Dne 4. srpna byl poprvé zveřejněn videozáznam zkoušek americké hypersonické rakety C-HGB.

Zkoušky se konaly ještě v březnu a před měsícem bylo oznámeno, že se bojová hlavice rakety odchýlila od středu cíle o pouhých 36 cm.

Co to znamená? Jsme svědky nového kola horečného zbrojení a čeká nás ještě hodně nového a zajímavého? A může to být právě ta super skvělá raketa, o níž promluvil Trump?

Až 17násobná rychlost zvuku

Z poměrně stručné informace, kterou disponujeme v současné době, můžeme zjistit, že v USA probíhají zkoušky nového typu hypersonické řízené bojové hlavice C-HGB, která se bude v perspektivě užívat v pozemních, námořních a možná i leteckých raketových komplexech. Název Common Hypersonic Glide Body napomíná, že zatím probíhají práce na tom, čemu říkáme obyčejně „hypersonický kluzák“, čili aerobalistická řízená bojová hlavice, která bude jednotná pro různé raketové komplexy.

Z hlediska technického jde o balistickou bojovou hlavici, která má takzvaný bikónický (skládající se ze dvou kuželů) tvar s několika menšími aerodynamickými řídicími plochami (šípovými ocasními plochami).

Start podobné bojové hlavice se uskutečňuje pomocí speciálního bloku, který je fakticky balistickou raketou na tuhé palivo s poměrně malými rozměry. Raketa startuje jako každá jiná pozemní balistická raketa (jako jsou například ruské Iskandery), anebo raketa určená pro starty z ponorek (jako Trident II). Letí po ploché dráze a nabere až 17násobnou rychlost zvuku.

Pak se bojová hlavice C-HGB od rakety oddělí a letí samostatně v poměrně malé (pro obyčejné balistické rakety) výšce – po hranici hustých vrstev atmosféry (50 až 80 km). Když přiletí k cíli, může bojová hlavice vykonávat manévry, aby se vyhnula zachycovacím raketám, a provádět také definitivní samonavádění, což umožňuje velmi přesný zásah sebemenšího cíle.

C-HGB jako důvod k zamyšlení

Bojová hlavice C-HGB je svými možnostmi podobná ruskému „výrobku 4202“ (jde o aerobalistické hypersonické bojové vybavení), který už přichází do výzbroje strategických jaderných sil ve složení raketového komplexu Avangard, a také čínskému hypersonickému přístroji WU-14. Zvláštnost amerického řešení spočívá v tom, že C-HGB je podle všeho mnohem menší než ruský přístroj 4202 a plánuje se jeho použití v raketových komplexech středního doletu. Předpokládá se, že raketa bude moci ničit dobře chráněné cíle ve vzdálenosti asi 1800 až 2000 km za dost krátkou dobu (5 až 8 minut). A vysoká přesnost zajišťuje likvidaci zvláště důležitých cílů dokonce i nejaderné bojové hlavice.

Tato skutečnost mění dost vážně přístupy k zajišťování bezpečnosti strategických jaderných sil. A je možné, že právě perspektiva objevení se zbraně podobného typu v americkém arzenálu byla jednou z příčin sepsání a zveřejnění v letošním roce v Rusku státní koncepce základů raketového a jaderného zadržování – dokumentu, který obsahuje seznam hrozeb, na něž bude Rusko reagovat použitím jaderných zbraní.

Zachrání před tím S-500 a Iskander-M?

Stručná veřejná informace o perspektivním pozemním raketovém systému s bojovými hlavicemi C-HGB nám umožňuje dospět k závěru, že odpalovací zařízení tohoto raketového komplexu budou mobilními systémy a mohou být dopraveny letadly transportního letectva do libovolného regionu světa, kde se plánuje jejich použití.

Není zatím detailní informace o typu naváděcího systému tohoto raketového komplexu, vyslovím ale předpoklad, že jeho základem bude naprosto autonomní systém v podstatě podobný tomu, který se užíval svého času (v 80. letech) v balistických raketách Pershing-2. Tehdy se rakety v konečném úseku letu naváděly podle radiolokační mapy, která mohla být vytvořena pomocí výzvědného letounu nebo dokonce i družice. Současná úroveň rozvoje naváděcích systémů umožňuje užívat jak obyčejných fotografií cíle, tak i korigování letu podle údajů satelitní navigace.

Start podobných raket zachycuje systém varování o raketovém útoku. Tento systém má ale obyčejně velkou časovou rezervu, protože mezikontinentální rakety letí 20 až 30 minut. V případě C-HGB tak velká časová rezerva nebude, a to znamená, že organizaci obrany má být věnována maximální pozornost.

Obranu před podobnými hypersonickými objekty předpokládají apriori technické možnosti nejmodernějšího ruského protiletadlového komplexu S-500. Tento obranný systém má zachytit a pak i zničit manévrující bojovou hlavici typu C-HGB. Kromě toho za nepřímá odvetná opatření můžeme považovat také vývoj a rozvinutí nového raketového komplexu středního doletu s hypersonickou raketou ve složení raketového komplexu Iskander-M. Předpokládám, že technicky je to možné, a bude to určitě méně nákladné, než vývoj nového raketového komplexu. Brigád s Iskandery máme velmi mnoho a jejich vybavení novými raketami značně zvýší možnosti tohoto typu vojsk.

Vzpomínky na Pershing-2

Můžeme předpokládat, že objevení se nové velmi rychlé rakety, která může teoreticky během několika minut připravit tu či onu zemi o nejvyšší vojenské velení, bude důvodem k obnovení Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu. Vždyť nikoli náhodou se označuje Pershing-2 za jednu z příčin uzavření Smlouvy INF v roce 1988 – rychlost a přesnost jeho útoku nedávaly v té době žádné záruky toho, že bude přijato rozhodnutí o odvetném jaderném útoku z Moskvy.

Ostatně stane-li se s novými americkými raketami něco podobného a budou-li podle nové Smlouvy likvidovány, nikdo kromě jejich majitelů toho snad nebude litovat. 

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.