Z formálního hlediska USA skutečně „přesunou více vojáků dál na východ, blíž k ruským hranicím“. Jenže při pozornějším pohledu tato teze neobstojí a prozradí Američanům rub těchto záměrů.

Německo má opustit téměř 12 tisíc vojáků. Jenže většina, 6,4 tisíce, se vrátí domů do USA. Ostatní mají být posláni do jiných evropských zemí, včetně Itálie a Belgie. Kdežto do Polska, blíž k ruským hranicím, má cestovat pouze jeden tisíc vojáků.

Tyhle výpočty nejsou pro Espera moc prospěšné. Jiné ale být nemohou, protože kolize kolem amerického kontingentu v SRN má velmi daleko ke konfrontaci mezi NATO a Ruskem.

List The Washington Post již v červnu 2018 informoval o tom, že Pentagon zvažuje cenu a následky velkého přesunu vojsk v Evropě. List tvrdil, že Trump vyslovil zájem o tuto myšlenku na začátku stejného roku.

Přičemž motivy amerického prezidenta byly spojeny výhradně s nespokojeností se spojenci z NATO, kteří nechtěli platit příspěvky na obranu. Týkalo se to především právě Berlína, který již řadu let odmítá zvýšení svých vojenských výdajů na dvě procenta HDP, jak to vyžaduje smlouva Severoatlantické aliance.

Před rokem se toto téma znovu objevilo na veřejnosti. Americký velvyslanec v SRN Richard Grenell tenkrát přímo prohlásil, že jeho země je připravena stáhnout část svého vojenského kontingentu z SRN do Polska, poněvadž „je to urážka, čekat, že americký daňový poplatník bude i nadále platit za víc než 50 tisíc Američanů v Německu, zatímco Němci používají proficit obchodní bilance na domácí účely“.

Největší a přímo nadšená reakce na toto prohlášení následovala v Polsku. Celý uplynulý rok snili polští politici vášnivě o tom, že právě jejich země bude místo SRN hlavním místem soustředění amerických vojenských sil v Evropě. Začali dokonce zvažovat perspektivy přemístění jaderných zbraní. Tyhle úvahy ale nevznikly z ničeho, byly vyprovokovány právě americkými úředními osobami, které připustily možnost tohoto vývoje událostí.

Zkrátka, když se abstrahujeme od obvyklých politických prohlášení, plánů a očekávání, uvidíme, že podstata je velmi jednoduchá.
USA se mnoho let snažily donutit Německo jako jednu z nejbohatších světových zemí, aby kardinálně zvýšilo své vojenské výdaje, protože v případě úspěchu by větší část těchto prostředků dostali Američané. Byly proto použity výhrůžky, nátlak a vydírání. Jenže veškeré úsilí bylo bezvýsledné, Washingtonu se nepodařilo změnit postoj německé vlády.

Donald Trump již toho podle všeho má dost, takže jeho ministr obrany a další úřední osoby mají zajistit hlavě státu jakýsi plášť pro jeho rozhodnutí o stažení vojáků z Německa, aby USA v této situaci nevypadaly jako poražené.

Ale vypadají právě tak.

Němci Američanům nepodlehli. Peníze nedali. Vojenský kontingent v Evropě bude snížen, a to na pozadí sílícího Ruska, které zvyšuje svůj vliv ve světě. Stažení vojsk jako trest pro Německo vypadá dost slabě: SRN skutečně přijde o pracovní místa a jisté prostředky, které získává z obsluhování vojenské infrastruktury, ale tyto ztráty se nedají srovnat s výdaji, kdyby země přistoupila na požadavky Washingtonu.

Takže dodatečný tisíc vojáků v Polsku je jediná věc, která umožňuje USA neztratit tvář a činit prohlášení o zachování kurzu na zadržování Ruska.

Snad nejzajímavější na celém tomto případu je otázka, proč Trump přece jen přijal rozhodnutí o stažení vojenského kontingentu z SRN. Nic mu přece nebránilo v tom, aby všechno protahoval do nekonečna, a negativních následků by bylo možná méně.
Zdá se, že rozluštění záhady tkví v osobnosti amerického prezidenta a v jeho cílech jako národního lídra.

Donald Trump je přes veškerou svoji excentričnost skutečně rozhodnut překonat systémové problémy, jež nahromadily USA. USA se přece dostaly kromě ostatního do léčky, ve které jejich ekonomické zájmy konfrontují s jejich pověstí světové supervelmoci.

Nespokojenost prezidenta je celkem spravedlivá, jako by nestačilo, že Amerika převzala obranu Evropy, ale navíc za to má převážně platit sama a mít na krku největší a nejbohatší státy Starého světa, kterým to celkem vyhovuje.

Jistou roli v tom nepochybně hraje to, že nikdo z nich, včetně Německa, zjevně nevěří v reálnost válečné hrozby ze strany Ruska. Takže chtějí-li Američané pokračovat ve vojenských a politických hrátkách s Moskvou, Evropa je ochotna nahrát staršímu partnerovi z NATO, ale platit za své ambice musí Washington sám.

Status USA jako globální supervelmoci je pro větší část amerických elit samostatnou hodnotou, na kterou nelitují žádné peníze. Včetně na předem neúspěšné věci. Jenže Trumpovi je tento postoj proti mysli. Nejednou otevřeně prohlásil, že světová nadvláda má být pro USA a jejich ekonomiku výhodná. Jinak to nemá cenu, jinak je to hloupé a příliš drahé, a prostředky, jež na to vydávají, by bylo lepší použít na něco výhodnějšího.

Rozhodnutí o stažení části vojáků z Německa je dalším příkladem toho, že se Trumpova slova nerozcházejí v zásadních otázkách s činy.

Když si uvědomil, že se změnit postoj Berlína nepodaří, přistoupil k věci jako pravý obchodník a zahájil proces snížení nákladů. Přesun vojáků bude pro USA dost drahý, ale je to v každém případ výhodnější než i nadále platit za jejich pobyt v SRN. Proto můžeme s jistotou říct, že rozhodnutí Donalda Trumpa je z ekonomického hlediska účinné a je v souladu s národními zájmy USA.
Toto rozhodnutí je samozřejmě pokračováním likvidace globální hegemonie USA, protože demonstruje jejich slabost, neschopnost nést dál zátěž finančních závazků. Jenže právě tohle je v zájmu celého světa.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.