Poznámka: Hubert Ripka v prosinci 1935 vedl výpravu československých novinářů právě do Sovětského svazu, podílel se například na přípravě československo-sovětské smlouvy z roku 1943.

„Jako realistický politik musel respektovat mezinárodní konstelaci danou výsledky druhé světové války, nový poměr sil mezi velmocemi“ (Josef Tomeš, historik)

Pohled na Rusko a na vztah k němu nebyl zdaleka vždy na bodu mrazu, 12. prosince 1943 byla v Moskvě podepsána smlouva o přátelství ČSR a SSSR s platností na 20 let…

Politik Ripka si ve své době uvědomoval nutnost rozvíjet vztahy jak se Západem, tak Východem. V ministerském křesle se udatně držel až do roku 1948. Během jeho funkce došlo k odevzdání mandátů ministrů Benešovy vlády, v tomto ohledu se Ripkův jistý optimismus zřejmě rozplynul jako pára nad hrncem, snad by se dalo říct...

Pro čtenáře Sputniku citujeme z publikace Ripkovy: „(…) Beneš navrhl v únoru 1943 sovětské vládě, aby byla ještě před koncem této války uzavřena smlouva o vzájemné pomoci mezi SSSR a ČSR, aby tato smlouva byla koncipována ve smyslu smlouvy britsko-sovětské, a aby se také připravila možnost tripartitního aliančního paktu s Polskem, který by s ním byl ujednán, bude-li si toho přáti…(str. 5)…(…) Především se oba státy – ve smyslu smlouvy z 18. července 1941 – znovu slavnostně zavazují, že při sobě věrně vytrvají až do konce války proti Německu a jeho spojencům; slibují si zároveň, že nebudou bez vzájemné dohody jednati s žádným z nepřátel, ani s nimi neuzavřou příměří neb míru. Dále se zavazují, že si okamžitě poskytnou veškerou pomoc, kdyby jeden nebo druhý byl v budoucnosti napaden Německem nebo kterýmkoli jeho spojencem… Zároveň si smluvně slibují nejrozsáhlejší součinnost politickou, ale i hospodářskou, plně respektujíce svou svrchovanost a nezávislost, nevměšujíce se do vnitřních poměrů jednoho nebo druhého. Samozřejmě se zavazují k tomu, že se neúčastní žádné koalice, která by byla namířena proti jednomu nebo druhému. Smlouva je ujednána na dvacet let… ” (H. Ripka: Československo-sovětská smlouva, s. 6)

A jak to bylo po roce 1948?

Z komunistického Československa Ripka musel nakonec za dosti dobrodružných okolností uprchnout.

Do zahraničí volili odchod také někteří ještě nedávní ministři, poslanci, vysocí straničtí a státní funkcionáři. Postava Ripky je zobrazena i v seriálu České století.

Poválečný československý exil byl tak rozhádán, že USA „raději“ jednaly s komunistickými představiteli ČS(S)R

Ripka nějakou dobu žil se svou rodinou na francouzském venkově. Co se týká jeho práce, v USA konal vysokoškolské přednášky o zahraniční politice. Ke konci života prodléval v Anglii, kde v Londýně roku 1958 předčasně umírá na zákeřnou chorobu.

Ačkoli USA financovaly (viz níže) československou vzdorovládu, udržovaly regulérní diplomatické styky s Československem až do roku 1989, kdy komunisté historicky v ČSSR „skončili“. Poté začala nová kapitola dějin a moderních vztahů… Sice byla studená válka, ale vztahy mezi státy byly tehdy kupodivu poměrně korektní…

Dlužno říci, že komunisté Ripku po jeho emigraci dvakrát v lásce neměli, hlavně proto, že byl (po roce 1948, pozn. aut.) jedním z iniciátorů Rady svobodného Československa (RSČ, anglicky: The Council of Free Czechoslovakia, pozn. aut.).

Za povšimnutí stojí, že ústředí ŘSČ sídlilo ve Washingtonu D. C. (s odbočkami v Londýně a Paříži), jímž bylo financované; peníze tekly od National Committee for a Free Europe (NCFE). Petr Cajthaml píše: „USA počítaly s exilovými organizacemi komunistických států jako s určitým partnerem (či nástrojem) v propukající studené válce...“

Američané roku 1957 s financováním ŘSČ přestali a rada v roce 1967 zanikla, zejména z důvodů vnitřních názorových neshod. V říjnu 1991 Huberta Ripku Václav Havel oceňuje Řádem Tomáše G. Masaryka in memoriam. Pro tento článek je důležité, že v jistou chvíli v historii se našel někdo, kdo chápal, že bez širokého dialogu hrozí světu další konflikt a kdo rozuměl i tomu, že vyčleňovat Rusko z takovéto „hry“ – nelze. Za pozornost stojí, že byl Hubert Ripka v USA vyšetřován, a to v době nechvalně proslulého mccarthismu, resp. v době US honu na reálné či jen domnělé komunisty…

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.