musel ve Vietnamu čelit americkým F-4 Phantom. Jedenadvacítka existuje v 30 verzích. Stíhačku provozovalo 49 různých zemí (viz video YouTube v závěru článku). Byl nejvyráběnější supersonik na světě. Jen v SSSR bylo vyrobeno na 10 000 takovýchto strojů. ČSSR byla jedna ze zemí, kde se MiG-21 licenčně vyráběl.
MiG-21 na videu (Kbely)
Sputnik: Pane plukovníku, MiG-21 – na svou dobu a v rámci Armády České republiky –, snesl-li letoun tenkrát konkurenci s analogickou technikou zahraniční (s letouny NATO)?
plk. Ing. Oldřicha Pelčák, v. v.: No samozřejmě, vždyť Američané z MiGu měli nesmírný fofr. Vezměte si třeba Vietnam – USA si tam létali „jen tak na výlet“. Mysleli si „ha-ha-ha“. Jenže najednou Rusové přeškolili pár Vietnamců, poslali tam pár MiGů-21 i se svými piloty, najednou došlo k obratu, bylo všecko jinak. Američané prchali odtamtud, z Vietnamu. Ano, je to věc názoru. Nejde jen o techniku, ale myšlení člověka. Jde o vlastenectví: Když vím, že bojuji za sovu vlast, že to bude mít výsledek a efekt, jdu do toho s vervou, a ne, že za to dostanu pár dolarů a nazdar…
Když jste u MiGů působil – jak vypadal první kontakt s tímto typem a jak se vám odcházelo od jedenadvacítek?
Byl jsem přeškolen po učilišti, kde jsem létal MiGy-15. Poté jsem se přeškolil na MiG-21. Přeškolení probíhalo v Ostravě na velkém letišti v Mošnově. Můj první dojem? To vám řeknu, sednete do kabiny a… I když jsem všecko věděl, dal pak plný plyn a forsáž, MiG se rozběhl, vystřelil šílenou rychlostí. Představte si, že jste v mžiku ve výšce třeba pěti kilometrů… Teprve se vzpamatováváte z toho, co se kolem děje. Jsme ale piloti, víme, co máme dělat. Po určitém uklidnění člověk plní všechny úkoly, usiluje také o úspěšné přistání. Mé první dojmy z MiGu-21 F byly „bohovské“, bylo to něco, co jsem předtím nezažil: rychlost, dynamika letu…všecko kolem.
Když jste odcházel od MiGů, byl jste sentimentální, měl jste možnost létat jinde?
Pokoušel jsem se, samozřejmě. Mám civilní diplom. Vše stojí peníze. Za službu vlasti jsem dostával peníze já, za to, že jsem bránil naši vlast. Pak se to obrátí – najednou jste důchodce, chcete si zalétat. Řeknou vám: „přítelíčku, dobře, ale vysol pár tisíc korun, ne? – když si chceš zalétat…“ Otevřeně řečeno, mně to létaní není zas tak vzácné. Mám teď jiné úkoly: rodinu a rodinný dům. Mám i jiné starosti, než je létání. Mám pár kamarádů, kteří bydlí v paneláku, kterým snad létání chybí více. Třeba by si rádi šli „zakniplovat“. Já prostě po aeroklubech nechodím. Ale tu a tam mi někdo nabídne sportovní svezení. To pak jdu. Jinak mám teď jiné priority. Za tři roky mně bude osmdesát let…
Možná jste slyšel, že jeden z MiGů jistý Roger Hiorns zakopal jako umělecké díle v Dolních Břežanech. Co vy na to, jako pilot MiGů?
Jsou i takoví blázni, kteří si myslí, že aby o nich veřejnost věděla, musí přijet s bagrem, udělat díru, strčit tam aeroplán, docela zachovalý, mimochodem, a zahrabat to. Novináři se pak kolem toho mohou zbláznit…a kdesi cosi. Je to divadlo.
Kdybyste jel autem a uviděl někde stát jednadvacítku, jako se to stalo mě u Radotína. Zastavil byste se, šel byste se podívat?
Podívejte, celý život jsem létal s MiGy. Znám je nazpaměť. Bylo období, kdy se v našem letectví rušily MiGy-15. Bylo jich tolik, že armáda pak nevěděla, co s nimi. Mnozí starostové se domluvili s armádou a měli někde v obci vystavenou „patnáctku“. Obce je získaly za odvoz. Bývaly i takové doby. Asi bych se na takto „zaparkované“ éro dívat nešel. Celý život jsem je létal.
Děkujeme moc, pane plukovníku, přejeme hezký zbytek léta.
Speciálně pro MiG-21 byl vyvinut vlastní způsob nouzového opuštění letadla (katapultáž). V případě katapultáže pilot opouštěl letadlo i s krytem kabiny, který jej chránil před náporem vzduchu. Překryt kabiny se poté automaticky odděloval od sedačky. Zkouškami původně procházelo několik strojů, psal se rok 1956, již tenkrát letadla nesla označení MiG-21. Během následujících dvou let bylo třeba odladit proudový motor MiGu.
Prototyp byl jinak zalétán v roce 1958. Původní verze byla označena písmenem F jako „Frontovoj“. Vzletová hmotnost MiGu-21 F činila 6 850 kg, posádku tvořil jeden pilot, součástí výzbroje byly dva kanóny ráže 30 mm, včetně dvou leteckých pum o hmotnosti 500 kg každá; místo bomb bylo možné zavěsit na pylony kazety s neřízenými raketami. Letadlo poháněl motor R-11F-300 o tahu 5 740 kg. MiG dosahoval nadzvukové rychlosti 2 125 km/h. Jeho praktický dostup činil 19 000 m a dolet 1 520 km.
Roku 1965 spatřila světlo světa modifikace MiG-21 S. Palubní lokátor této modifikace dokázal detekovat nepřítele na vzdálenost 30 km. Stíhačka byla vyzbrojena novými samonaváděcími raketami R-3R. Letoun startoval hned se čtyřmi takovými raketami. Následovaly další modifikace letadla, návrat integrovaného kanónu na palubu, dvojmístné varianty (spárky). Počátkem 70. let se objevila modifikace MiG-21 bis; této verze se vyrobilo z rodiny letounů MiG-21 vůbec nejvíce, dotyčný typ mohl nést až 6 vylepšených raket vzduch-vzduch. Při zapnutém forsážním režimu motor vykazoval tah až 10 000 kg. Upravené letouny MiG-21 byly ve své době držiteli rychlostních a výškových rekordů. Během rekordního letu MiG-21 dokázal vystoupat do výšky 34 km, aby si tento rekord udržel po 12 let.
Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.