Autor článku uvádí, že Ochotnik může nést kolem 6 000 tun bomb. A to nemluvíme jen o leteckých bombách a raketách typu vzduch-povrch. Dron je také schopen používat rakety vzduch-vzduch a průzkumné vybavení. Jeho konstrukce ve tvaru létajícího křídla značně snižuje viditelnost velkého stroje.

Při srovnání Ochotnika s MQ-9 Reaper, který je aktivně používán americkým letectvem, Forbes uvádí, že na rozdíl od tohoto amerického dronu může být ruský dron použit nejen proti povstaleckým jednotkám, které nejsou chráněny moderními systémy protivzdušné obrany, ale i v konfliktech širokého rozsahu. Z tohoto důvodu je S-70 jasně lepší než „Američan“.

Srovnání s projektem dalšího útočného palubního dronu X47B rovněž nedopadlo ve prospěch amerických vývojářů. Jde o to, že byl původně vytvořen jako útočný dron s prvky stealth technologie (obtížné zjistitelnosti) a postupem času se z něj „vyvinul“ průzkumný letoun a poté tanker.

Další zařízení MQ-25 Stingray vyvíjené ve Spojených státech, prezentované jako multifunkční komplex, mělo být uvedeno do provozu v roce 2024, ale kvůli modernizaci letadlových lodí může být toto období posunuto o tři roky. Kromě toho v případě Stingray nebyla použita technologie obtížné zjistitelnosti a zatím není jasné, zda je vůbec schopen účastnit se útočných operací.

Uvádí se také, že ve Spojených státech probíhají dlouhodobé testy dronů XQ-28 Valkyrie, které se také nemohou pochlubit malou nápadností a zároveň mají kapacitu užitečného zatížení pouhých 450 kilogramů.

V USA tedy zatím neexistují žádné analogy k ruskému Ochotniku, který je nenápadný a dobře vyzbrojený. Forbes dospěl k očekávanému závěru: navzdory skutečnosti, že Spojené státy začaly vyvíjet bojové bezpilotní letouny dříve, nakonec mohou v tomto směru zaostat za Ruskem. Obzvláště pokud vezmeme v úvahu skutečnost, že po přijetí Ochotnika do výzbroje budou mít ruští konstruktéři možnost zdokonalit ho na základě zkušeností ze skutečného používání přístroje.