Každým rokem stále stoupající uctívání prvního polistopadového českého prezidenta Václava Havla vysvětluje Štěpánek zejména tou ideologií, která u nás dnes ve společnosti vládne. Hegemonické politické síly se v tomto ohledu chovají vždy stejným způsobem, respektive vyzdvihují a idealizují nějakou postavu.

„Problém je, že část zdejších politických sil si z Havlova retušovaného obrazu posmrtně udělala svoji svatou monstranci a bojovou zástavu. Říkám tomu kim-ir-senizace Václava Havla. Kdysi nám ideologové cpali Lenina s Gottwaldem, teď nám cpou Havla. Jenže čeho je moc, toho je příliš. Reakcí pak bývá pravý opak,“

řekl Štěpánek s tím, že čím víc bude pokračovat tato slepá adorace, tím víc se v jiných kruzích bude šířit nenávist vůči tomuhle obdivu, a tedy i postavě samotné.

Předlistopadová a sametová historická stopa Havla je však podle Štěpánka výrazná a nelze tedy popírat, že to byla významná postava našich novodobých dějin. „Ale politik to byl špatný, pokud mluvíme o jeho následném prezidentování. Spoustu toho rozbořil, ale nic nepostavil. Jeho nepolitická politika je smrtící sémě zaseté do našeho politického systému,“ domnívá se Štěpánek.

Dodal, že poté, když dozvěděl podrobnosti Havlova soukromého života, byl dokonce úplně zklamán.

„A jeho osobní život? Snad ani raději nemluvit. Při četbě knihy jeho dlouholeté životní partnerky Jitky Vodňanské Voda, která hoří jsem poztrácel i ty poslední iluze,“ říká Štěpánek.

Co si Štěpánek myslí o Istanbulské úmluvě?

V rozhovoru se Štěpánkem přišla řeč i na Istanbulskou úmluvu, což je nejkomplexnější mezinárodní smlouva o boji proti násilí páchaném na ženách. Česká republika jako jeden z posledních unijních států dokument podepsala až v květnu 2016, dosud však nedošlo k její ratifikaci Parlamentem ČR. Vláda ale minulý týden chtěla znovu projednávat tuhle otázku o ratifikaci, a tak se o tom začalo aktivně debatovat ve veřejnosti.

„Istanbulská úmluva je skvělý lakmusový papírek, jenž ukazuje, jak to s námi Babiš koulí. Doma se Andrej bije v prsa, kterak hájí naše národní zájmy, ale v Bruselu vždy srazí paty,“ uvedl Štěpánek.

Vysvětluje to hlavně tím, že kvůli svým osobním kauzám bude Babiš pořád v Bruselu udržován na krátkém špagátě.

„A zatímco jedna bruselská ruka drží pevně vodítko, druhá otáčí ventilem dotací, z nichž jeho Agrofert žije. Nic dobrého z toho vzejít nemůže. Ostatně, podívejte se, jak v europarlamentu hlasují poslanci za ANO. Patří k tomu nejtvrdšímu bruselskému jádru,“ upozorňuje Štěpánek.

„Babiš káže českou vodu, ale pije unijní víno,“ shrnul.