Možná si běžní občané vzpomenou ještě tak na genocidu Lidických či Ležáckých. Ale co takové Životice? Slyšeli jste o tzv. „slezských Lidicích“?

Většina z nás, jde-li o nacistická zvěrstva spáchaná na Češích, si možná vybaví vraždy obyvatel Lidic či Ležáků. V minulých reportážích jsme si řekli, že obdobné tragédie, kdy si německá nacistická mašinérie vylila své běsy na civilních obyvatelích naší země, se udály i v takových vískách jako Ploština, Prlov, Zákřov, Javoříčko. atd.

Jedno smutné přísloví říká, že je-li vražda hromadná, jest to vnímáno toliko jako statistika, dodáváme – zvláště, neznáme-li jména obětí. Současná paměť se snaží vymazat nejdříve jména. Viz betonem zalitá jména mrtvých rudoarmějců z Milína.

Paralelně s tímto nelze přehlédnout, jaké vášně se točí právě kolem interpretace takových kapitol našich dějin jako masakr z Lidic, Ležáků a dalších vesnic. Není to dlouho, co médii proběhlo, že například bývalá ředitelka Památníku v Lidicích si nerozuměla s přímými potomky tamních obyvatel. To samo o sobě je varující. Instituce památníku – která má střežit paměť národa – si nerozumí s přímými potomky těch, co na svou kůži zakusili nacistický masakr. Jako by si za to díky místním zrádcům mohli sami, že? To se nám tu chce říci?

Prý „nedostatek citlivosti a empatie k historickým faktům“... Opravdu? A co když je to záměr? Záměrná necitlivost k historii? Vždyť komunisté soudili zrádce z Lidic, kteří udávali nacistům… Tu jde přece o princip: genocidu v Lidicích spáchali nacisté. To je to, oč primárně běží. Omluvit nacisty nelze ani českými donašeči.

Cekově je to opravdu síla. Situaci do Lidic jezdil uklidňovat i ministr kultury Lubomír Zaorálek; Denik.cz k tomu uvedl: „Dosavadní ředitelka Památníku Lidice, Martina Lehmannová, rezignovala na svůj post poté, co jí ministr od loňska opakovaně vytýkal nedostatek citlivosti a empatie…“

Historii máme jednu. Měli bychom se s ní smířit a jednou provždy odsoudit nacismus.

Všechna tato nedorozumění vyplývají z faktu, že pamětníci vymírají, mladí se o historii nezajímají, „umělci“ zakopávají zadky tanků jedné z vítězných mocností (viz obrázek), jež se značnou měrou angažovala v potírání nacistů, jejichž primární nacistická ideologie počítala s eliminací podlidí… Žijeme tudíž v době, kdy je příliš mnoho, obrazně řečeno, „chytrých generálů“, kteří nikdy nebojovali, zato mají ostrý jazyk v médiích, kde jim nic nehrozí…

Dne 6. 8. 2020 si vzpomeňme na oběti masakru ze severomoravských Životic

Abychom dnes neobcházeli téma oklikou: 6. 8. 1944 nacisté obklíčili Životice, vyvlekli z příbytků 36 mužů a blízko lesa je prostě popravili střelbou do zad. Byla to vendeta za to, že se o dva dny dříve dostali do křížku s Němci partyzáni. Odnesli to opět civilisté, z nichž ti „šťastnější“ nastoupili na transport do koncentračních táborů. Pro srovnání – 36 lidí je více než běžná třída na základní škole. O něco málo více než 36 lidí se vešlo do dopravních letadel Hawker Siddeley HS-748 či Iljušin IL-14… Tolik pro představu. V Životicích je nicméně památník, kde si lze jména oněch třiceti šesti přečíst. Byli mezi nimi Češi i Poláci. Tato jména zatím nikdo nezalil betonem…

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.