V článku se uvádí, že kromě nového kontroverzního plánu Next Generation EU ve výši 750 mld. eur byl schválen také nový rozpočet EU na roky 2021-2027 (1074 mld. Eur). Šebesta přitom podotýká, že právě jeho kontury byly bezprecedentním schválením společného zadlužení v rámci Next Generation EU poněkud rozostřeny.

„Premiér o tom příliš nehovoří, ale součástí závěrů Rady je i kontroverzní volání po nových zdrojích příjmů pro evropský rozpočet, tedy po nových „evropských daních“. Ačkoli ještě před summitem lidé z vlády vznik společných daní bagatelizovali – „třeba se zjistí, že ani nemají dostatečný potenciál“, tvrdila o návrzích na nové daně tajemnice pro EU Hrdinková – některé z nich mají začít platit již od počátku příštího roku,“ uvádí.

Zdůrazňuje přitom, že pro průchodnost těchto návrhů jsou klíčové dvě věci. První z nich je snížení příjmů evropských rozpočtů způsobené brexitem a odchodem jednoho z největších čistých plátců do rozpočtu – Velké Británie, tou druhou je pak zvýšení výdajů bezpříkladným společným zadlužením v rámci programu Next Generation.

Dodává také, že díky koronavirové krizi prakticky vznikal konstelace, která zastáncům prohlubování integrace vytvořila unikátní příležitost pro schválení jejich dříve a za normálních okolností jen složitě akceptovatelných požadavků.

„Jejich schopnost této situace machiavelisticky využívat a zároveň neschopnost oponentů tohoto směřování (jsou nějací?) se jakkoli bránit, je zcela unikátní a svým způsobem si za to „federalisté“ zaslouží trpký respekt,“ uvádí.

Babiš jakou „evropský bojovník“?

Šebesta poukazuje také na jednu zásadní věc, a sice, že český premiér se před svými voliči, o nichž správně tuší, že velcí milovníci EU nejsou, snaží vytrvale působit jako člen disentující skupinky, jako jakýsi pragmatický euroskeptik, tak nějak v jedné řadě s Viktorem Orbánem a s Poláky.

Udržovat tento dojem se mu dle autora článku víceméně daří a stále mu to prochází. Před voliči si tak dle jeho slov udržuje auru „evropského bojovníka“. Pravda je ale zřejmě jinde…

„Realita jeho bruselských jednání je však poněkud jiná, což opozice asi tuší, ale neumí to zužitkovat ani na to věrohodně poukazovat. Řeč je teď zejména o ODS a Trikolóře, SPD to sice dělá, ale nevykračuje se svou argumentací mimo svou voličskou základnu. Zbytek, tedy Lidovci, TOP 09, STAN a Piráti jsou za Babišovo „evropanství“ naopak rádi, viz jejich tisková konference před summitem vyzývající premiéra, aby „podepsal“ (v podstatě cokoli),“ shrnul.

Myslí si také, že se v minulosti již několikrát ukázalo, že Babiš tlakům podléhá, jelikož vlastní pevné zakotvení a zásady nemá. Proto by bylo efektivní a mělo smysl na něj tlačit.

„A co tedy premiér na Radě „podepsal“? V závěru Evropské rady se přihlásil k volání po nových zdrojích příjmů evropského rozpočtu, tedy k nákroku k novým společným daním,“ uvádí autor.

Znamená to tedy, že dle schváleného návrhu má splácení závazků z fondu Next Generation započít následujícím rozpočtovým obdobím (2021-2027), což novým daním otevírá cestu. Oblasti, kterých se daně mají týkat, jsou popsány následovně: mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, digitální oblast, finanční transakce, systém obchodování s emisemi a plastový odpad.

„Vše má být samozřejmě ideologicky rámováno bojem s klimatem, na který má jít celkově 30 % všech schválených finančních prostředků jak z mechanismu Next Generation, tak z Víceletého finančního rámce, celkem tedy cca 547 mld. euro,“ poznamenává.

Navíc poplatek za nerecyklovaný plastový odpad by měl začít platit již od příštího roku. „Jako první krok bude zaveden a od 1. ledna 2021 uplatňován nový vlastní zdroj sestávající z podílu příjmů plynoucích z příspěvku členských států vypočítaného na základě váhy nerecyklovaných plastových obalových odpadů s uplatňovanou sazbou odvodu 0,80 EUR za kilogram…“, citoval Šebesta závěry ze summitu.

Nový zdroj pro Brusel

Šebesta rovněž připomíná, že se o tomto „novém zdroji“ v Bruselu sice hovoří již delší dobu, ale vyzdvihuje, že současná situace a dimenze, do nichž se evropské požadavky na peníze dostaly, umožňuje praktickou bezrozpornost jeho přijetí.

„Tento nový zdroj má unijnímu rozpočtu přinést cca 7 mld. eur ročně, za celé období nového finančního rámce tedy 49 mld. eur. Česká republika by se měla ročně podílet na této sumě celkem 49,6 mil. eur, za sedm let tedy zaplatíme přibližně 9 mld. Kč,“ vysvětlil.

I když pro některé nemusí být tato částka v českém státním rozpočtu smrtelná, faktem je, že se náš rozpočet dnes bohužel dostal do zcela jiných výdajových dimenzí.

„Daň z plastového odpadu, která svou nákladností mezi ostatními navrhovanými daněmi patří spíše mezi ty ekonomicky méně škodlivé, je však pouze první z řady plánovaných „nových zdrojů“,“ dodal.

Poslanci Evropského parlamentu se navíc v reakci na závěry Rady nechali slyšet, že „[t]rvají na tom, aby byly do roku 2021 zavedeny nové vlastní zdroje, které by zajistily dostatek prostředků na investice do obnovy ekonomiky“, uvedl.

To jen potvrzuje, že se se vznikem nových evropských daní tedy opravdu intenzivně počítá. Neplatí tedy, že by to byla jen nějaká eventualita, pro níž „třeba nebude ani potenciál“, jak tvrdila před summitem Babišova tajemnice Hrdinková.

„Kritika národního zavádění nových a zvyšování stávajících daní je vždy a oprávněně hlasitá. Kritika unijních daní by měla být proto ještě hlasitější. Zatím tomu tak není. Eurodaněmi přitom z Evropské unie vzniká Evropská fiskální unie, poslední předstupeň před unií politickou, tedy centralizovanou federací,“ uvedl závěrem.