Václav Havel je objektem alternativního kultu. Stát ho nezbožšťuje, to dělají jiní. Kavárníci a Havlovi bývalí spolupracovníci. Havel je pro ně morální jistota. Maják té pravdy a lásky. A proto tu máme lavičky Václava Havla, letiště, knihovnu, tři náměstí Václava Havla, školy, ulice, univerzitní posluchárny. A teď i film.

Nedoporučeno ke shlédnutí?

Když jsme se zmínili o tom filmu. Dejme slovo přední české kinokritičce Mirce Spáčilové: „Jako životopis Václava Havla nepřináší film nic, co by se nevědělo, ale naštěstí má ještě jednu polohu. Žánrově se totiž blíží nejvíce romanci, hlavně díky vztahu budoucího prezidenta k jeho první manželce.“ Sympaťákovi Havlovi populární novinářka vypálila 65 procent, a tím by to mohlo skončit. Film je pět bodů pod kategorií „doporučeno ke shlédnutí“.

Asi nejlepší ukázka zájmu Čechů o filmového Havla je počet prodaných lístků. Za dva týdny od premiéry film vidělo 64 tisíc diváků. Ale třeba to je koronavirem. Třeba se jen naši spoluobčané bojí chodit do kina. V jinou dobu by se třeba na Havla stály fronty. Anebo ne?

Jenže tady nejde o dílo na stříbrném plátně jako takové. Tady jde právě o ten kult. Film o Havlovi nevznikl jen tak. Vznikl v konkrétní době a na mentální poptávku konkrétní skupiny, která Havlem bojuje proti stavu naší země. Havel je pro ně jediným záchytným bodem, o který se mohou opřít, ke kterému mohou vzhlížet a ve kterého mohou doufat.

Proto strkají Havla do veřejného prostoru jako modlu, kam to jen jde. Myslí si asi, že tam kde je magické jméno Havel, tam je líp. A čím víc se budeme vzdalovat od Havlových devadesátek a zapomínat, jaké to za humanitárního bombarďáka Havla bylo, tím kult prvního českého prezidenta bude silnější. O to se kavárníci a neziskovky postarají, na to vemte jed.

Proti havlovskému sektářství se vymezil hudebník a známý člen Trikolóry Petr Štěpánek. „Problém je, že část zdejších politických sil si z Havlova retušovaného obrazu posmrtně udělala svoji svatou monstranci a bojovou zástavu. Říkám tomu kim-ir-senizace Václava Havla. Kdysi nám ideologové cpali Lenina s Gottwaldem, teď nám cpou Havla,“ řekl Parlamentním listům.

To nám ten Havel pěkně dopadl. Otec soudobé české demokracie a nejslavnější Čech devadesátých let, jak jej jeho obdivovatelé nazývají, se dostal do panteonu lidí opojených mocí s touhou být národu bohem. To je opravdu absurdní konec.

Aktuálnější problémy

O zgottwaldění Havla Sputnik hovořil s Janou Markovou, zakládající členkou hnutí Trikolóra, místopředsedkyní krajské rady Středočeského kraje a soukromou podnikatelkou.

„Můžeme se přít o tom, zda byl Václav Havel vynikajícím dramatikem, dramatikem průměrným nebo podprůměrným, zda byl respektovaným filosofem nebo pouze rádobyintelektuálem, zda byl úspěšným státníkem nebo diletantem v čele státu, zda byl etalonem morálky nebo naopak charakter postrádal. Pro každý z těchto názorů se najdou nějaké argumenty,“ domnívá se paní Marková.

Podle ní už jen to, že se o něm už po několik desetiletí diskutuje, svědčí o tom, že byl Václav Havel výraznou osobností.

„Také byl po velmi dlouhé době politikem světového formátu. Žádný jiný český ani československý prezident se nedočkal takových ovací v americkém kongresu, se žádným jiným českým politikem nenavázal upřímný vztah americký prezident. V tomto smyslu jeho kult dokážu pochopit, jakkoli jsem jej já sama nikdy neuctívala. Stal se ústřední postavou sametové revoluce, kdy se náš národ dodnes naposledy, jakkoli jen nakrátko, ocitl v ohnisku světového zájmu a vedle Gorbačova a Wałęsy se stal jedním ze symbolů pádu železné opony,“ říká politička.

Není Václava Havla ve veřejném prostoru příliš?

„Neřekla bych, že je Havla ve veřejném prostoru příliš, určitě ne ve veřejném prostoru, ve kterém se pohybuji já. Podotýkám, že netrávím čas po kavárnách ani před obrazovkou sledováním naší slavné veřejnoprávní televize, snažím se uživit sebe a svoji rodinu, postarat se o děti, domácnost a zahradu a vedle toho se snažím veřejně vyjadřovat k věcem, které pokládám za podstatné pro naši českou společnost. Tím dnes není Václav Havel, ale to, zda si budeme o našich životech rozhodovat sami ve volbách, nebo svůj osud svěříme do rukou Angely Merkelové a Emmanuela Macrona, kteří věří tomu, že máme naše města měnit na zóny se severoafrickým koloritem, jak činí ve svých zemích oni. Tím je podle mne to, zda si ve jménu politické korektnosti necháme zakázat nazývat věci pravými jmény a před závažnými problémy budeme jen strkat hlavu do písku,“ míní paní Marková.

Téma, na kterém se leckdo rád přiživí

Proč vznikl právě teď film o Václavu Havlovi? Je to spojeno s volebními neúspěchy jeho bývalých spolupracovníků a lidí, kteří se k Havlovi otevřeně hlásí?

„Za vznikem filmu o Václavu Havlovi bych nehledala zásadní politické motivy. Havel je jednoduše populární téma, na kterém se leckdo rád přiživí. Umím si představit, že se mnohem snáze shánějí granty na

dílo o Havlovi, než když by někdo chtěl natočit film o těch, kteří nehledě na skutečné zásluhy, tak uctívaní nebyli,“ říká podnikatelka.

Nemohli jsme se političky nezeptat, jak se sama staví k Václavu Havlovi.

„Václav Havel nereprezentoval moje názory. Nevěřím na nepolitickou politiku, nepokládala jsem za prospěšné intervence v Iráku, ani humanitární bombardování Jugoslávie. Nedomnívám se, že nám prospělo zřeknutí se někdejších československých zbrojních trhů. Kdyby Václav Havel dnes zastával prezidentskou funkci, obávám se, že by u nás prosazoval diskurs konformní se západoevropským neomarxistrickým mainstreamem. Na Pražský hrad by místo Franka Zappy zval Gretu Thunberg a za každým neúspěchem by nacházel temné nitky z Kremlu,“ míní politička.

„Současně si uvědomuji, že když se řekne Česko, mnohým ve světě se vybaví pouze Praha, Jágr a Havel. Havel se stal značkou, která existuje do značné míry nezávisle na skutečném člověku Václavu Havlovi a která je součástí soft power našeho státu. Mám pocit, že Havlova legenda nám prospívá, u reálných činů skutečného Václava Havla o tom mám naopak pochybnosti,“ říká zakládající členka hnutí Trikolóra Jana Marková.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.